Všudypřítomná hlasitá hudba. Horko. Hluk. Zboží vypadá nekvalitní. Oblečení je pomačkané už v obchodě, jak tedy bude vypadat po pár dnech nošení? Velikosti jsou malé jako na panenky. Nic mi nesedí, v ničem se nelíbím, necítím se dobře. Pryč odsud. Domů. Na hory. Do hospody. Tak takto by se ve stručnosti daly nazvat pocity lidí, kteří nesnášejí nakupování. Čím více přibývá velkých obchodních center, tím více lidí říká, že je pro ně nakupování noční můrou. Zkrátka, ne každého přivádí v úžas a nadšení to, že mohou chodit chodbami plnými lidí, hluku a vchází do jednoho obchodu za druhým.
„Když jsem byla mladá nakupovala jsem ráda. Možná to bylo tím, že se pěkné oblečení shánělo a tak to byl trochu adrenalin, co zrovna v krámě bude. Možná je to i tím, že jsem se sobě ve většině věcí líbila,“ vypráví jednasedmdesátiletá Kateřina z Prahy. „Občas vyrážím do obchodních center s dcerou a s švagrovou. Vždy se domluvíme, dáme si tam někde kafe a pak se chystáme projít jednotlivé obchody. Jsem otrávená po deseti minutách. Zboží mi připadá všechno stejné, nekvalitní. Když si nějaké oblečení zkusím, nelíbím se v něm. Získám dojem, že jsem stará, že mi nic nesedí, že už je vlastně jedno, co mám na sobě a těším se jen na to, jak budu na chalupě poslouchat zpěv ptáků a sedět na zahradě ve starém vytahaném svetru. Pak si vždy řeknu, že musím jít s dobou a zase do nějakého nákupáku vyrazím. A zase jsem otrávená. A tak je to pořád dokola,“ vysvětluje Kateřina.
Spousta lidí středního a vyššího věku říká, že jim v nákupních centrech vadí stejné věci. Mají pocit, že zboží, zejména oblečení, není kvalitní a nesedí jim. Otravuje je všudypřítomná hlasitá hudba. Domnívají se mnohdy, že jim prodavačky nedokáží poradit.
„Je to takové neosobní. Dříve jsem si v malých obchodech s oblečením s prodavačkou povídala, dnes jsou všude mladá děvčata, která nemají zájem radit v kabince staré bábě,“ říká pětasedmdesátiletá Renáta. „Vždycky si tam něco vezmu, zkusím první kus, ten mi nesedí a já už nemám náladu zkoušet další. Vůbec to pro mě není relax, zábava, ale otrava. V podstatě jsem zjistila, že mi ty velké nákupní centra akorát vždy zvýší tlak a zkazí náladu,“ říká se smíchem.
Specifickou skupinu lidí otrávených nakupováním tvoří muži. Zpravidla postávají u kabinek a zoufale, oddaně čekají, až jejich partnerka vykoukne.
„Tak co říkáš?“
„Pěkné.“
„Jak pěkné? Se ptám, jestli mi to sedí, jestli nemám velký zadek.“
„Já nevím.“
„Tak na co tě tu mám.“
„Však víš, že tomu nerozumím. Já jsem tu jít nechtěl.“
„Tak mám si to vzít?“
„Jak chceš.“
„Ty jsi fakt nemožný.“
Pokud muž zrovna nepatří mezi nadšence, kterého zajímají módní trendy, rozhodně by neměl být brán na nákupy ženského oblečení. Když už se to stane, jakmile projeví sebemenší znuděnost či znechucení, měl by být rychle usazen v nejbližší kavárně či restauraci a opuštěn se slovy: napij se a napapej, odpočívej, já si to oběhnu sama, ano? Jen tak muž může delší pobyt v nákupním centru přežít.
„Hodně žen vyššího věku by se chtělo pěkně oblékat a záleží jim na tom, jak vypadají, ale stěžují si, že nabídka oblečení není určená jejich věkové kategorii. Pravda je, že s přibývajícími roky se u většiny žen postava mění, což výrobci oblečení většinou nejsou schopni přijmout jako skutečnost,“ podotýká psychiatrička Tamara Tošnerová. „Takže některé ženy jsou pak frustrovány, začnou se podceňovat, mají pocit, že jim už nic nesedí. Jiné naopak berou návštěvu velkých obchodních center jako společenskou událost, jako příležitost být mezi lidmi. Centra se často stávají místem, kde si ženy dávají sraz s kamarádkami, projdou se, dají si kávu,“ dodává.
Obchodní komplexy v mnoha městech nahradily dříve běžné přirozené kolonády a centra měst. Zatímco centra mnoha měst se vylidnila a obchody v nich zkrachovaly, život se přesunul do velkých nákupních komplexů na okrajích měst.
„Byla jsem zvyklá vyjít si na náměstí a obejít krámky. Jenže v podstatě teď už v centru žádné obchody nejsou, vše se přesunulo do velkých obchodních oblud. Jsou v nich už i banky, pošta, služby. Nedávno jsem tam šla na poštu a vůbec jsem z toho všudypřítomného hluku neměla dobrý pocit. Ani jsem neměla náladu vcházet tam do jednotlivých prodejen, protože z každé řvala hudba. Původně jsem myslela, že se tam podívám po nějakém svetříku, ale nakonec jsem prchala před tím hlukem pryč,“ říká jednaosmdesátiletá Ladislava z Ostravy.
Možná by bylo načase všechny odpůrce pobytu ve velkých obchodních centrech pojmenovat. Říct jim, že nejsou sami, že jich je hodně. Že nejsou divní. Že jsou prostě jen opakem těch, kterým se říká shopaholici.