Již od května byla v našem kalendáři u dne 22. září poznámka "sraz Pardubice“ a v hlavě plán. Když pojedeme do Čech, tak si konečně splníme dvě přání. Moci si zanotovat "vím, kde se stýká tam u Mělníka tok řeky Labe s Vltavou“ a na hoře Říp pronést " to je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající“.
Čtvrtek 20. září – brzy ráno vyjíždíme autem, první cíl Mělník. Po prohlídce města a posezení při kávě pokračujeme do Štětí, kde máme zajištěno ubytování. V pozdním odpoledni se procházíme po břehu Labe a žasneme nad šířkou řeky. Do penzionu se vracíme přes město a jsme zaskočeni množstvím cizinců.
Pátek 21. září – po osmé hodině se setkáváme s Alenou a Zbyňkem Tollarovými, kteří se stali našimi průvodci. Zvládli jsme výšlap na Říp, zajeli na dubickou vyhlídku, prošli se v Terezíně. Zde jsme se rozloučili a sami pokračovali do Litoměřic. Prožili jsme krásný sluneční den, který byl zakončen bouří. Ale to už jsme byli zpět v penzionu.
Sobota 22. září - po snídani vyjíždíme do Pardubic na setkání spolužáků. Domů jsme se vrátili v neděli odpoledne s kupou krásných zážitků, o některé se s vámi ráda podělím.
A kde jsou ty "KDYBY“? Bylo jich opravdu hodně, zmíním pouze některé.
Kdyby se nekonala setkání íčkařů, tak neznáme osobně prima lidičky, mezi nimi i Alenu a Zbyňka.
Kdyby nebyla Alena ochotná s námi vyšlapat na Říp, tak jsme neměli komentované výhledy do kraje.
Kdyby s námi nejeli Alena se Zbyňkem do Dubice, tak jsme byli ochuzeni o nádherné výhledy na údolí Labe a východní část Českého středohoří.
Kdyby Alena nebyla hrdá na svůj rodný kraj, tak jsme se nedověděli mnoho zajímavých věcí.
Kdyby Alena a Zbyněk neměli čas, tak by naše toulání Českým středohořím nebylo tak zajímavé.
Aleno a Zbyňku, ještě jednou děkujeme.
