Asi příliš nedumáme nad tím, že „náš“ kalendář nemáme odpradávna a že když čteme nějaké historické datum či oslavujeme výročí, pak bychom my Evropané měli vědět, zda každý časový údaj před rokem 1582 byl přepočítán na náš současný kalendář.
Drobné opakování
Začněme tady jakýmsi „opáčkem“ k našim roztříštěným školním znalostem, které se dokonce mnozí z nás z nejrůznějších důvodů ani nedozvěděli. A nebylo to vždy jen kvůli tomu, že jsme nedávali pozor. Rok se latinsky řekne annus. A.D., ta dvě písmenka, která čteme na starých hrobech, podstavcích soch i v jiných uměleckých dílech, znamenají Anno Domini, tedy léta Páně, L.P. A užívala se k označení našeho, tj. křešťanského letopočtu. Ten vychází z tradovaného data narození Ježíše Krista, v němž křesťané rozpoznali Syna Božího a svého Spasitele.
S křesťanskými církvemi, jejichž svatou knihou je Bible, souvisí i další zajímavý pojem, a to Anno Mundi, doslova léta světa či vesmíru, ale v tomto případě spíš rok stvoření. Vypočítal jej arcibiskup James Ussher, který žil v letech 1581-1665, na základě biblické chronologie a došel k výsledku, že svět vznikl roku 4404 před Kristem.
V době života Ježíše z Nazaretu platil juliánský kalendář, nazvaný podle římského císaře Gaia Julia Caesara, který jej zavedl roku 46 před naším letopočtem. Do té doby používaný Pompiliův římský kalendář byl různými změnami naprosto zmatečný a prakticky se nedal používat. Juliánská reforma, jak se změna nazývá, byla provedena podle návrhu řeckého astronoma a matematika Sósigena a jejím základem byl sluneční rok s 365 dny. Tento kalendář později převzala i křesťanská církev, a tak se rozšířil nejen po celé Evropě, ale s objevováním dalších světadílů a jejich kolonizací i v zámoří. Církev později zavedla dělení po týdnech, neboť sedmý den je den odpočinku, neděle.
Ani tento roční kalendář však nebyl přesný. Sluneční rok se tehdy skládal z 365 dnů, 5 hodin, 48 minut a 46 vteřin. Těch přibližně 6 hodin se tedy každé 4 roky sečetlo a den navíc nařídil Caesar připočítat do měsíce února, kdy 24. den trval dva dny, byl zdvojený. Tak se zrodil přestupný rok s 29 dny.
Časová nepřesnost
To však přineslo jiný problém. Juliánský kalendář se předcházel, měl oproti skutečnosti o 11 minut a 14 vteřin více. Na první pohled drobná nepřesnost, ale každých 128 let to už byl jeden den navíc. Hledal se proto nějaký jiný model. Změna byla nutná, vždyť v 16. století rozdíl činil víc než deset dnů. Pro lepší pochopení: podle juliánského kalendáře den jarní rovnodennosti byl oslavován mnohem později, než skutečně v přírodě nastal. A to vadilo při stanovování Paschy, našich Velikonoc. Jejich oslava byla přímo závislá na přesném určení tohoto dne a pro papeže Řehoře XIII. se tímto dnem stal 21. březen, den jarní rovnodennosti v době nicejského koncilu v roce 324. Proto se v roce 1582 nechal vypočítat nový kalendář, ve kterém se přeskočilo deset dnů. Po kalendářním datu 5. října nastal hned 15 říjen. Připít by měli na své narozeniny ti „nestárnoucí“, kteří je slaví jednou za čtyři roky. Oficiálně začal být v přestupném roce uváděn 29. únor. A poděkovat můžeme vlastně my všichni. Vždyť gregoriánský kalendář používáme dodnes.
Přechod k novému kalendáři
Jak už bylo řečeno výše, stalo se tak v roce 1582, šestnáct let po smrti věštce Nostradama. Tuto budoucí změnu proslulý mudrc zřejmě znal, jak dokládá čtyřverší číslo 42 v jeho Siecles I., včetně toho, že ne všude byla papežova reforma ihned přijata. Katolické země nový kalendář přijaly poměrně rychle. Uvádí se, že ve Španělsku a Portugalsku začal platit ihned. V Polsku v roce 1586 a v Uhrách byl zaveden od roku 1587. V zemích protestantských tak ochotni nebyli, a tak v této části Německa vzdorovali až do roku 1700. Také odbojná Anglie jej považovala za nepříjemnou papežskou novotu a se změnou otálela celých 170 let. Zaveden byl až roku 1752. Nejdéle beze změny vytrvali Gótové, jak byli v té době nazýváni křesťanští barbaři, obývající matičku Rus. Ti používali juliánský kalendář až do Velké říjnové socialistické revoluce v roce 1917. Tím je vysvětlena „záhada“ oslav října v listopadu... Ostatně ortodoxní církve trvají na juliánském kalendáři dodnes a mají pro to své důvody.
Nedostatkem gregoriánského kalendáře je, že pro vše, co se událo před rokem 1582, je třeba udělat výpočet podle juliánského kalendáře, a pak tato data převést na gregoriánská.
Různé významy slova rok
Též slovo rok má různé významy. Rok hvězdný je přesná doba, kterou potřebuje naše Země k jednomu oběhu Slunce – je to 365 dnů, 6 hodin, 9 minut a 9 sekund. Planetární rok je pojem pro dobu, kterou planety potřebují k oběhu Slunce. Rok světelný je vzdálenost, kterou za jeden rok urazí světelný paprsek, a to činí neuvěřitelných 9 460 miliard kilometrů. A právě světelnými roky se měří vzdálenost hvězd od Země. Používají se i pojmy jako fiskální rok, což zajímá hlavně ministry financí a ekonomy, a jak dlouhatánský byl v našem vnímání školní rok, to si pamatujeme všichni.
Měsíce jsme si pojmenovali po svém
Na rozdíl od mnoha evropských jazyků, které odvozují jména měsíců z latiny, má čeština svá vlastní pojmenování. Jejich původ je vysvětlován takto: Leden upomíná na ledy, v únoru již tálo a ledy se unořovaly, březen získal svůj název prý dle rašící břízy, v dubnu rašily zase duby. V květnu už vše kvetlo, v červnu se zase červenalo, v červenci se na plodinách sbírali parazitující červci poskytující přírodní barvivo. V srpnu se žalo srpem, září prý nemá své jméno podle záření, ale jeho základ má být ve slově „zářuj“, což znamená za říje zvířat. Od jelenů a srnců má název říjen, kdy probíhá čas jejich námluv. U listopad vysvětlení netřeba a prosinec, ten tmavý a smutný, je měsíc „pro siné dny“.
