Udržení stabilní váhy bez větších výkyvů. To je podle několik vědeckých studií jeden z kroků vedoucích k tomu, že člověk má šanci se dožít vysokého věku v dobré fyzické i psychické kondici. „Všichni jsou umírnění v jídle. Jsou ochotní experimentovat, nicméně nikdy nedrželi zvláštní diety,“ shrnul lékař Deepak Chopra své dlouholeté dotazování lidí, kteří se dožili vysokého věku. A dodal: „Udržení stabilní váhy bez větších výkyvů se zdá důležitější než to, zda má člověk podváhu či nadváhu. S ohledem na množství poznatků o dlouhověkosti se sice tento údaj může zdát jako nevýznamný, ale ukazuje se, že má dalekosáhlé důsledky.“
Váha je velké téma, v posledních letech jedno z nejdiskutovanějších. Takže přišlo na přetřes i v jedné rodině. Rodinná sešlost, u stolu sedí několik žen různých generací.
„Ta Simonka pořád přibírá. Přemýšlela jsem, že bych jí zaplatila konzultaci u nějakého specialisty,“ říká sedmdesátiletá Stanislava o své vnučce.
„Přibírá, protože žere. Podívej, jak se láduje tím dortem,“ říká čtyřicetiletá Jana.
„Ale to si dává jen teď, vždyť je oslava, tak ať si dopřeje. Vy nevíte, jak často drží různé diety, jenže pak vždycky nabere,“ hájí dvacetiletou Simonu babička.
„Dejte pokoj s těmi dietami. Pořád řešíte jen co jíst nebo nejíst a pořád jste čím dál víc oplácané. My slovo diety neznaly, nad jídlem jsme nepřemýšlely a taky jsme žily,“ vstupuje do debaty pětaosmdesátiletá Anna, nejstarší z rodinného klanu. Pak se jí ženy začínají vyptávat, jaké diety se držely za jejího mládí. „No vždyť vám říkám, že žádné. Některá ženská byla silnější, jiná hubená, ale byly jsme pořád stejné. Nikdo nad tím nepřemýšlel. Já mám plus minus stejnou váhu celý život. Manželovi se líbilo, že mám větší zadek, tak proč bych se tím trápila. Vlastně jsem se nikdy ani nevážila. K čemu to vlastně je vážit se,“ říká Anna, kterou všichni obdivují, v jak vynikající duševní i fyzické kondici ve svých pětaosmdesáti letech je.
Vědci z Harvardovy univerzity zkoumali stravovací návyky více než jedenácti tisíc lidí více než pětatřicet let. Došli k závěru, že dokonce i malé přibírání a ubírání hmotnosti zvyšuje riziko úmrtnosti, přičemž se takto může projevit časem i to, když člověk přibírá a hubne v mládí a středním věku.
Nejde tedy o to, že se žena rozhodne razantně zhubnout po šedesátce a v sedmdesáti zjistí, že se její zdravotní stav zhoršil. Jde o to, že se ve stáří může projevit, když razantně hubla ve třiceti.
Expert na vše, co se týká stárnutí, lékař Deepak Chopra ve své knize Nesmrtelné tělo, nekonečná duše uvádí: „Ve srovnání s muži, kteří si udržovali konstantní váhu, ti, kteří během deseti let zhubli pět až šest kil nebo více, vykazovali o více než polovinu vyšší úmrtnost. Ti, kteří během deseti let přibrali, na tom byli o něco lépe, ale náchylnost k infarktu u nich stoupla o dvě stě procent.“
Přibírání a hubnutí, časté střídání diet, ba i současné enormní zabývání se tím, co jíme, je pode čím dál více lékařů velkým nebezpečím, které se na současné mladé a střední generaci projeví, až zestárnou. U mnohých bude organismus častým střídáním stravovacích návyků doslova rozhozen.
„Nejškodlivějšími dietami jsou takové, které vedou k rychlému snižování energetického příjmu. Jejich výsledkem je jedině jo-jo efekt, tedy to, čemu by se člověk měl především vyhnout,“ říká zakladatelka hnutí Stop obezitě Iva Málková.
Naprostá většina lidí, kteří se dožili hodně vysokého věku, o nějakém jo-jo efektu či dietách v životě neslyšela. Existuje vědecká práce s názvem Jewettova studie, která zkoumala příčiny dlouhověkosti. Potvrdila, že století lidé celý život jedli umírněně a rozmanitě, nicméně nikdy nedodržovali nějaký zvláštní režim. Nedrželi diety, nebyli vegetariáni, nejedli více vlákniny, minerálů, vitamínů, jak se lidé snaží nyní. Nepodléhali ani snaze snižovat hladinu cholesterolu. Spíše k dotazům na to, jak jedli, vědcům neměli moc co říct. Nevěděli, o čem mluvit. Jídlo pro ně bylo naprosto přirozenou věcí, nad kterou nepřemýšleli, nenapadlo je, že by ho měli zkoumat. Jedli to, co bylo, většinou neměli moc velký výběr.
Deepak Chopra ve své knize zmiňuje výrok jednoho z britských kardiologů a ten je snad na závěr výstižnější než všechny vědecké studie: „Neznamená to, že bychom se měli hloupě cpát nečistotami. Ale mám pocit, že pokud do života člověka vysíleného ustavičným vypětím, úsilím a stresem vypadnou doktoři a další dobrodinci a chtějí po něm, aby omezil jídlo a změnil své zvyky, bude pro něj celý ten humbuk a ztráta autonomie jen posledním hřebíčkem do rakve.“
