Ta dvě roční období,
ta nás ještě pozlobí.
Jedno v chladu libuje si
druhé zkřehlé údy tře si.
O sluníčko jedno prosí,
druhé brousí ranní kosy.
V zahradách zní písně kosí.
Ani já už nemám stání,
slyším vrabčí čiřikání.
V příkopech už tráva raší,
světlo po ránu nám hlásí,
že se Jaro kvapem blíží.
Zima na to zlostně shlíží,
Jaru to však neublíží.
Už si někde češe vlasy,
ještě chvíli na čas dá si.
Na potoce kachní páry
čekají na jeho dary.
Také lidé už se těší
na teplo a túry pěší.
Zima už je nepotěší.
V dálce slyším motokáry,
nad lesem se vznáší páry.
To sníh teplem k nebi mizí,
svou „úrodu“ Zima sklízí.
Semínka, co v zemi se skrývají,
svou chutí povyrůst se netají.
I srdce ledová snad roztají.
