Máme leden a venku panuje zimní počasí. To nám však vůbec nebrání při šálku dobrého čaje a pojídání vánočního cukroví zavzpomínat na lepší časy a třeba si začít představovat, kam se vypravíme, až bude zase hezky. Pozvu vás na výlet do malebného Českého středohoří, o kterém se dá říct, že pomalu na každém kopci, na který vylezete, najdete zříceninu nějakého toho hradu. Pojďte se se mnou podívat na dvě z nich, které hravě zvládnete při jednom výletu. Je to Oltářík a Košťálov.
Vrátím se do 31. října, kdy se udělalo krásné počasí s viditelností, která slibovala nevšední zážitky. Toho jsem beze zbytku využila. Putování jsem začala v obci Děkovka, nad kterou se zvedá kopec se zříceninou hradu Oltářík, zvaný též Hrádek. Cesta se otáčí po úbočí kopce a mezi stromy se náhle objeví zbytky hradu. Na informační tabuli je vyobrazená rekonstrukce toho, jak asi hrad kdysi vypadal. Dnes z něho opravdu mnoho nezbylo, leč rozhled je nádherný. Pode mnou leží kopce a kopečky roztodivných tvarů, včetně nejvyšší hory Českého středohoří Milešovky, v dálce se od jihu rýsují kopečky na Lounsku Milá, Raná, skoro v zákrytu trojice Oblík, Srdov a Brník, dále na východ Hazmburk a nad rovinatou krajinou vystupující Říp. Severně nad Holým vrchem a Radobýlem vidím dokonce vzdálený Ještěd. Přímo pode mnou leží jako namalovaná cesta, která mě ještě čeká. Totiž z Děkovky se vydám kolem obory s Plešivcem přes Vlastislav a Sutom na Košťálov a z něho dolů do Třebenic. Krásný den nevylákal nahoru jen mě, ale potkávám se tam s dalšími turisty. Dívkou se psem, která zasněně hledí dolů a nechává se ode mě ochotně vyfotografovat. Až doma na fotkách jsem zjistila, že plechovku od limonády, která se v prostoru hradu povalovala, měla předtím v ruce ta sympatická dívčina. Moje sympatie rázem pohasly. Oltářík je přístupný celoročně a žádné vstupné se tam neplatí.
Sestupuji dolů a vracím se do Děkovky. Moje cesta dál povede po červené turistické značce. Ve vsi je kaplička a malý rybníček, v němž se krásně zrcadlí domečky. Jdu dál podle bytelné ohrady. Značku sice nějakou dobu nevidím, ale proč by tu byla, když cesta vede pořád podle ohrady? Jdu takto pěkně dlouho a najednou vidím, že se blížím k Lipské hoře. Ta dneska opravdu není v plánu! Ach jo, zase jsem zabloudila. Cestu jsem si prodloužila o takové dva kilometry. Musím se vrátit do vsi a najít tu červenou. Ta vede po silnici až na kraj vesnice a pak uhýbá úplně na druhou stranu, než jsem se vydala původně. V ohradě se zvedá kopec Plešivec. Kdo si vzpomene, že o Plešivci jsem psala nedávno (Plešivec, Kamýk a Tři kříže), bude mít pravdu. Není ale Plešivec jako Plešivec, tenhle je na jiném místě Českého středohoří. V ohromné ohradě vidím pasoucí se koně a fotím jako divá. Koně s Plešivcem. Koně s Lipskou horou. Koně s Milešovkou. Koně jen tak... Pod stromy podle cesty si sbírám jablíčka a cesta pěkně ubíhá.
O osadě Chrastná jsem neměla ani potuchy. Zjevila se jako duch, prošla jsem ji raz dva a cesta vede dál mezi pastvinami. Slunce nad hlavou, kolem dokola kopečky, pasoucí se ovečky, co víc si přát? Obec Vlastislav leží v údolí, projdu ji a musím se pak vydat znovu do vrchu. Zvědavá jsem na zdejší zříceninu Skalka. Leč zastavilo u mě auto s jedním z turistů z Oltáříku a zve mě dovnitř. Abych se prý nemusela trmácet do vršku. Skalku tedy míjím za oknem auta, nechávám si ji na příště a řidič mě vysazuje v Sutomi. Odtud pokračuji dál lesem až k hradu Košťálov. Vrch Košťál je svým charakteristickým zubatým tvarem nepřehlédnutelnou dominantou panoramatu Českého středohoří a vystoupat na něj patří téměř k turistickým povinnostem. Plním ji ochotně a odměnou je mi opět nádherný výhled. Podobný jako z Oltáříku. A přece zase jiný. Tentokrát jsem tu úplně sama a vychutnávám si podzimně barevné moře lesů pode mnou plnými doušky. Hledím k obzoru k Řípu, kam se budu vracet.
Teď už mě čeká jen sestup do Třebenic na autobus. Také hrad Košťálov je bezplatně volně přístupný po celý rok.V nohách mám včetně neplánované odbočky nějakých 14 km a šťastná se vracím domů. Co byste řekli takovému výletu na jaře, až budou kvést stromy? Já jsem si ho slíbila.
