Všichni okolo říkají, že mám energie na rozdávání. Začněme ale od začátku. V roce 2004 jsem měla svůj produktivní život za sebou, vychovali jsme s manželem tři děti, které už vylétly z hnízda, a užívala jsem si první rok v důchodu.. Potom přišla ta rána, když mi diagnostikovali rakovinu vaječníků a metastáze v lymfatickém systému. V tom okamžiku se vám z hodiny na hodinu úplně změní život. Když jsem se dočetla, že na tuto diagnózu čtyři pacienti umírají, a jen jeden přežívá, věděla jsem, že musím být ta pátá. Já, která byla vždycky to "slzavé údolí" jsem sebrala všechny síly a dokázala jsem to.
Po náročné operaci a chemoterapii jsem se pomalu začala vracet do života. Když jsem poprvé vyrazila do přírody, byl pro mě malý kopeček Everestem. Už za půl roku jsem řádila na kole po krajích moravských i jiných. Kdyby mi někdo řekl, že po šedesátce vylezu ještě na několik dvoutisícovek na Ukrajině, v Bulharsku a budu jak kamzík skákat po horách na milovaném Slovensku, tak bych mu to nevěřila. Šedesátka je pryč, přišla sedmdesátka, a já mám zase další a další plány, jak pokořit v červnu Krkonoše a na podzim Nízké Tatry. Každý, kdo dostal takovou šanci, může potvrdit, že touha po životě a nových zážitcích je nekonečná. Kde beru energi, to opravdu nevím.
Někdy večer je mi líto, že musím do peřin. Nemůžu se dočkat druhého dne, kdy ráno vystřelím z postele a budu organizovat a uskutečňovat svoje plány. Měla bych prý cvičit jógu, abych se uklidnila. To ale není nic pro mě. Čekají na mě moje milované koníčky - domácnost, vnoučata, vaření a pečení, kočky, zahrádka, ruční práce, PC, i60, fotografování (navštěvuji U3V ve Zlíně, obor digifoto), kolo a hlavně to nejmilejší - toulky naší krásnou přírodou. Taky nesmím zapomenout na kamarády, bez kterých by to všechno nebylo ono. Takové posezení u moravského vínečka a moravských písniček, to vás opravdu nabije. Ještě mám ráda dobré jídlo (to je taky zdrojem energie), ale s mírou, a maso jenom v neděli.
Navíc jsem Vodnářka, a nás Vodnáře prý něco pořád žene dál dopředu, dokážeme dělat i pět věcí najednou (zlí jazykové tvrdí, že ne vždy pořádně - to já ale neřeším). Důležité je brát život s humorem a optimismem, pak se i těžké překážky zdají být jednoduché.
Mám jednu velkou výhodu, že nejsem sama, že mám hodného manžela, který mě podporuje a zúčastňuje se se mnou mých, často i bláznivých, nápadů. Doprovodil mě i na nezapomenutelnou akci i60 - EKOLO 2017.
Trošku jsem odkryla svoji třináctou komnatu, ale snad to pomůže těm, kteří se můžou dostat do stejné situace, v jaké jsem byla já. Nikdy neztrácet naději a víru do budoucna, a hlavně chuť do života. Vždyť na světě je tak krásně!
Partneři soutěže:
