Latinskou Amerikou s Milošem
Ilustrační foto: pixabay.com

Latinskou Amerikou s Milošem

15. 3. 2019

Procestoval jsem tady, „kolem baráku“ skoro všechno. Tentokrát jsem chtěl uvidět něco jiného, exotičtějšího, z opačného konce zeměkoule. Poznávací program zájezdu byl Peru, Bolívie a Chile. Už od dětství jsem chtěl uvidět Machu Picchu, jezero Titicaca a dřívější hlavní město Cuzco. Ostatní památky mi byly celkem lhostejné, s těžko zapamatovatelnými španělskými jmény názvy. Dříve to bylo nedostupné, teď je to otázka peněz a tryskových motorů. Vybral jsem si poznávací zájezd, Peru, Bolívie a Chile. Chtěl jsem vidět záběry z tamních filmů, ztroskotaná letadla v pralese, s kostrami pilotů, bednami zlata, drog a diamantů. Tyhle země jsou ale pouštní, nic takového tam není. Dokonce i revolucionáři Bílé stezky už byli zakázáni. Je tam teď poklid a bezpečí, panuje všeobecná spokojenost obyvatelstva. Jídla je tam dostatek, masa, tropického ovoce, kuřiva i alkoholu. Chudoba tamních je přiměřená, ne však strašlivá! Obyvatelé jsou přívětiví, přátelští a zdraví se zdvořile. Žádné náznaky nepřátelství ani útočnosti, ani pro osamělé ženy v lese.

V naší skupině byly převážně manželské páry, v důchodovém věku. Uměly spolu dlouhodobě mlčet. Byli velmi scestovalí po planetě Zemi, pokud ovšem nekecali.

 

CESTOVÁNÍ
Letadlo odlétalo v šest ráno. Asi bych ho zase zaspal. Vyjel jsem do Ruzyně tedy už po půlnoci. V hale se nesmělo jíst, pít ani kouřit. Sedl jsem si tedy na lavičku před ní. Popíjel jsem víno a pokuřoval až do rozbřesku. K oživení došlo až ráno, to policie pokutovala řidiče, kteří parkovali na vyhrazené zóně pro hasiče. V ranních hodinách přijížděli k odletu matky s kojenci v kočárcích a slepci. Otevřeli i letištní bufet s kávou a koblihami, vše po 100 korunách.

Odbavení v Ruzyni bylo dokonalé. Měl jsem kovové cvočky v botách, houkal jsem. Musel jsem se zout. Ženám dělali stěry i z kalhotek.

Kuřárna v Paříži hrůza

Odletěli jsme na čas, v Paříži letadlo Boeing 777 mělo zpoždění jen dvě hodiny. Uvezlo 420 cestujících. Letěli jsme po Slunci, tedy od východu na západ. Přesto tam byl čas o sedm hodin jinak.

Zakouřit si v Paříži bylo nedůstojné, kuřárna byla malá, jen pár metrů, ve stoje, rdousivá, jako průhledné akvárium. Hořící nedopalky se nedůstojně odhazovaly do kádí s pískem.

Pamatuji ze starších černobílých francouzských filmů, jak noblesně a labužnicky uměly kouřit jejich herečky. Současné kuřačky si za odhozeným vajglem málem odplivnou.

Jako silný kuřák jsem měl na dlouhou cestu protikuřácké žvýkačky. Neměl jsem na cigaretu ani pomyšlení. Odskočil jsem si na letadlový záchod, bylo tam nahuleno. Pak jsem usedl a usnul. Vzbudila mě posádka s pilotem, prý jsem si tam zakouřil já. Nebyla to pravda. Šéfpilot mi dokonalou angličtinou to vyčetl, prý mi z kapsy ještě koukají cigarety. Nevěřil mi. On prý ale není policajt. Po hodinách jsem šel na WC znovu. Stála před ním stráž letušek, ani jsem zpět nedovřel dveře, už za mnou tam vlezla letuška a silně po mně začichala. Blaženě a s pocitem spokojenosti pak vyšla ven.

V letadle seděla mladá nehezká Pařížanka. Nohy měla položené na odpadkovém koši. Do něj jsem vyhodil mé odpadky. Začala francouzsky nadávat, prstem mi ukázala na vedlejší koš. Tak jsem to tam přemístil.

Na TV obrazovce jsme hodiny viděli Senegal, netušil jsem, jak je velký. Letěli jsme také nad Venezuelou. Za deset hodin letu jsme přistáli v Peru, u Pacifiku. Letiště bylo klidné a bezpečné, ne, jak nám to tu ukazují záběry televize. Žádné překupnictví drog. Tašku mi nenápadně očichal asi policejní pes, měl jsem tam jen buřty, tak jsem ho láskyplně pohladil. Nebyl na mé maso vyškolený.

Chtěl jsem jedním vrzem poznat hned tři americké státy. Všechny poznané země byly stejné. Jako veselý společník jsem byl zase miláčkem zájezdu.

PERU

Chtěl jsem konečně uvidět Pacifik. Vypadá ale stejně jako jiné oceány. Kolem moře už začíná růst alespoň nějaká vegetace. Jinak je v zemi obrovská poušť, bez rostlin, hospodářských zvířat a lidí. Hory jsou kolem 6000 metrů, nahoře zasněžené. Horské silnice jsou křivolaké, strmé, s kilometrovými propastmi pod okrajem vozovky. Naše ženy se na horských sinicích bály nehody, tak jsem jim musel vyprávět velmi sprosté vtipy. Moc se jim ale nesmály?

Jeli jsme do strašlivého kopce. Motor zhasl, tak polovina autobusu musel vystoupit. S polovinou cestujících horu nakonec vyjel, pro ostatní se vrátil. Ve výšce 5000 metrů se mi výborně dýchalo, i srdce vzorně fungovalo. Ostatní šli sněhem o 500 metrů výše. Chtěl jsem si tak vysoko pokouřit, ouha! Bylo tam málo kyslíku, žádný ze tří zapalovačů nevzplanul. Ještě, že naše jedna kuřačka měla české zápalky.

V téhle výšce byli japonští turisté. Zblblí z televize měli bílé dýchací roušky. V tak dokonale vzorném ovzduší úplně zbytečně!

 LIMA

 Má 10 milionů obyvatel. V páteční podvečer jsme se vydali Limou na procházku. V Latinské Americe se nekouří ani na ulicích. Pokuřují a popíjí alkohol prý jenom na banketech. Na ulicích chybí lavičky a odpadkové koše. Dopravní kravál byl neuvěřitelný. Všichni někam spěchají, radostně troubí, předjíždí se zprava i zleva, nejraději na červenou. Jezdí se i přes plnou čáru. Dopravní policisté mají neonové svítící pendreky, červené a zelené. Žádnou dopravní nehodu jsem ale nikdy neviděl. Pošta byla jen jedna, zavírala v 15,30. Do večerních hospod chodí i matky s dětmi. V bytech ani hotelích není topení. Ne všude jsou názvy ulic, pro nás nezapamatovalné. Nechtěl bych tam trvale žít ani jeden den!

CHUSCO

 Bývalo hlavním městem Peru. Radují se tam ze života, tančí, hrají a zpívají. Karnevaly jsou tam často. Při karnevalovém pochodu mají radost z pohybu. Žesťové nástroje hrály s kiksy, ale nevadilo to. Jsou to převážně vesničané, z okolí. Češi se tak srdečně bavit už neumí!

MACHU PICCHU

Vede k ní tolik schodů, že jsem jich tolik nevystoupal za celých 73 let mého života.     

Očekávané místo bylo dost nedobytné. Autobusem k vlaku, dalším autobusem daleko, pak fronta, nakonec pěšky. Indiánské schody byly vysoké a nekonečné. Vzdychali jsme, chtěli jsme být všichni o 20 let mladší!

LA PAZ má 4 lanovky nad městem.

TITICACA

Slýchali jsme o něm hrůzostrašné historky. Přes noc tam prý zešíleli nebo zemřeli američtí vojáci Rangers. Je vysoko 3800 metrů. Nic udivujícího jsem tam ale neviděl. V poklidu jsem vypil číšníkem přinesené pivo a zakouřil si do přineseného popelníku.

Navštívili jsme lodí rákosový ostrov a jeho obyvatele. Bydlí jich tam trvale 12 a mají dva prezidenty. Otce a jeho syna. Bufet už měl zavřeno. Obyvatelka nás pozvala dovnitř rákosového domu. Hlavní byla postel pro pět osob. Na stěnách visely jen obyčejné krámy.

PŘEMÍSŤOVÁNÍ

Budíčky bývaly i ve 4,30. Vždycky jsme dostali snídani, většinou vajíčka, kokový čaj a další. Jednou nám dali teplý banánový koktail, nedopadli jsme ale dobře. Autem jsme dojeli k autobusu, vlaku nebo letadlu. Všude se musely ukazovat pasy, a fotografovaly se obličeje. Ve všech tamních dopravních prostředcích se podávalo jídlo a pití. Po teplém koktailu se některým udělalo šoufl, museli na železniční vagonový WC. Byl to ale rituál. Močit se mohlo bez problémů, na velkou to bylo složitější. Musela se vyhledat průvodčí a ta buď dala nebo nedala souhlas, eventuálně vydala toaletní papír. Byla k nedohledání, tak bylo pro některé už pozdě…

Někdy jsme jeli nočním autobusem i 16 hodin.

Pokud se na silnici zřítila skála, byla dálnice policejně uzavřena. Jsou na zemětřesení zvyklí, katastrofu rychle odstraní.

V těchto zemích jsou velmi mizerné chodníky a vozovky. Na hrbolech se často zakopává a padá.

Bez platného pasu by byl turista ztracený. Kontrolovaly je několikrát denně, před nástupem do každého dopravního prostředku.

Náš autobus jednou píchl kolo. Odjel do servisu, poobědvali jsme a už byl opravený zpět.

V naší skupině jsem byl nejstarší. Chodil jsem tak jako poslední, zadní voj.

OBYVATELSTVO

Nikoho jsem neviděl těžce pracovat. Místní třeba ve stoje pozorují, jak jejich kráva žere sama. Většinou se živí jako trhovci. Bába třeba prodá 10 pórku za večer, stačí jí to k obživě. Ojediněle jsou vidět žebráci, jen málo slepců a chromých.

Angličtinu tu nepoužívají, italsky nerozumí, španělštinu neumíme, ani aramejštinu. Nejrychlejší bylo ukazování prsty a psaní čísel na papír.

V obchodech mají všehochuť zboží. Nejraději jsem kupoval dobré argentinské víno v drogérii za směšnou cenu.

Vydělávají si třeba přenosnou váhou, položenou na chodníku.

Muži tam neplešatí, nenosí brýle a nejsou naštvaní. Na ulici si radostí ze života zahrají, i na foukací harmoniku.

Není tam zvykem balit a oslovovat ženy na ulicích.

Kolem silnic už začíná výstavba současných domů z dutých cihel a tvárnic.

Obyvatelstvo je mladé, staří lidé tam skoro nejsou vidět.

Indiáni jsou větší katolíci než Italové. Do kostelů nosí nádherné květiny.

V obchodech jsem se jenom díval. Zakrýval jsem si rukou oči, jak jsem to viděl u Indiánů. Pak na mě nemluvili španělsky. Prodavačky se na mě přívětivě a srdečně usmívaly.

Neznámí turisté se zdraví pozdravem „va…“.

Umělý park a ZOO byl až v Limě. 

FAUNA

 Moc toho tam není vidět. Málo motýlů, přelet osamělého ptáčka, někdy i jediná moucha. Mírní psi pospávají napřič chodníků. Krávy se pasou i na smetištích. Pěstují se jen jalovice a býci. Svážet mléko je pro velké vzdálenosti nemožné. V některých obchodech ho mají, dávají přednost jogurtům.

FLÓRA

Zemědělskou půdu mohou vlastnit, musí na ní mít ale dům. Jinak je státní. V prosinci a lednu tam silně prší. Pak se vše zazelená. Se zvířaty a květenou jsme se seznámili až v umělém Národním parku Limy. Obyvatelé tam opouští vesnice a stěhují se do měst. Jen malá část půdy je obdělávaná, přesto to na obživu obyvatelstva stačí.

MÓDA

Naše kolegyně chtěla zjistit, čím mají zdejší ženy tak načechrané sukně. Před obchodem stála vystavená panna, nadzvedla jí sukni, objevila tam výztužné dráty. Pak vznikla diskuse, zda vůbec nosí podprsenky a kalhotky. V obchodě jsem uviděl podprsenku a kalhotky, typ zebra, s černobílými pruhy. Připadaly mi jako „tlumiče vášní“! Vypadaly také jako klapky na koňské oči. Jak udrží klobouk na hlavě, nevíme.

S hygienou jsou asi na štíru. Prý se koupou v jezeře Titicaca. To je ale strašně ledové, i v létě.

Nákladní auto plné odpadků je vysypou hned vedle silnice.

JÍDLO

Nikdy jsem nebyl tolik znechucen jedením, jako tam. K snídaním byla vajíčka, pečivo a banánový koktejl. Na obědy se čekalo dvě hodiny. Jídlo bylo nedovařené, tvrdé, neslané a nekořeněné. Večeře totéž. Zhubl jsem tam o 10 kilo. Ochutnal jsem lamu, alpaku, pstruha, sýry, morče raději ne!

Místní nemají dost peněz na koupi masa, dávají přednost moučným jídlům.

Daří se tam pstruhům, mají je všude; čerstvé a levné.

MANIFESTACE

Jedné na náměstí jsem se zúčastnil. Řečník se vykecával na vyšší katolické soše, publikum tiše naslouchalo. Rozuměl jsem, že je o zvýšení platů na 2000 solů.

Jsou tam populární postavy, jako byli Hitler a Lenin. Mají je na zobrazené na plakátech, fandí jim.

ŽELEZNICE

Mají tam jen několik dlouhých tratí. Přednost dávají rychlé levné letecké dopravě. Některé trasy se používaly k převozu kávy a kukuřice. Některé trati zničilo zemětřesení. Někde se opravuje, jinde už ne.

MODLITBA

Předvedl nám ji indiánský průvodce. Byla ve stoje, v kruhu. Měl od večera připravené rekvizity, sklíčka, korálky a papírky. Trvala asi hodinu.

Pod Machu Picchu jsem si šel zakouřit do vedlejšího roští. Dole tekla řeka Urubanga. Vyčichal mě tam jiný Indián a přišel si říci o jednu cigaretu. Dal jsem mu ji. Zapálit ji hned nechtěl, žádal si o můj zapalovač, to bych ale neměl žádný.

HOTELY

Byly spíše střední kategorie. Přespávali jsme v nich většinou jednu noc, pak jeli jinam. Občas v nich něco chybělo, mýdlo, ručník, apod. Byly bez topení. Nevadilo nám to. Ledničky jsou tam neznámé.

Budíčky bývaly i ve čtyři hodiny ráno. Mozek se i z té nadmořské výšky sotva vzpamatovával.

Musí se tu používat dva druhy elektrických zástrček, na mobily, holící strojky a fotoaparát. Někde chyběly žárovky.

V jednom hotelu jsem se sprchoval. Karmu měli na PB bombu. Třikrát mi musel karmu podpálit, běhal jsem v tom mrazu za recepčním.

Rozhodl jsem se dál cestovat „na prasáka“. Bez tam nebezpečného omývání.

Některé pokoje nemají na dveřích čísla.

V noci větrem klepající dveře jsem utěsnil mou taškou.

V noci dojeli k chudšímu hotelu motorkáři. Přespat nechtěli, od recepčního si koupili pro ně schovávaný benzín. Ten si nalévali přímo do nádrží. Já jsem vedle kouřil, raději jsem hodně poodstoupil.

Večer jsme v pokoji vypakovávali, ráno zase zapakovávali.

OBLOHA

Chtěl jsem tu vidět Jižní kříž. Prý byl malý a skoro neviditelný. Zato Měsíc byl dokonalejší, velký, dorůstající ve tvaru „U“. Jižní kříž jsem nenalezl.

POULIČNÍ STÁNKY

V jednom z nich prodával kluk vařená křepelčí vejce. Kočovný chodící prodavač prodával teplý čaj a kávu. V jednom kiosku jsem si koupil hamburger, nechal jsem si ho pomazat hořčicí, majonézou a kečupem. Jenom jsem jim říkal sí, sí sí. Mladé prodavačky se na mě moc srdečně smály; pochutnal jsem si tu jenom na tomhle jediném latinskoamerickém jídle.

U benzinové pumpy se daly nakoupit základní potraviny, i v noci.

BOLÍVIE

Jeli jsme tam nočním patrovým autobusem. Jeden jede ráno, druhý v noci, jiný silniční spoj už není. Penzisté tam berou 40 bolivarů měsíčně = nic.

CHILE

Vstup byl nejobtížnější. Nesmí se tam dovézt maso, mléčné výrobky ani zelenina. Naše turistka měla v tašce paraořechy a buráky. Celník jí obojí zabavil, držel sáčky ve své ruce a usmíval se. Nevydal to.

POČASÍ

V listopadu už bývala ráno jinovatka, na horách sníh, přes den většinou kolem 20 stupňů.

POŠTA

Odeslat pohled z těchto zemí je skoro nemožné. Známku lze koupit jen na poště a tam pohled vhodit do schránky. Zavírá už po obědě. Hotelový recepční to však umí zařídit.

TANEC

 Zastavili jsme na jednom parkovišti. Postával tam autobus s mladými Indiánkami. Ty si před ním pustili hudbu a jásavě tančily. Zamával jsem jim. Vyběhl pro mne jejich učitel, vzal mě za ruku a vtáhl mezi ně. Křepčil jsem také. Pak jsem jim poslal rukou pusu. Kvitovaly to potleskem.

PLIVÁNÍ

Povídá se to o lamách. Jednu jsem si oblíbil a sklonil se k ní. Tahle jediná prý neplivá. Plivla mi k hlavě, rychle směrem jsem uhnul. Také jsem jí na hlavu. naplil.  Byla šokovaná. Nebyl to ale můj reprezentační plivanec, Mexičan prý vydrží souvisle plivat i několik dní!

Naše španělsky mluvící průvodkyně nechala zastavit u Indiánského „obejdy“. Nabídl jí „elixír života“, v láhvičce. Na důkaz účinnosti si ho nalil do úst a vplivl jí ho do obličeje. Byla to pro ni latinskoamerická pocta. Byla zděšená! Její chrchel mu ale vrátila. Byl to nakonec oboustranný projev úcty.

HORSKÁ KOUPEL

Bazén byl ve výšce 4400 metrů. Napájela ho horká sopečná voda. Venkovní teplota byla – 2 stupně.

PŘÍRODNÍ KATASTROFY                                 

Je jich tam několik ročně. Zemětřesení, výbuchy sopek, pád vrcholu hory dolů do města, sucha a neúroda.

KOKA

Roste tu volně na polích. Sklízí se lístky, s obsahem kokainu jedno procento. Po natrhání ½ tuny se složitě zpracovává, až je jedno kilo prodejného prášku. Za něj dostanou 500 dolarů. To stačí k ročnímu uživení početné rodiny.

PÍSMO

Měli jen provázkové. Provázky předávali vyšším a vyšším náčelníkům. Tak se ten nejvyšší dozvěděl, že jim došla kukuřice, a poslal ji po lamách.

LAMA

Uveze 20 kilo kukuřice. Byly tam přepřahovací stanice, zboží se přeložilo na odpočaté a vedli je svěží vůdci.                                           

VELIKONOCE

Potomci Inků jsou velcí katolíci. Nedávno tam slavilo velikonoční svátky asi 20000 věřících. Hora a lavina se na ně zřítily a všichni zahynuli. Po slavnosti teď vyčuhuje jenom rezavý vršek jejich autobusu.

SILNIČNÍ DOPRAVA

Jezdí se, jak to jde a s čímkoliv. Policie si toho raději nevšímá.

INSKÝ HŘBITOV

Byl starý asi 500 let. Z půdy vykukovaly jejich kosti a okolní mastný tuk.

ZMRZLÁ OBĚTOVNÁ

Obětovali asi 16-ti letou dívku. Nafetovali ji a odvedli do výšky 6500 metrů. Tam jí roztříštili spánek a odešli. Skála se na ni brzo zřítila a mráz uchoval dokonalé tělo. Našli ji v minulém století. Je v ledničce muzea, částečně viditelná.

BAŤA

Má tu stále prodejny bot, už od nepaměti. Ceny už ale nejsou 99, ale 160 solů.

BOLIVAR

I po smrti má v těchto končinách ještě hotel. Dole v něm má muzeum, s fotografiemi. Je tam stále populární.

ZLATO

Inkové ho kupovali od jiného kmene. Ten ho získával rýžováním z říčního písku. Pláty zlatých desek pak pokrývali stěny posvátných skal. Když byly bloky zlata Španěly ukradeny a naloženy, byly prohrány v kartách!

ŠPANĚLÉ

Spíše tam škodili. Pobyli tam asi 100 let. Po jejich většinovém odchodu tu není žádná segregace. Je těžké jejich tváře rozeznat.

POMNÍK ČESKOSLOVENSKÝCH HOROLEZCŮ

Je u Huascaránu. Bylo to v roce 1973, zřítila se na ně hora a lavina. Všichni zahynuli.

 

ZÁVĚR

Nelituji. Tady v Evropě jsem to cestoval jenom „u baráku“. Z jihoamerických filmů jsem tam chtěl vidět tragédie ztroskotaných letadel, s kostrami pilotů, plno drog, diamantů a zlata. Ty jsou asi severněji, v mokrých tropech. Tak asi až příště a jinde …

 

                                                                                                           

 

cestování
Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.