Tím víc mě rozčilují stříbrné koule ve výkladních skříních, které nám s čím dál větším předstihem ubírají kouzlo podzimu. Možná díky letošnímu mimořádně teplému říjnu prodejci s vánoční výzdobou trochu otálejí a nechávají nás užít si jeho půvaby do poslední chvíle.
Podzimní čas je významný i pro dámu, která má hřejivé paprsky babího léta ve tváři i v povaze. A dokonce i v názvu jedné ze svých bohulibých aktivit…
Mým hostem byla zpěvačka Hanka Křížková
Na prahu loňského podzimu oslavila nekorunovaná královna muzikálů na českých scénách i kluzištích své životní jubileum, kterým vstoupila i mezi nás „íčkaře“…
Ještě předtím jsem si ji chtěla pozvat do vysílání pořadu „Nezatloukat“ stylově 15. srpna, což je den jejího svátku i narozenin zároveň. Ale termín Hančiny dovolené překazil mé plány, a tak jsme se u mikrofonu Dvojky Českého rozhlasu sešly o něco dřív. Tehdy se zdály být její oslavy velmi vzdálené, a proto se při zpovídání tradičně hodně vzpomínalo.
Klaněla se už v předsíni
Na svůj osud, ač byl vůči ní místy hodně nepříznivý, si nikdy nenaříká. Všechno, co ji v životě potkalo, bere s pokorou. A s příznačným humorem. „Byla jsem velmi otravné dítě. Už v předsíni jsem se klaněla každé návštěvě a vynucovala si pozornost, abych mohla zazpívat písničky, které jsem se naučila ve školce. Rodiče mě pak museli odtáhnout do kuchyně, ale já jsem se schovala v obýváku za křeslem a tajně poslouchala, co si dospělí povídají.“ O své budoucí kariéře měla Hanka od začátku jasnou představu, cesta k ní však tak přímočará nebyla. V mezičase například pracovala v potravinářském průmyslu: chodila nenápadně s košíkem po „sámošce“ a dělala kontrolní nákupy, dokonce i nárazově inventury.
Z rodných Strakonic se Hanka vydala dobýt pražská jeviště a sály oklikou přes Karlovy Vary. Žádný žánr jí nebyl cizí. Swing, jazz, blues… Byla bláznivou komindou i citlivou šansoniérkou a začala sklízet své první vavříny. Stříbrnou Bratislavskou lyru, Cenu diváků, Cenu novinářů. „Nejvíc vzpomínám na spolupráci s Karlem Černochem, to byl úžasný člověk. Moc mě toho naučil nejen v muzice, ale i v kuchyni, byl vyhlášený gurmán. A taky vášnivý sběratel. Nikdy nezapomenu, jakou měl radost, když jednou odkudsi přivlekl obrovský odřený kufr, plný starých papírů, tužek a všelijakých kancelářských potřeb. Na co mu to všechno bylo, to jsem se nikdy nedozvěděla. Jeho žena Dáša byla v tomto ohledu svatá!“ vyprávěla Hanka se smíchem.
Dracula to odpálil…a hoří celá „eldéenka“!
„Role Ohnivé nymfy v Draculovi asi nejvíc zažehla moji muzikálovou kariéru..“ přiznává Hanka Křížková, která nechyběla snad v žádné inscenaci tohoto žánru od roku 1995. Krysař, Bídníci, Jeptišky, Pomáda, Monte Christo, Golem, Carmen, Švejk. Její role si každý pamatoval. A zářila i v oblíbených muzikálech na ledě – jako Marfuša v Mrazíkovi, chůva v Romeovi a Julii, a neunikla ani muzikálu Popelka. Dracula však ukázal svou diváckou sílu nejvíc. Po dvaceti letech se oprášila jeho premiéra ve stejném obsazení a je opět vyprodáno. „Nepřála bych ovšem publiku vidět, jak to vypadá v zákulisí, jak se stříkáme těma zmrazovačema bolesti, motáme se do obinadel a tejpujeme namožené svaly. Teď už to nejde tak lehce, takže si důvěrně mezi sebou říkáme „muzikál eldéenka“ (LDN – Léčebna dlouhodobě nemocných)!“ směje se Hanka a hned dodává: „Ale stejně je to pořád úžasná parta, i když už na sebe nemáme tolik času. Tenkrát jsme neměli žádné jiné závazky a v Kongresovém centru, kde jsme denně hráli, jsme vlastně všichni téměř bydleli.“
Humorem proti smutku
„První představení v nejlepším smyslu slova „válcovala“ svým zpěvem, elánem, uvolněností i sebeironií Hana Křížková v roli Rosie, přítelkyně nevěstiny matky…“ Na takovou poklonu od obávané kritičky Mirky Spáčilové po premiéře muzikálu Mamma Mia! mohla být Hanka právem pyšná. Komické výstupy napříč všemi muzikály, smysl pro humor a sebeironii – to je její silná stránka.
Její druhá tvář je však úplně jiná a těžko říct, která je ta pravá. Hančinou srdeční záležitostí je stále swing, šanson a blues. Se svými recitály a kapelou špičkových muzikantů představuje svůj repertoár po celé republice. S typickým širokým úsměvem a srdcem otevřeným všemu, co přináší něco smysluplného jí samotné i lidem kolem ní. Ať už jsou to diváci v hledišti, přátelé, anebo děti, které ke své velké lítosti nemá. Proto jim aspoň pomáhá k úsměvu.
Sluneční paprsek jako lék
„Mám neskutečnou radost, když se děti zase začnou smát a je pro mě úžasný pocit, že k tomu můžu aspoň trochu přispět,“ říká Hanka Křížková, patronka občanského sdružení Sluneční paprsek, které organizuje ozdravné pobyty dětem onkologicky nemocným, týraným i jinak postiženým. Doprovází je v roli „bavičky“ už několik let a vlastně tím pomáhá nejen jim, ale i sobě. Rodinu dlouho odkládala. „Myslela jsem si, že beze mě se hudební svět položí, a to byla největší hloupost v mém životě. Pak přišla zákeřná nemoc a už bylo na děti pozdě. Proto bych ráda vzkázala všem mladým talentovaným dívkám, že povolání rozhodně není na prvním místě!“
Recept z kalendáře
Celoživotní téma diet Hanky Křížkové vygradovalo vlastní kuchařkou, ve které nabádá především k jednoduché a rychlé úpravě jídel. Při svém vytížení sice nemá na složité vaření čas ani náladu, ale sváteční tradice neošidí. A jelikož máme říjen, navážu výjimečně na ty stříbrné koule a s dostatečným předstihem vám nabídnu z kalendáře Dámského klubu recept na Hančino vyhlášené vánoční cukroví. Vynikající marokánky peče (suší!) každoročně na kila, i pro své přátele a kolegy…
Až přijde jejich čas, můžete je vyzkoušet i vy.
Ještě stále krásně barevný podzim vám přeje
Hanka Švejnohová
Neodolatelné marokánky Hanky Křížkové
Počítejte s tím, že nejsou hotové raz dva, ale výsledek rozhodně stojí za to.
Nejdříve nasekáte 250g ořechů vlašských, lískových i mandlí. Smícháte s 250ti g kandované pomerančové a citronové kůry (prodává se i hotová směs, nenahrazujte kandovaným ovocem!), 250ti g cukru krupice a 30ti g hladké mouky. Krátce svaříte 250ml šlehačky a promícháte se suchou směsí. Necháte chvilku odležet a lžičkou pak děláte malé hromádky na plech s pečícím papírem dostatečně od sebe. Pečeme pomalu, spíše sušíme nejdříve na 70°C, po cca půl hodině přidáme na 90°C a po hodině na 100 -110°C. Až jsou placičky zlatavě hnědé (cca po 2 hodinách), sundáte je i s pečícím papírem z plechu a necháte vychladnout. Zespodu je pak můžete (ale nemusíte) potřít čokoládovou polevou. Z této dávky je 60-70 kousků.
