Minulý týden mi nějak nebylo dobře, bolely mě klouby, počasí také nebylo valné a já z toho všeho měla velmi špatnou náladu, přestože se mi to stává málokdy. Žiji sama, společnost mi dělá jen moje kočka Mejdynka. S tou ale své problémy nemohu projednávat. Zatelefonovala jsem své dceři do Prahy a vymluvila se ze svých bolístek. Poslechla si mě a s účastí mně mé bolístky rozmlouvala, věřila mi, že mne to trápí, a navrhla hned i terapii: „ Mami, já k tobě zítra přijedu, uděláme si hezký den."
Musím říci, že se mi hned hodně ulevilo, že mne někdo vyslechl. Dokonce jsem byla schopná i na druhý den připravit oběd. Přijela, poobědvaly jsme spolu, popovídaly si a bylo mi najednou dobře. Přestože počasí nebylo nijak povzbuzující, jako by začalo svítit sluníčko. Odpoledne jsme šly spolu do naší botanické zahrady se podívat na nějaké veselé kytičky, když to těm venkovním tak dlouho trvá, než také rozkvetou.
Byl to moc dobrý nápad. Skleníkové rostliny byly kouzelné, tak jsem i nějaké vyfotila. Ani venkovní procházka nebyla špatná, zahrada byla upravená a čekala jen na trochu tepla a slunce. První nesmělé modřence, orseje i skalničkové irisy už vykukovaly ze země. Duševně posilněny jsme jely domů, do tepla a daly si dobré kafe.
Tímto povídáním jsem chtěla říci, že je dobré mít rodinu, s kterou si rozumím , které se mohu se vším svěřit a která mě podrží, když se necítím dobře. S mými dcerami si dobře rozumíme, pomohla jsem jim vždy, když to potřebovaly, a ony mi to nyní oplácejí. Tak se vzájemně nabíjíme pozitivní energií.
Partneři soutěže: