Stačí se rozhlédnout v supermarketech, v tramvajích, v autobusech, na ulicích. Mnoho mužů vyššího věku nosí plandavé kalhoty z tržnice, flanelové košile, nejlevnější sportovní bundy. Takzvané flísky jsou u nich velmi oblíbené. Jsou pohodlné, hřejivé, levné. Mezi jejich partnerkami jsou často slyšet hovory tohoto typu:
„Nevím, co s ním mám dělat. Když mu chci koupit cokoli na oblečení, tvrdí, že to je zbytečné, že stejně nikam do společnosti nechodí. Už se na ty jeho vytahané hadry nemůžu ani dívat.“
„Buď ráda, aspoň neutrácí a zbude na parádu pro tebe. Já se to naučila brát z té lepší stránky. Petr už dokonce přestal používat i vodu po holení a deodorant. Celé léto prožil ve stejných kraťasech od Vietnamců, má je vytahané, pobryndané a skvrny nejdou vyprat. Přesto je pořád nosí. Já to vzdala. Když jsem mu v těch letních vedrech řekla, že se z něho stal smradlavý dědek, málem měl infarkt. Řval po mně, že zatímco já utrácím, on šetří, abychom přežili.“
„Celý život vypadal dobře, záleželo mu na oblečení. Teď místo džínů a košil nosí příšerné kapsáče, které si koupil za sedmdesát korun v sekáči. Ještě se tím kamarádům chlubí. Vypadá v nich jako takový ten typický nabručený penzista. Už s ním ani nikam nechodím. Dokud bude mít ty kalhoty, nikam s ním chodit nebudu.“
Kruté? Dámy přehánějí? Jistě, v mezilidských vztazích jsou důležitější věci a závažnější problémy než to, že partner zrovna nevypadá jako prvorepublikový gentleman. Jenže v době, kdy mladí muži o sebe výrazně dbají, obchody jsou plné dostupného a slušivého pánského oblečení, jsou mnohé ženy z postupného chátrání svých protějšků opravdu nešťastné. Pro někoho přízemní záležitost. Pro někoho důležitý signál, že partner, kterému je jedno jak vypadá, tak trochu možná vzdává celý život. Je mu jedno, jak vypadá, je mu tedy jedno, co si o něm myslí jeho partnerka a okolí. Zkrátka, zkrátka je mu jedno všechno. A život s takovým partnerem moc radostný není. Psychologové často tvrdí, že mužské a ženské stárnutí je odlišné. Přesněji, že je odlišné to, jak k němu přistupují.
„Ženy jsou aktivnější a velmi často pro ně odchod do penze znamená novou příjemnou životní etapu, kterou si umí vyplnit. Záleží jim, jak vypadají, zajímají se o módu. V tom je obrovský posun, který je vidět na každém kroku,“ připomíná psychiatrička Tamara Tošnerová. „Muži častěji berou odchod do penze, stárnutí a ubývání sil jako projev slabosti, selhání, mají pocit, že už jsou nepotřební. Velmi často se stahují do sebe, straní se společnosti, ba někdy i svých partnerek,“ podotýká.
Když Všeobecná zdravotní pojišťovna dělala průzkum týkající se obezity, vyplynulo z něj, že tři čtvrtiny mužů nevnímají jako problém to, že mají nadváhu. Naopak ženy se nadváhou trápí, snaží se proti ní bojovat. Je to jedna z ukázek toho, co ženám velmi často na svých stárnoucích partnerech vadí, když přijde na řeč o tom, že o sebe mnozí stárnoucí muži přestávají pečovat.
„Když jsem začala po přechodu nabírat kila, omezila jsem sladkosti, začala jsem se hýbat. Nejsem štíhlá, ale bez problému si v konfekci nakoupím oblečení. Můj muž po odchodu do penze přibral téměř patnáct kilo. Koupil si volné kalhoty a obrovskou odpornou mikinu. Ve stejném oblečení sedí doma u televize, zároveň v něm chodí na nákup a na pivo s kamarády. Je mu úplně jedno , jak vypadá. Když jsem s ním o tom mluvila, smál se a říkal, že se mám podívat okolo sebe, že všichni jeho kamarádi chodí stejně oblečení, že je to normální, dokonce použil výraz mladistvé. On si myslí, že když je tlustý, ale vezme si mikinu s obrázkem a nápisem, vypadá mladistvě,“ vypráví osmašedesátiletá Marcela. Říká, že pokaždé, když někde vidí upraveného, dobře oblečeného muže vyššího věku, je jí velmi smutno z toho, že ten její takový není. „Nedívám se po mladých mužích, prostě srovnávám s normálními chlapíky po šedesátce. Je mi jasné, že v tom věku nikdo není manekýn, však my ženy už taky ne. Ale mám pocit, že zatímco my se snažíme zachránit a udržet co se dá, mužů je více těch, které péče o sebe vůbec nezajímá,“ míní.
Většina žen má o dobře vypadajícím muži vyššího věku poměrně jasné představy: Košile sportovního typu nebo svetr, dobře padnoucí džíny. Bunda či krátký kabát, který sedí, ne beztvarý barevný pytel z tržnice. Tlumené elegantní barvy, žádná trička s rádoby vtipnými nápisy. Ale hlavně: ať nepáchne. Ano, je to nepříjemné, pánové prominou, ale mnohé dámy tvrdí, že není nich horšího, než muž, který odmítá používat deodorant a z nepochopitelných a nevysvětlitelných důvodů s přibývajícími roky omezuje svou běžnou hygienu. Nesprchuje se každý den, ale třeba co tři dny a tak.
Nejčastější argumenty mužů, kteří jsou z něčeho takového nařčeni: Svět se zbláznil, mladí muži jsou dnes navonění jako slečny, my jsme jiná, poslední normální chlapská generace. Nemůžeme si z penze dovolit utrácet za blbosti, jako je kosmetika a paráda. Kosmetiku používají jen gayové. Ovšem, pozor, když pak v rodinách vypukne diskuse na takové téma, může se stát, že vnučka vše shrne větou: Babi, buď ráda, že děda smrdí, není nic horšího, než současní mladí šampóni, kteří tráví v koupelnách více času než holky.
Zkrátka, jde o problém, který zřejmě nemá řešení, ale každopádně je mezi ženami hojně probírán. Tak hojně a tak podrobně, že by se asi pánové hodně divili, kdyby to slyšeli. Vlastně, možná by to slyšet měli, aby si to uvědomili. Ne všech se to týká, samozřejmě. Tak ještě jednou: vy voňaví a dobře oblečení, promiňte, pokud jste dočetli až sem.
