„Jejda, vy jste takový mlaďounký, řekla mi paní, které jsem přijel rekonstruovat koupelnu na chalupě. Vypadala zklamaně, evidentně mi nevěřila,“ říká dvacetiletý zedník z Beskyd. Na další obhlídku a dojednání postupu vzal svého tátu. „Hned byla spokojenější, zejména, když jsme jí řekli, že máme i dědu zedníka a že jde u nás o rodinnou tradici. To byla přímo nadšená,“ vypráví se smíchem.
Ano, řemesla jsou obor, ve kterých ageismus, tedy podceňování lidí kvůli vyššímu věku, nemá místo. Naopak, mnoho lidí je celkem logicky přesvědčeno, že čím starší řemeslník, tím více má zkušeností a tím lépe si umí poradit. Může to být pravda, ale také nemusí, nicméně faktem je, že právě různá řemesla jsou nyní místem, kde se velmi dobře mohou uplatnit lidé všeho věku.
Před rokem 1989 chodilo do učebních oborů i sto tisíc lidí mladých lidí ročně. Změna nastala okolo roku 1995. Poté začaly počty učňů rok od roku klesat, v některých letech byl pokles až o dvacet tisíc lidí. Výsledkem je, že je obrovský nedostatek malířů, zedníků, instalatérů, truhlářů, kameníků, zkrátka profesí, které dříve byly běžné.
„Chtěli jsme si nechat u domu obložit podezdívku plotu kamenem. Trvalo přes půl roku, než jsme sehnali někoho, kdo to byl ochotný udělat. Pro velké firmy to byla příliš malá zakázka, jednotliví řemeslníci z okolí měli práci na rok dopředu. Pak přišel mladý kluk, doporučili nám ho známí. Patlal, špinil, nepřišel, kdy slíbil, několik kamenů odpadlo, jen co odešel. Nakonec po něm práci dokončil jeden pětasedmdesátiletý pán ze sousedství. Byl nesmírně šikovný. Říkal, že celý život pracoval jako zedník a že začíná uvažovat, že se drobnými stavebními pracemi znovu začne živit, protože jen v okolí ví o minimálně dvaceti případech, kdy by o takovou práci byl zájem,“ vypráví muž z Prahy, který rekonstruuje chalupu na Vysočině.
„Například ve Spojených státech přestaly být takzvaně in univerzity třetího věku. Začalo tam být zajímavější chodit se učit ve vyšším věku konkrétní řemeslo, které je ve společnosti velmi ceněné,“ uvedla psychiatrička Tamara Tošnerová, který se zabývá problémy lidí vyššího věku a je velmi pro to, aby se senioři věnovali manuální práci, na kterou stačí.
„Úbytek řemeslníků je velký problém a právě tato situace je dobrou příležitostí pro lidi vyššího věku,“ říká také Karel Havlíček, který předsedá Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Je jasné, že je těžko představitelné, že by se sedmdesátiletý muž, který léta seděl v kanceláři najednou stal malířem pokojů.
Nicméně je hodně případů, kdy šli do penze lidé, kteří velmi dobře nějaké řemeslo ovládali, byť třeba jen jako koníček. A tak přibývá mužů, kteří po padesátce v práci cítí, že se jejich kariéra už moc vyvíjet nebude a že firma je přátelská spíše k mladým lidem, tak si založí živnostenský list a začnou působit jako takzvaní hodinoví manželé. Zabývají se drobnými opravami, výpomocí v domácnostech. Nejdříve třeba při práci, později na plný úvazek. Mnozí senioři začínají podnikat nejen v řemeslech, ale také v různých jiných oblastech, jako je obchod a prodej, poradenství a podobně.
„Za deset let bude živnostníků seniorů dvojnásobek. Jde o velkou skupinu, kterou není dobré podceňovat,“ připomíná Karel Havlíček. Z průzkumu, který si Asociace malých a středních podnikatelů a živnostníků nechala udělat, vyplynulo, že důvodem stále se zvyšujícího počtu podnikajících seniorů je to, že se do penzijního věku dostala generace, která začínala s podnikáním v devadesátých letech. Něco se jim podařilo vybudovat a nechtějí s tím přestat. Z počtu více než devět set devadesát tisíce aktivních osob samostatně výdělečně činných, je nyní sto devadesát tisíc starších jednašedesáti let. „Podnikatelů ve věku šedesát a více let přibylo v obdoví od roku 2010 do roku 2017 o více než jednačtyřicet tisíc. Naopak mladých podnikatelů ve věku do devětatřicet let ubylo o více než pětašedesát tisíc,“ uvedl Marek Rojíček, který vede Český statistický úřad. Ta čísla mluví jasně. Čím dál lidí nechce jen pasivně sedět a takzvaně odpočívat jen proto, že dosáhli věku, od kterého se dříve očekávalo, že člověk už nic moc dělat nebude. Naopak, nevidí důvod svůj dosavadní pracovní život měnit nebo ho naopak chtějí obohatit, zkusit se živit něčím, co dosud nedělali nebo to bylo jen jejich koníčkem.
Typickým příkladem jsou ženy, které rády pletou nebo háčkují a ve vyšším věku si touto činností začnou přivydělávat. Právě nyní jsou mezi mladými děvčaty velmi žádané ručně pletené hrubé svetry, čepice, šály. Mnohé majitelky malých obchodů s originálním oblečením přímo pátrájí po ženách, které by byly schopny podle dodaných návrhů plést kvalitní módní svetry. Další příklad jsou už zmínění muži, kteří jsou v dobré kondici a jsou i ve vyšším věku schopni dělat práci obkladačů, malířů, instalatérů, zkrátka pomáhat s údržbou domů. Ostatně, dříve býval v každém činžáku domovník, který se o něj staral. Nyní mnohá společenství vlastníků takového šikovného multifunkčního člověka hledají marně a říkají, že by nějakého velmi rády platily.
Na jedné straně žijeme v době, o které se říká, že jí vládne kult mládí. Na straně druhé se nikdy tolik nemluvilo o lidech vyššího věku a tolik jich nepřibývalo. Znamená to, že pro ně přibývá i příležitostí, jak život prožít zajímavě a být něco platný. Jinými slovy, jak si třeba i v penzi slušně vydělávat.
