Aneb, učím se za pochodu, jak brát život s humorem.............
Manžel se odvrátí od počítače a praví:
„Tak tady čtu, a představ si, že až umřu, dostaneš po mně ke svému důchodu 2 941 korun.“
Mám tedy na výběr ze dvou možností. Buď začnu pragmaticky přemýšlet, až ta doba přijde, co si za ty peníze každý měsíc koupím, a nebo začnu na veselejší notu. Samozřejmě jsem si vybrala druhou variantu a pravím:
„Vzhledem ke skutečnosti, že jsi mi před sedmnácti lety slíbil, že tu káru spolu potáhneme 30let, jinak se za tebe neprovdám, tak se žádné umírání konat nebude.
Manžel oponuje: "To bylo z mladistvé nerozvážnosti, atd, atd ..........."
Pokračuji: "Ještě máme 13 let před sebou, tak se smekej. A navíc, když připočítám každoroční valorizace důchodů, tak můj důchod se zvýší, tvůj důchod se zvýší a tím pádem i konečná částka po tobě s mým důchodem bude taková, že začnu juchat a to se dědci pomějou....... a možná se najde i nějaký mladší koník.....".
Po této úvaze manžel trochu znejistí, proto můj monolog končím větou:
„Ale naštval bys mě, kdyby sis po splnění slibu našel jinou babu, se mnou se rozvedl, s ní se oženil a ona pak jen slízla smetanu. No to bys mě tedy ale opravdu naštval.“
Na to manžel se spokojeným úsměvem a se slovy, „No, to taky není špatný nápad“, opět vrací svůj pohled na monitor a hledá další špeky………..