Přesto, pouze přibližně 10–15 procent Čechů odchází z tohoto světa s náležitou závětí či vypořádáním svých věcí.
Smrt a s ní související záležitosti u nás stále nepatří k příliš frekventovaným tématům. Podle údajů Notářské komory ČR bylo v roce 2017 v České republice sepsáno pouze 20 tisíc testamentů, přestože právě tento dokument vnese jasno do nakládání s pozůstalostí a skutečně předejde poměrně častým sporům mezi dědici. Důvodem zdrženlivějšího přístupu Čechů může být několik obecně tradovaných mýtů, z nichž nejčastější je asi ten, že sepsání závěti je složité a drahé. Ve skutečnosti jde o relativně jednoduchý úkon. Sepsání a uložení závěti u notáře přijde přibližně na 1 800 korun. Klasická závěť musí být sepsána písemně a splňovat několik dalších náležitostí. Další z mýtů je naplněn obavou: „Hned jak napíši závěť, umřu.“ S realitou to skutečně nemá co do činění, naopak zůstavitel se zbaví starostí a žije se mu mnohem volněji.
Úskalím je lépe předcházet
Určitě znáte ve svém okolí nejeden případ, kdy rozhodovala zákonná dědická posloupnost a někomu, kdo byl zesnulému blízký, zůstaly „oči pro pláč“. To se stalo například paní Marii, jejíž dlouholetý přítel Karel se sice rozvedl, ale s ní žil spíše o víkendech či dovolených, kdy jeden navštěvoval druhého. Častěji se ale vídali u Marie, kam Karel mnoho let dojížděl. Karel měl dceru, bratra a sestru. Dcera se provdala do Ameriky, a také se sourozenci se stýkal málokdy. Starala se o něj Marie, především pak v posledních letech, kdy vážně onemocněl. Karel sice působil tak trochu jako podivím, ale u pár svých dobrých přátel byl znám coby puntičkář, na něhož je vždy spolehnutí. Když se jeho zdraví stále zhoršovalo, vyřídil vše potřebné vůči přátelům i známých, Marii řekl, že na ni nezapomene a za několik měsíců zemřel. Do bytu pak doslova vtrhli sourozenci, a přestože tam měla Marie i své věci, ostře ji odbyli. Nesměla se zúčastnit ani pohřbu. Závěť se nenašla. Zato podobných příkladů bychom našli požehnaně.
Když už se nám hůř píše
Nejčastější formou závěti je ta, sepsaná zůstavitelem vlastní rukou, tedy závěť holografní. Podle § 1533 Občanského zákoníku: Vlastní rukou musí být sepsán celý text závěti a závěť musí též vlastní rukou podepsat. Tento způsob pořízení na případ smrti je široké veřejnosti poměrně dobře znám. Existuje však řada případů, kdy především lidé ve vysokém věku chtějí být kryti závětí, ale už ji nejsou, nejčastěji kvůli třesoucím se rukám, sami schopni sepsat. Tehdy se nabízí alografní závěť, která není sepsána vlastní rukou zůstavitele (možnost sepsání díky počítači, na psacím stroji či požádání jiné osoby). Aby později nedocházelo ke sporům o podvržení závěti, lze ji pořídit pouze za účasti nejméně dvou svědků. Je-li po formální stránce bezvadná, jde o plnohodnotnou závěť. Svědkem nesmí být dědic, odkazovník, osoba dědici nebo odkazovníku blízká, ani zaměstnanec dědice či odkazovníka. Nemůže to být ani osoba, kterou zůstavitel povolal za vykonavatele závěti, či která při jejím pořizování působí jako pisatel, předčitatel, tlumočník nebo úřední osoba. V každém případě by zůstavitel měl výběru osob svědků věnovat velkou pozornost. Právě oni v případě sporu o platnost, dosvědčí, že zůstavitel věděl, že v listině, kterou podepisuje, je skutečně obsažena jeho poslední vůle. Měl by tedy volit osoby, u nichž lze předpokládat, že jej přežijí (smrt svědka nemá za následek neplatnost závěti, ale může komplikovat případné dokazování ve sporu) a zároveň osoby důvěryhodné. Pokud je vše domluveno a svědkové po zralé úvaze vybráni, musí být všichni současně přítomni při prohlášení zůstavitele o tom, že uvedená listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědkové závěť podepsanou zůstavitelem musí též podepsat. Všichni, kdo působili při pořízení poslední vůle jsou povinni o jejím obsahu zachovat mlčenlivost, nejsou-li jí zůstavitelem zproštěni.
Bez a se smyslovým postižením
Alografní závěť v zásadě pořizují osoby bez smyslových postižení, nebo se smyslovým postižením. V prvním případě musí podle § 1534 ObčZ zůstavitel vlastní rukou závěť podepsat a přede dvěma současně přítomnými svědky výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Není důležitý prostředek, za jehož pomoci byla závěť sepsána, může ji sepsat vlastní rukou i osoba odlišná od zůstavitele. U zůstavitelů se smyslovým postižením pak § 1535 ObčZ praví: Je-li osobou pořizovatele závěti osoba nevidomá, pak může projevit svoji poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být nahlas předčtena svědkem, který závěť nepsal. Pořizovatel poté před těmito třemi svědky potvrdí, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Paragraf 1536 odst. 2 ObčZ: Pořizovatel, pokud může psát, musí listinu podepsat. Kombinovaná postižení jsou pak předmětem dalšího ustanovení.
Mnozí z nás se ještě starají o své rodiče či blízké ve vyšším věku. Žijeme v době, kdy se i některá manželství dopředu ošetřují předmanželskou smlouvou. Poslední vůli však příliš neřešíme. Svědčí o tom v úvodu zmíněných 20 tisíc českých testamentů za loňský rok oproti například 230 tisícům ve Velké Británii. Rozdíl je více než desetinásobný!
