V podobě slézu topolovky se vyskytoval ve většině venkovských zahrádek, kde obvykle zkrášloval ploty. Známe ho i pod názvy proskurník topolovka či slézová růže (Alcea rosea). I on se dříve pěstoval jako léčivka, ale kvůli častějšímu napadení rzí slézovou zůstal spíše okrasnou květinou. K léčebným účelům dnes používáme především následující druhy:
Sléz lesní, maurský a přehlížený
(Malva sylvestris, mauritiana, neglecta)
Přestože se u nás nejčastěji vyskytují tři druhy slézu (lesní, maurský a přehlížený), není nutné je rozlišovat, neboť k léčebným účelům se hodí všechny. Většina lidí zná sléz maurský, protože ten se nejvíce pěstuje na zahrádkách, další dva druhy rostou ve volné přírodě. Lesní na pasekách a loukách, přehlížený na rumištích a u cest. Ale i on se opět vrací do našich zahrad. Je odolný vůči rzi, nadchne fialovými kvítky, zakryje nevyužitá volná místa dlouhými poléhavými výhony a navíc přinese velký užitek. Vzhledem ke značné výšce či délce nelze tyto rostliny přehlédnout.
Zbavuje tělo škodlivin
Sléz se jako léčivka používá již od antiky. Sbírá se nať s listy a květy v době, kdy květy začínají rozkvétat, obvykle začátkem července. Činíme tak jen za pěkného počasí, nejlépe kolem poledne, aby při sušení nezplesnivěly. Droga obsahuje slizové látky, které chrání před drážděním sliznice trávicího ústrojí i dýchacích cest, přičemž urychluje i jejich hojení. Tiší dráždivý kašel, pomáhá při zánětu průdušek a angíně, při průjmech, vředové chorobě žaludku a dvanácterníku či onemocnění močových cest, umožňuje tělu zbavovat se škodlivých látek. Doporučuje se i jako prevence před poškozením sliznic při podávání agresivních léčiv.
Nálev, který pijeme obvykle čtyřikrát denně, si připravíme tak, že jednu polévkovou lžíci drogy zalijeme 250 ml vroucí vody a necháme čtvrt hodiny ustát. Drogu můžeme také večer přelít třemi čtvrtinami litru studené vody a pod pokličkou luhovat až do rána, kdy ji necháme jen na okamžik přejít varem a ustát, scedíme a nalačno vypijeme první čtvrtinu litru čaje, zbylý uchováme v termosce a pijeme po doušcích v průběhu celého dne.
Vně se bylina aplikuje ve formě kloktadla nebo obkladu. Oba způsoby se uplatní při problémech s ústní dutinou. Kloktání uleví také namáhaným hlasivkám. Na zanícený krk, pro zjemnění zatvrdlých míst či na bolavé končetiny při dně se zase přikládají teplé spařené listy. Omývání silným odvarem se doporučuje při kožních onemocněních jako jsou hnisavé rány, bércové vředy, silné akné, růže a mokvavé ekzémy. Pro lepší výsledky se vnější aplikace podporuje pitím čaje.
Pomáhá i s kosmetickými problémy
Sléz se uplatňuje i jako kosmetický prostředek. K uklidnění podrážděné pokožky přispívá slézová koupel, kterou si dopřejeme jednou až dvakrát týdně. Pokud máme vysušenou pokožku, popíjíme každý večer po dobu čtyř až šesti týdnů šálek čaje ze tří dílů rozmarýnu, dvou dílů slézu a jednoho dílu lipového květu. Máme-li opačný problém, kdy se nám příliš mastí obličejové partie, postupujeme následovně: Připravíme si směs, která obsahuje tři díly slézu, dva díly tymiánu a jeden díl rozmarýnu. Dvě polévkové lžíce směsi spaříme půl litrem vroucí vody, necháme půl hodiny luhovat a scedíme, přidáme tři lžíce alkoholu a nalijeme do sklenice, kterou uchováváme v chladu a temnu. Obličej omýváme teplou vodou obsahující tři polévkové lžíce výluhu.
Čajová směs na zánět žlučníku
Hlavní složky: květ slézu a heřmánku, nať bazalky. Vedlejší složky: nať řebříčku a třezalky, květ měsíčku. Dvě lžíce směsi zalijeme půl litrem vroucí vody a přikryté necháme 15 minut luhovat. Poté scedíme. Pijeme dvakrát až třikrát denně půl hodiny před jídlem.
Nepříznivé účinky při dlouhodobém užívání nebyly u slézu zjištěny. Lze ho běžně koupit i v lékárně. Patří k častým složkám léčivých čajů.
Až půjdete nakupovat semínka, vzpomeňte si na sléz. I sléz lesní lze pěstovat jako letničku na záhonech, kam jde slunce. V dubnu se vysévá přímo na zvolené místo.