Mezitím se postupně v mnoha zemích začalo plošně očkovat proti pravým neštovicím. Ale až 180 let po objevu této vakcíny – v roce 1980 – slavili lékaři úspěch a Světová zdravotnická organizace mohla potvrdit vymýcení (eradikaci) pravých neštovic na celém světě. Podobně v řadě zemí vymizela dětská přenosná obrna a i mnoho dalších infekčních chorob přestalo být smrtící hrozbou jako jí byly v nedávné historii. I přes tyto nesporné úspěchy je dnes očkování mnohými zpochybňováno.
V Česku se lidé povinně očkují v dětském věku proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, žloutence typu B, onemocnění vyvolaná Haemophilus influenzae typu B, spalničkám, příušnicím a zarděnkám (a děti z rizikových skupin ještě proti tuberkulóze, TBC). Všechny ostatní vakcíny jsou nepovinné, některé další hradí za určitých podmínek zdravotní pojišťovny (jako proti pneumokokovým onemocněním – dětem a seniorům, onemocněním HPV – dětem, a proti chřipce - lidem nad 65 let). Celou škálu dalších vakcín si musí zájemci zaplatit sami.
Které z nich ale lékaři jako skutečně prověřené doporučují? Hlavně je to očkování proti chřipce (Influvac tetra či Vaxigrip tetra) každoročně či očkování proti pneumokokům jednorázově (Prevenar 13). „Především seniorům doporučuji i očkování proti klíšťové meningoencefalitidě (FSME IMMUN či Encepur), neboť celá řada z nich tráví aktivní volný čas v přírodě a Česká republika je bohužel endemickou oblastí výskytu tohoto onemocnění (máme nevyšší výskyt tohoto onemocnění z celé Evropy), kde vektorem přenosu jsou hlavně klíšťata,“ vysvětluje praktický lékař z Benátek nad Jizerou a místopředseda pro profesní záležitosti ve Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP Igor Karen.
Dospělí by rovněž měli uvážit i opětovnou imunizaci proti černému kašli, byť ji v dětství podstoupili. Toto očkování totiž nevydrží po celou dobu dospělého života, a proto je po čtyřicítce doporučeno jednou za život přeočkování absolvovat. „Rezervoárem a nosičem mikrobů černého kašle je právě dospělá populace, která může tímto onemocněním nakazit i novorozence, kteří nejsou ještě plně imunizováni v rámci základního povinného očkování,“ popisuje lékař.
Na trhu je k dispozici tzv. trivalentní vakcína (Adacel), která obsahuje 3 složky. Vedle černého kašle poskytuje ochranu i vůči záškrtu a tetanu. Málokdo ví, že i vakcína vůči tetanu nechrání po celý život a zhruba jednou za 15 let (a po šedesátce každých deset let) je třeba ji opakovat. Zmíněnou trivalentní vakcínu sice nehradí zdravotní pojišťovny, ale většinou alespoň zčásti na vakcíny v dospělosti přispívají. Pacient si ji nejprve zaplatí v ordinaci praktického lékaře včetně aplikace a poté doklad donese na svoji pojišťovnu, která mu peníze částečně či zcela vrátí.
Tzv. vyvanutí imunity se ale nevyhnou ani další vakcíny. „Ze sledování nemocnosti vyplývá, že spalničkami, příušnicemi, černým kašlem mohou onemocnět již dříve očkované mladé dospělé i dospělé osoby. Řada očkování neposkytuje celoživotní ochranu, po určité době po očkování dochází k poklesu ochranných protilátek, dochází k tzv. vyvanutí imunity. Dříve očkovaná osoba se tak stává opět vnímavou k infekci a může onemocnět,“ upřesňuje lékařka Jitka Částková ze Státního zdravotního ústavu.
Lidé by se měli poradit se svými lékaři především o vakcíně proti spalničkám. „Počáteční strategie při zahájení očkování proti spalničkám v roce 1969 spočívala v podání jedné očkovací dávky a byla poznamenána i některými organizačně-technologickými nedostatky. Proto až zavedení druhé očkovací dávky splnilo očekávání ve smyslu snížené nemocnosti. Již zmíněné vyvanutí imunity může ovlivnit nemocnost právě u osob, u kterých byla vakcinace zahájena již v 70. a 80. letech minulého století. Proto je rizikovým skupinám obyvatel doporučováno přeočkování,“ vysvětluje Částková. Přeočkování jednou dávkou trivakcíny proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR) poskytuje ochranu proti všem třem infekcím, z nichž výskyt příušnic není u mladých dospělých zanedbatelný.
Ti, kteří neprodělali v dětství plané neštovice, se mohou nyní jejich nákaze vyhnout díky vakcíně. Cestovatelům zase lékař Igor Karen doporučuje absolvovat očkování proti žloutence typu A a břišnímu tyfu. „Tato onemocnění se vyskytují například v destinacích, které mají Češi v oblibě, jako je Egypt, Tunis, Maroko, Thajsko, Vietnam, ale jedná se prakticky i o celý Blízký východ, Afriku, Jižní a Latinskou Ameriku a jihovýchodní Asii.
Lidem, kteří si nejsou jisti, zda jsou dostatečně imunní, doporučuje lékařka Částková vyšetření stanovující hladiny krevních protilátek. Měli by ho podstoupit především lidé ve zvýšeném riziku onemocnění, ale i ti, kteří by v případě onemocnění mohli ohrozit jedince ve svém okolí.
Na druhou stranu, již několik let se neočkuje plošně vůči TBC. „V kontrole tuberkulózy je význam očkování zejména v našich podmínkách spíše okrajový. Protilátky se u tuberkulózy vyšetřovat nedoporučují, ochrana a zejména dlouhodobá ochrana před onemocněním je nespolehlivá (tj. i lidé očkovaní proti tuberkulóze mohou tuberkulózou onemocnět) a opakované očkování proti tuberkulóze se nemá provádět,“ uvádí vedoucí lékař Národní jednotky dohledu nad tuberkulózou Nemocnice Na Bulovce Jiří Wallenfels.
Marcela Alföldi Šperkerová
