Zvláštní je, že mi nikdy rodiče ani prarodiče nevyprávěli o svých Vánocích, ačkoliv jejich životy byly plné příběhů. Možná si tu jejich intimitu uchovávali pouze pro sebe.
Vánoce samy o sobě patří k nezapomenutelným, i když o nich nevyprávíme. Nahlas vzpomínáme na hory sněhu, něhu padajících vloček, omrzlá šněrovadla u bruslí a zkřehlé prsty ve vlněných palčácích. Pro každou životní etapu jsme měli jiné požadavky a jiná vánoční přání. Doby, kdy nás potěšila mrkací panenka nebo stavebnice, vystřídalo období bruslí a lyží. Pak jsme se těšili na modré džíny, s rozpaky přijímali měkké dárky plné ručníků, prostěradel a damaškových povlečení. Postupně období radosti, že jsme obdarováváni, vystřídaly doby, kdy nás začalo těšit obdarovávat.
Milovala jsem neměnné rodinné tradice. Babička připravovala vždy vynikajícího kapra, kterého nikdy neochutnala, protože ryby nejedla. Celá rodina, včetně prarodičů, zaplnila veliký obývák. Chodili jsme popřát sousedům. Tradičně jsme zdobili smrček a dostávali dárky pro radost, ale i pro starost (kam s nimi?). Téměř vždy jsem o většině věděla, protože jsem je v předvánočním čase vyšmejdila. Milovaly jsme se sestrou maminčiny půlměsíčky a babiččiny čokoládové šuhajdy. To vše v paměti zůstalo. Vyskočí z ní i občas nějaký nezapomenutelný dárek. Loutkové divadlo, kloboučku hop, rifle z Tuzexu…
S lety se mění pohled na Vánoce, ale nemění se rodinné zvyky. Uchovávají se jako vzácná relikvie. Zelná polévka k obědu, chlebíčky s tresčími játry, rybí polévka, kapr s široko daleko nejlepším bramborovým salátem.
Roky plynou, dárky se mění, komerce je neodbytná, ale patří k době, tak ji přijímám. A v záplavě změn si uvědomuji, že ty nejzásadnější přicházejí v době, kdy děti vylétnou z hnízda a s nově vzniklou rodinou zakládají své rodinné tradice. Stále jsme obdarováváni a stále obdarováváme. Dárky jsou krásné, milé, velké, malé, praktické nebo jen tak pro potěchu. Ale vždy od srdce, z lásky či úcty.
Jsem ráda, že mohu se svými nejbližšími sedět u stolu a na rozdíl od let minulých, kdy jsem hostila, se nechávám hostit. Přicházím bezpracně ke krásně prostřeným stolům v rodinách mých synů, snachy vnáší nové tradice do svých mladých rodin a já jen vstřebávám krásnou atmosféru Vánoc a dostávám nezapomenutelný dárek. Jsem zvaným hostem u nejkrásnějších svátků v roce.
Z archivu - náš portál obsahuje přes 10 000 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života čtenářů, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.