Ten chlap se určitě dozvěděl, že babička má peníze. Když si člověk ve vyšším věku pustí do života nového partnera, dospělé děti a vnoučata to velmi často nechápou a mají obavy.
"V první řadě je dobré si připustit, že i stárnoucí osamělý rodič je běžný obratlovec s běžnými potřebami včetně potřeby blízkého emočního vztahu.“ Tuto větu vyslovil psycholog Petr Šmolka a možná by si ji měli zafixovat ve svých hlavách všichni lidé, kteří mají v rodině nebo ve své blízkosti někoho, kdo ve vyšším věku hledá nebo našel nový vztah. Skutečnost je totiž taková, že mladí lidé velmi často nechápou, proč by si babička nebo dědeček měli hledat nového partnera, ba přímo novou lásku.
„Syn mě pozval na oběd. Bylo mi to divné, protože trval na tom, abych přišla hned nejbližší sobotu. Když jsem řekla, že se mi to nehodí, vyjel na mě: Aha, tak ty už tomu novému chlapovi dáváš přednost před rodinou? Čímž mi došlo, že se nějak dozvěděl, že mám přítele,“ vypráví jednašedesátiletá Eva. Ovdověla před čtyřmi roky. Více než tři roky žila sama, pak se náhodou potkala v obchodním centru se spolužákem z vysoké školy. Dříve si byli blízcí, krátce spolu chodili. Dali se do řeči, Eva cítila, že si i po letech rozumějí. Dotyčný byl rozvedený, žil sám. Domluvili si schůzku, začali se vídat. „Nevím, jestli v tom hrálo roli, že jsme se dříve znali a vždy jsme si rozuměli, ale začalo nám spolu být moc dobře. Nenapadlo mi, že budu ve věku kolem šedesátky něco takového prožívat, ale jsem moc ráda, že vstoupil do mého života. Jenže můj syn to vidí jinak. Na tom společném obědě mi začal vyčítat, že jsem lehkomyslná, že jsem brzy zapomněla na tátu a že je trapné vodit se v mém věku s někým za ručičku. No tak asi nás někdo viděl, že jdeme večer ruku v ruce a synovi to řekl. Připadala jsem si jako by se obrátily role. Jako bych byla malá holka přistižená při randění a syn můj táta, který mě peskuje. Tak jsem se rozesmála, což syna totálně naštvalo,“ vypráví Eva.
Svého přítele se odmítá vzdát, její vztahy se synem a jeho rodinou ochladly. Říká, že jí to ani není líto. Že jí je spíše líto toho, že syn je tak úzkoprsý a není schopen pochopit, že je ráda, že má někoho, s kým si rozumí. „Místo aby mi to přál, shazuje mě. Doslechla jsem se, že řekl, že se za mě stydí, že si hraju na mladou,“ podotýká.
Mnoho lidí si nedovede představit, že jejich máma či táta vyššího věku potřebuje lásku, intimitu, sex nebo prostě přirozené souznění, povídání si s někým, kdo se mu líbí. Mají pocit, že čím je člověk starší, tím více jsou u něj tyto přirozené pudy potlačeny, ba že přímo vymizely. Přestože je oproti dřívějšku nyní mnohem více běžné, že senioři navazují nové vztahy a vznikají seznamky určené přímo lidem vyššího věku, mnozí mladí to přesto odmítají akceptovat.
„Výsledkem je, že někteří lidé zralého věku se před svými potomky stydí, že si chtějí něco užít nebo přivést si do života nového partnera. Obávají se nepochopení. Ale děti by měli své rodiče pochopit, měly by si uvědomit, že pokud je senior aktivní, je to přece krásné,“ míní terapeutka Jana Tamchynová.
S takovou situací se setkal i třiasedmdesátiletý Bohumil z jednoho malého severomoravského města. Je majitel dvou činžovních domů, v jednom z nich pronajímá přízemí majitelce cukrárny. Rád do ní chodíval, s paní si často povídal. Po čase jejich přátelský vztah přerostl v něco víc. Když se to dozvěděly Bohumilovy dcery, za paní cukrářkou zašly a neomaleně jí sdělily, že si nepřejí, aby se s jejich tátou scházela, protože vědí, že jí jde jen o jeho majetek. „Urazily mě. Je to moje přítelkyně, o které vím, že je jí rozhodně jedno, že mám dva baráky. Nic po mě nechce, uživí se velmi dobře svým podnikáním. Je to statečná žena, která žije dlouho sama a sama vychovala tři děti. Je obdivuhodná, samostatná. Stydím se za své dcery, že jí byly schopny takto urazit,“ říká Bohumil.
Psychlogové se shodují v tom, že obavy lidí z toho, že se jejich rodiče senioři zamilovali, často pramení z obav o dědictví. Prostě přemýšlejí nad tím, jestli nový partner jejich mámy či táty, babičky či dědy, není ve skutečnosti podvodník či jiný lump. Mnohdy mají oprávněné obavy, aby jejich blízcí někomu takzvaně nenaletěli. Na druhé straně se takto odmítavě stavějí k novým partnerům seniorů mladší rodinní příslušníci i v případech, kdy je všem naprosto jasné, že dotyčný senior nic moc nemá, že majetek v tomto vztahu roli nehraje. To pak dospělé děti či vnoučata argumentují tím, že je nevhodné, aby si lidé vysokého věku dávali najevo lásku a podobně.
„V jednom domově pro seniory jsme měli pána a paní, kteří se do sebe zakoukali. Bylo jim oběma kolem osmdesáti. Úplně pookřáli. Navštěvovali se, sedávali spolu v zahradě, vyrazili si i do divadla. Já jsem jim moc fandila. Pak jsem zjistila, že dcera toho pána žádala vedení domova, abychom ten vztah nějak zarazili. Pán byl svéprávný, v dobré duševní kondici a ta dcera tvrdila, že neví, co činí, že se pomátl, že jinak by přece nemohl tvrdit, že se v osmdesáti zamiloval,“ vypráví Jana Novotná, která při studiu měla praxi v několik domovech pro seniory. Říká, že dcera dotyčného pána byla velmi nepříjemná a dokonce jednou svému tatínkovi nadávala. „Říkala mu něco ve smyslu, že je trapný, že v jeho věku je nechutné mluvit o novém vztahu, o lásce. Přitom sama za tátou jezdila velmi málo, vnoučata se tam neukázala snad vůbec. Byla to taková padesátiletá zapšklá semetrika, zatímco její tatínek byl šarmantní veselý inteligentní osmdesátník, kterému ona asi záviděla, že si ještě dokáže dělat život hezký,“ zamýšlí se.
Někdy jsou obavy lidí o své starší příbuzné oprávněné a pochopitelné. Jindy jde jen a jen o sobeckost, nepochopení, možná někdy i závist. Každopádně jsou tyto situace nyní častější než kdy dříve, protože mnoho lidí vyššího věku si nyní uvědomuje, že život nekončí v šedesáti a vidí kolem sebe případy, kdy lidé v mnohem vyšším věku prožívají nové hezké vztahy. Láska mezi seniory přestává být tabu, píše se o ní v médiích, existují seznamky speciálně pro zralé muže a ženy. Takže vlastně žijeme v době velkého střetu těch, kteří to považují za správné a těch, kteří nedokážou pochopit, že mnozí lidé mají úplně stejné city a potřeby ve třiceti, v padesáti i v sedmdesáti. Zpravidla je největší potíž v tom, že když lidé čtou o lásce seniorů v časopise, říkají, že je to fajn téma. Když jim pak ale sedmdesátiletá máma představí svého nového přítele, jsou v šoku.
