Zvedám tlapku na pozdrav, Íčkaři.
Mám za sebou krušné období, řeknu vám. A to nejen proto, že hory Krušné máme za rohem...
Loni jsem dvakrát za sebou měla nebezpečný zánět dělohy, a protože panička o mne nechce přijít (však i já tu s ní chci pobýt ještě hodně let), tak se rozhodla sice k riskantnímu, ale k mému zdraví důležitému kroku. Naplánovala operaci hned po Novém roce. Ještě, že já jsem nic nevěděla. To máme my pejsci výhodu, myslíme jen na ty hezké věci, na plnou misku, na proběhnutí v přírodě a tak.
Zato panička toho měla plnou palici, jak ona říká. Já tedy znám jen palici makovou, ale panička prý tu svou úplně prázdnou také nemá. No, to musím potvrdit, zážitky, aby nám spolu bylo dobře, ona v té své hlavince vymyslet umí. A to má i jiné starosti nemalé, ale prioritou pro ni bylo, abych prý zas byla ta šťastná Meginka. Jsme prý parťáci i do nepohody, no, jsme ženské, a ty přece něco vydrží.
Než přišel den operace, musela panička zařídit náš odvoz autem do Ústí nad Labem. A to byl pro ni problém veliký. Jeden dnes už bývalý "kamarád" nám nepomohl (a mne tedy velice zklamal, že to pro mě, němou tvář, neudělal...), ale trn z paty (já bych řekla osinu z tlapky) nám vytáhla kamarádka Zdenka. Nebýt jí, tak by asi ani k operaci nemohlo dojít a já bych zas byla ohrožena na životě... V Ústí jsme byly 3x, ještě jsem ale v rekonvalescenci.
Teď nedávno se nechal slyšet i Petr, že kdyby bylo potřeba s odvozem, také pomůže. No, prý mne bohužel čeká ještě jedna operace, nešlo to udělat najednou, ale panička z mého pohledu je moc rozumná a nechá tomu prý ještě nějaký čas.. Jsem přece jen už starší dáma a dvě tak náročné operace by byly příliš pro nás pro obě. Snad to bude až za delší čas...
To se prý poznají ti praví parťáci do nepohody, když je člověk v nouzi. A také se ale poznají ti, co se tvářili jako přátelé, a ve skutečnosti jimi nejsou. To je život, říká panička. No, já myslím, že ale jen ten lidský.
V den operace mne panička ponechala v ordinaci, a jen mne chtěl mladík vzít do ruky, řvala jsem jak na lesy. Nebyla jsem ale sama.
Panička uronila také slzy, tak moc ji bolelo, že musím na operační stůl. Pak mne uspali, zato po probuzení jsem se ocitla v nějaké kleci, z packy mi čučela hadička, všechno mě bolelo a panička nikde.
Ale pak přece jen vidím, že přichází, dokonce jsem přes všechny ty bolesti zavrtěla i ocáskem. Jenže, jen, co mne vzala do náručí, ječela jsem zas jak na lesy, tak moc mne to bolelo. Vyndali mi hadičku a já konečně byla zas na zemi. Nevěděla jsem, zda se mi to vše jen zdá, ale jak mne panička vzala do ruky, bolest se zas ozvala a já tušila, že nejde o sen.
Když jsme konečně dorazily večer za tmy domů, čekala nás tam má chůvička Vlasta. Ta se o mne také bála, dokonce mi před operací udělala křížek na "čelíčko". Nevím tedy, proč, ale já tedy andělíčky volala, aby mi pomohli od těch bolestí.
Celou noc jsem nezahmouřila oko, chodila jsem, stála a nevěděla jsem, co se se mnou děje... Až k ránu konečně jsem očíčka zavřela aspoň na chvíli. Zato panička nespala vůbec. No, ona je můj anděl strážný - takový ten pozemský, řeknu vám.
Nosila mne ze schodů a do schodů, mazala mne mastičkami, dělala obklady, rafinovaně do mne dostávala léky, které jsem občas vyplivla, ale jak to strčila do párku, to jsem tedy pak už neodolala. Až později zjistila, že antibiotika byla ochucená a já je baštila i bez párku. No, prostě jsem to na paničku zkoušela, přece jen s párečkem to bylo lepší. Ve všem tom mazání nám pomáhala Vlasta.
Jenže já se nemohla vykadit a panička už z toho byla celá nesvá a na internetu četla tragické závěry o tom. M.j. si tam přečetla o tresčích játrech, a tak jsem si smlsla. No, šlo to potom samo, to mi věřte. Veterinářka ale přece jen doporučila, stejně jako Zdena, Lactulosu. A od té doby dělám zas bobky výstavní. Takže i vy, až budete "zašpuntovaní" a bobky nepůjdou ven, vemte si Lactulosu.
Mám nyní servis 24hodinový, ale to prý brzy skončí. Panička zas bude mít pracovní povinnosti, které průběžně řeší, ač by prý se mnou byla nejraději doma. Její maminka prý v jejím věku byla už 4 roky v důchodu. Pravda ale je, že mi zůstane má chůvička Vlasta, takže jsem v klidu, u ní mi je také dobře. My jsme taková netradiční trojka. Jen mne mrzí, že se aspoň se mnou Vlastička nechce nechat vyfotit, abyste věděli, co je to za dámu s dobrým srdcem.
Už postupně zase chodíme na vycházky do lesa, jednou jsem si zapomněla kapuci a přes ty mé "dredy" jsem neviděla. Na zadní tlapky se mi lepil sníh a já je vyhazovala jako kůň... Ostatně můžete se podívat na videa na "Íčku" - Počasí, že by psa nevyhnal & Zimní radovánky. Šly jsme i kolem restaurace Severka, to je ta, co je nyní slavná v televizi. No, panička má na seriál vlastní názor, Most se dá ukázat prý lépe a zajímavěji. Takový Hněvín třeba stojí za to. Nedávno na Hněvíně vyfotil zatmění slunce pan J. Haušild, což se tedy paničce moc líbilo. Ale já na Hněvín raději jen ve dne, v noci mne tam nikdo nedostane.
Také jsme tuhle šly na Šibeník a tam jsme viděly budku pro ptáčky. No, my je krmíme i za naším oknem a je moc dobře, že starost o ně nemáme jen my s paničkou. Vždyť hlavně v létě nám tak hezky zpívají v korunách stromů. A my s paničkou máme tak divadélko za oknem i v zimě.
Parťačkou paničky někdy bývají i knihy, to si ke čtení udělá nápoj s kurkumou a zázvorem a o mně v tu dobu skoro neví, jen po mně hodí chvílema očkem. No, já si po tuto dobu schrupnu, protože vím, že na mě zas řada přijde.
Chci věřit, že zas s paničkou budu jezdit na výlety a mít zážitky, třeba i s nějakým novým kámošem či kámoškou.
Ale byla jsem prý hodně statečná po tom všem utrpení. No, vždyť mám jizvu po celém tělíčku. Ještě jsem šla vyndat svorky, které tedy paničce nebyly ani trochu sympatické. Ač z toho panička měla hrůzu, že zas budu ječet (byť jen preventivně), zvládla jsem to na jedničku a byla jsem ticho jak ta myška.
Chtěla jsem Vám ale hlavně říci, buďte pospolu ve chvílích, kdy potřebujete jeden druhého. Potěší vás to na srdíčku všechny. Ty, co pomohou, i ty, co pomoc přijmou. Láska je jen jedna, tak o ni nepřicházejme.
Vaše fenka Megí
Zatmění slunce - foto: J.Haušild, úprava snímků Eva Krausová,
