Náš roztržitý praděda byl poslán vynést koš. Cestou hrábl do kapsy a přihodil navrch do kbelíku nějaký papírek. Vysypal kyblík do kontejneru a ztuhl. Uvědomil si, že ten papírek byla nejspíš jeho dvacetikoruna. I popadl nejbližší klacek a jal se šťárat v kontejneru. Zrovna šli kolem dva policisté. Zaslechli jeho sakrování a pro jistotu se zeptali, cože mu tam spadlo? Z dědy váhavě vylezlo, že stokoruna - nebude se přece chlubit, že takhle vyvádí kvůli dvacce!
I zželelo se policajtům důchodce, převzali od něj klacek a jali se šťárat v kontejneru sami ve snaze mu pomoci.
Náhle byli obklopeni houfem zvědavců…cože to spadlo do kontejneru? Prý velké peníze, nebo snad nějaké dítě? Nakonec si jeden z policajtů sundal bundu a v bílé košili se do kontejneru přímo ponořil za povzbuzování okolostojícího davu. Na dědu šly mrákoty, to už nervově nevydržel. Využil nastalého zmatku a prchl domů – bez kbelíku. Na babiččin dotaz, kde má kbelík a proč je u popelnic tolik lidu, odsekl: Jakej kbelík, já žádnej neměl…a jaký lidi??? A vůbec, příště si jdi s tím kbelíkem sama!