To si takhle jednoho podzimního rána čekám na autobus. Prosklená zastávka je ukryta mezi stromy na okraji města, je tu přítmí, světla pouličních lamp sem dosáhnou jen slabě. Skoro vždy tu nastupuji sama, ani dnes tu nikdo jiný není. Co by tu taky kdo dělal v půl šesté ráno, kdy většina slušných lidí ještě spí? Vítr profukuje a pohrává si se spadaným listím.
Najednou mě obstoupí dva mladíci. Vůbec netuším, odkud se vynořili. Udiveně jsem vzhlédla a zcela instinktivně jsem si přitiskla tašku k tělu. Tu nedám. Snažím se vyhodnotit, zda mi nehrozí nějaké nebezpečí. Rozhlížím se, jestli není někdo na blízku, ale nikde ani živáčka. Mladíci hned zvesela spustili: „Kampak jedete tak po ránu? A to se někde pracuje tak brzy?“, ptali se s údivem.
Zkoumala jsem, zda jsou opilí nebo zfetovaní nebo obojí. Alkoholové výpary jsem ale necítila, ačkoliv stáli oba blízko mě a bez výčitek svědomí mi narušovali můj osobní prostor. Asi by bylo nejlepší sebrat se a odejít, jenže kam? Ulice je ještě liduprázdná a nikde žádný záchytný bod. Nakonec se autobus jevil jako jediné bezpečné místo, jako na potvoru ale nejel a nejel. Měl by tu být každou chvíli. Tvářila jsem se netečně a dala tak najevo, že nemíním vést žádné další hovory. Jenže kluci to nevzdávali. Tak jsem s mladými pány konverzovala, říkala jsem si, že do příjezdu autobusu bude lepší udržovat jakousi společenskou konverzaci a tím je mít trochu pod kontrolou. Ptala jsem se jich, jak se mají, co dělají, zda studují. Přestože jejich odpovědi zněly poměrně logicky a inteligentně, stále jsem byla jejich přítomností zaskočena. Poletovali kolem mě a švitořili, až z toho jednoho vypadlo cosi, co mě vážně dostalo: „Paní, a nechcete s námi mít sex?“
Vyprskla jsem smíchy. „To jako myslíte vážně? Kolik vám je? Sedmnáct, osmnáct? Hoši, já už jsem babička a vaše nabídka by přicházela v úvahu jedině v případě, že máte rádi dějepis. Na to si musíte najít nějaké mladší vydání“, lapala jsem po dechu. „Ale vypadáte moc dobře“, zhodnotil mě ten menší. Kompliment sice potěší, zvláště, když mi bylo už šedesát, ovšem s představou, že budu někde v cizím bytě časně zrána skotačit s dvěma mladými neznámými zajíčky, jsem si nějak nevěděla rady. Jaké vlastně mají úmysly? Co jsou zač? A že by se naučili právě ode mě nějaké nové kousky, o tom by se dalo s úspěchem pochybovat. To byla tedy situace!
„No víte, my hledáme nějakou starší, vyzrálou ženu, která by nás něco naučila“, bez okolků pokračoval ten vyšší. „Byt máme kousek odtud“, dodal a neustále se motal kolem mě. Už jsem byla nervózní a ten proklatý autobus pořád nikde. Ze svačiny v tašce už musela být neforemná placka, ovšem nic nenasvědčovalo tomu, že by se chtěli mého majetku zmocnit. To by v této přesile měli velmi snadné a dávno to mohli udělat. „Nabízíme vám naprosto kvalitní sex, neváhejte a pojďte“, lišácky se usmál jeden z nich. V tu chvíli přijížděl autobus. „Konečně“, oddechla jsem si.
„Hoši, díky za nabídku a mějte se“, pronesla jsem a už jsem byla v autobuse. „Paní, my vás doprovodíme“, zahalekal ten vyšší a naznačoval, že také nastupuje. „Proboha, jenom to ne!“, dosedla jsem na sedadlo a z okna autobusu zahlédla, jak se vydali dál setmělou ulicí. Asi šli hledat nějakou jinou babičku.