Toho dne byla ve vesnici Borovany, v domech popisné číslo 145 a 146, porušena lidská práva celkem třikrát. Poprvé porušili lidská práva zloděje nešetrným zatýkáním policisté. Podruhé porušily lidská práva babičky Moutelíkové dvě ženy romského původu. A potřetí porušil lidská práva těch dvou Romek syn postižené, stokilový řezník Bohdan Moutelík.
To bylo tak:
Babička Moutelíková se vyškrábala na zahrádku pro čerstvou mrkev. Z ptačí perspektivy zahlédla, že v sousedním opuštěném domě je ze dvora otevřeno a skleněná náplň dveří je rozbita. Napadlo ji – v domě je zloděj! Rychle všechno oznámila telefonicky policii. Ta se dostavila za půl hodiny. Na starém gauči ve vystěhované kuchyni spal bezdomovec. Pod hlavou měl pytel a přikryt byl kusem ze stejného materiálu. Na zemi ležel starý ruksak naplněný nádobím a částečně z něj koukaly hodiny s kukačkou. Při zatýkání se bránil, kopal a kousal. Dostal pendrekem. Při nasazování ocelových pout protestoval, že ty svině policajtský porušily jeho lidský práva!
O několik hodin později zazvonil někdo u dveří babičky Moutelíkové. Ta pootevřela dveře. Stály před nimi dvě Romky. Když chtěla dveře zabouchnout, tu jedna z dam vsunula mezi dveře špičku boty a zděšenou babičku vtlačila dovnitř. Zavřely ji do špajzu a v klidu likvidovaly v kuchyni cenné věci, včetně obálky s důchodem. Snědý pán venku v automobilu zatím hlídal. Snad byl zamyšlen, snad se mu porouchal mobil. Postřehl pozdě, že se domů náhodou vrací řezník Bohdan Moutelík, dvoumetrový a metrákový pořízek. Zabíjel na opačné straně vesnice a vrátil se pro nějaký zapomenutý předmět. Přišel včas jak legendární vojska z dávných kronik. Obě Romky zahnal na dvorek, osvobodil babičku ze špajzu a dal průchod revoluční spravedlnosti. Obě Romky děsně zmlátil, vymetl jimi dvorek, plný slepičinců, a vykopal je do chodby. V kopání pokračoval až na ulici. Mezitím hlídač provinilec přistavil automobil s otevřenými dveřmi. Obě bité zlodějky se do něj vrhly střemhlav. Rozlícený řezník ještě vrhal za automobilem kameny, dopouštěl se četných urážek rasy a národnosti, to před svědky. Měl štěstí, že trojice snědých obyvatel republiky už vykradla více domácností důchodců a na jejich pohyb byli občané několikrát upozorněni místním rozhlasem. Poprvé porušily Romky lidská práva babičky a pak porušil lidská práva obou Romek řezník Moutelík. V Absurdistánu, zvaném Česká republika, by porušení lidských práv zlodějek řezník odskákal. Soud by přece mohl kvalifikovat celý řezníkův zákrok jako rasově motivovaný útok!
Dohru měla celá událost v hospodě. Řezník Moutelík vyprávěl u hospodského stolu celou událost starému komunistovi Jordánovi.
"Tos neměl, Bohdane, pravda, vykradli tě, ale musíme se také zamyslit nad příčinami. Málo jim vycházíme vstříc. To, že se romské děti toulají po nocích a že neumějí česky, to je vina nás všech. To máš jako s černochy a těmi muslimy. Vždy i filozof Erazim Sosák neodsoudil útok na mrakodrapy v Americe přímo, ale říkal, že se máme zamýšlet nad příčinami chudoby v rozvojových zemích!“
Radek Jordán byl internacionalista. Před očima se mu promítaly barevné plakáty z jeho mládí. Byla na nich zeměkoule, kterou obepínali lidé všech národností. Na plakátě bylo heslo Z národů ač jsme různých, naším přáním je světový mír. V lokále se posléze rozvinula diskuse o soužití s etnickou menšinou. Všichni čin řezníka Moutelíka schvalovali, na jeho stranu se přidal i hostinský Palivec. Jenom internacionalista Jordán trval na svém a bezděky se tak řadil k zastáncům lidských práv, tolik oblíbených v dnešních časech.
Najednou se před hospodou zastavilo auto se čtyřmi snědými pány. Jeden vystoupil a šel koupit cigarety. Celá hospoda utichla. Komunista a internacionalista Jordán prudce vyskočil. Beze slov vyběhl před lokál, jako by mu za patama hořelo. Všichni přítomní jeho výkon překvapeně pozorovali.
Snědí pánové odjeli.
Internacionalista Radek Jordán se vrátil zpět k hospodskému stolu. Rozhlédl se po udivených tvářích štamgastů a tiše pravil:
"Mám venku kolo!“
