Soutěž "Jak šel čas" mě vyprovokovala zahloubat se v archivu svých fotografií a podívat se, jak jsem na tom s mou v posledních letech hodně oblíbenou vyhlídkou na zákrut Labe od kostelíku v Dubicích, resp. Dubičkách. Dubice a Dubičky jsou totiž ve skutečnosti jedna spojená obec. Projíždímě-li obcí, objeví se před námi na samém jejím konci průčelí kostelíka se hřbitůvkem. Dál cesta nevede. Musíme vystoupit z auta a dál jít pěšky. Autem bychom totiž daleko nedojeli. Obec leží nad skalnatým prudkým srázem, svažujícím se dolů k Labi. A právě tady, hned vedle malebného starobylého kostelíku sv. Barbory, se naskýtá jeden z nejkrásnějších a nejfotografovanějších pohledů na Labe. Určitě se mnou bude souhlasit i pár přátel z našeho webu, kterým jsem jeden z českých divů ukázala.
Ukázalo se však také to, že moc fotek ze starší doby nemám.
Jako základ ke srovnání jsem použila historickou fotografii z knihy Album starých pohlednic, České středohoří. Bohužel není datována, je však opatřena popisky psanými v němčině. Nejvyšší vrchol Deblík na druhé straně Labe je dnes bohužel řádně ohlodán těžbou kamene, což je vidět na fotografiích z novější doby.
Nejstarší z nových fotek mám z července 2005. Už si nevzpomenu, proč jsme tam asi jeli právě v takovém zamračeném dni. Až budete naříkat, že není žádná pořádná zima, vzpomeňte si na leden 2006. Byla taková zima, že i Labe zamrzlo. To jsem viděla jen jednou v životě. Nu a mezitím se střídaly jaro, léto, podzim, zima ...