Ale všichni si kladou stejnou otázku: Je třeba někoho takového hledat, ba přímo aktivně vyhledávat? Nebo čekat na to, že tu spřízněnou duši potkáme ve chvíli, kdy to nejméně čekáme? Tedy na náhodu.
O lásce se zpravidla říká, že přijde, když ji člověk čeká nejméně. Jenže platí to i v době, kdy je člověku šedesát a cítí, že na čekání není moc času? Je pak lepší nechat vše na náhodě nebo si dát jasný cíl: najdu si mužského, najdu si ženskou?
Kdo se do takové situace nikdy nedostal, možná by se divil, jak časté jsou debaty na toto téma. Takto si povídají tři kamarádky, bývalé spolužačky z Prahy, kterým zanedlouho bude šedesát.
„Jak si chceš někoho najít, když sis nikdy nedala inzerát a na žádné neodpovídáš?“
„Protože nevěřím, že na inzerát někoho najdeš. Láska přece přijde sama, to neovlivníš, to je osud. To se buď stane nebo ne a jedině tak to za něco stojí.“
„Šílíš? Takhle můžeš uvažovat v šestnácti. Podívej se na mě. Kdybych cíleně nechodila na akce, kde se scházejí muži, byla bych pořád sama. A kolik zajímavých mužských už jsem potkala.“
„No promiň, ale já opravdu nebudu chodit dělat bezmocnou vdovu na automobilové burzy a srazy veteránů a lovit tam chlapy jako ty.“
„Jenže právě na burze veteránů jsem potkala Pepu a pak jste mi ho záviděly.“
„Stejně jste se rozešli.“
„Nevadí, ale byly to hezké tři roky. Ty jsi ty tři roky proseděla u seriálů, já je s Pepou procestovala.“
„Byl to buran a než takového, raději budu sama a budu čekat na náhodu.“
„Holky, přiznejte si, že mi závidíte, že já umím muže aktivně cíleně vyhledávat, zatímco vy se trochu aktivity bojíte projevit.“
„Dej pokoj, slovo aktivita nesnášíme.“
Legrační? Přehnané? Vůbec ne. Takto přemýšlí hodně žen, ale také hodně mužů vyššího věku.
Autorka knih o seznamování Hanne Huntemannová seniorům doporučuje, aby se rozhodně nebáli internetových seznamek. „Doba, kdy seznámení na inzerát bylo považováno za jakousi poslední šanci, příležitost pro ty, kteří nikoho nemohou najít, je dávno pryč. Mladí se seznamují naprosto běžně prostřednictvím sociálních sítí, seznamek, internet hraje v seznamování velkou roli. Právě vyšší věk je ideální k tomu, aby byl takto internet využitý, vždyť počítač nám umožní v klidu a v pohodlí domova poznat lidi, kteří někoho hledají a které bychom jinak nepotkali. Mnohdy jsou pak lidé překvapeni, kolik takových je přímo v jejich okolí,“ tvrdí.
Pokud někdo ve vyšším věku touží do svého života pustit někoho nového, bez aktivního přístupu se mu to v dnešní době spíše nepodaří. Pryč je doba, kdy by dámu na procházce v parku uctivě oslovil dobře oblečený gentleman a pozval ji na kávu. Mnohem pravděpodobnější je, že dáma na internetové seznamce natrefí na chlapíka, který se jí bude jevit sympatický a po pár týdnech psaní se oba rozhodnou, že na to kafe zajdou a pak se uvidí, jestli si tak jako po mailu, rozumí, i když si povídají osobně.
Britští psychologové dělali studii, která byla založená na řadě dotazníků a vyhodnocování rychloseznamovacích testů. Došli k závěru, že muži nejvíce usilují o ženu, která se jim její nedostupná, ale platí to jen tehdy, pokud si tu ženu muž vyhlédne sám. Čím více se jim pak jeví nedostupná, tím více ji berou jako svou vyvolenou. O čemž svědčí úsměvná historka o seznámení jednoho páru z Ostravy.
„Vyhlédl jsem si Janu na internetové seznamce, ale zároveň jsem věděl, že bydlí nedaleko, že se potkáváme v nákupním centru,“ vypráví dvaašedesátiletý Luboš. „Jednou jsem si dodal odvahu a zeptal jsem se jí u regálu s masem, jestli by nemohla osamělému hladovému muži poradit, co a jak si uvařit k večeři. Přišlo mi to jako vtipný, neotřelý pokus o seznámení. Sjela mě podezíravým pohledem, obrátila se ke mně zády a odešla. A mně se to tak líbilo. Já čekal, že zapředeme řeč a ona takto. Přitom jsem věděl, že je na seznamce. To byla výzva,“ říká.
Janě začal psát. Odpovídala. Když se po pár měsících sešli, řekla mu, že ho zná, že ví, kdy bydlí, že si ho pamatuje, jak zkoušel zapříst hovor u toho nakupování. Když se jí Luboš ptal, proč se tedy chovala tak nepřístupně, řekla: ‚No tak přece se nebudu bavit v obchodě s cizím chlapem.‘ Oba se tomu nyní smějí, protože z jejich kamarádství vznikl pěkný vztah. Byla to náhoda? Nebo cílené hledání? Těžko říct, ale kdyby tehdy Jana neměla profil na seznamce, Luboš by si jistě řekl, že jde o ženu, která je zadaná nebo o seznamování nestojí a nikdy by se už nesblížili.
„Chodit do společnosti, mít známé, zkrátka být aktivní, je ve vyšším věku to nejdůležitější a u lidí, kteří se chtějí seznámit, to platí dvojnásob. Není třeba zatracovat ani inzeráty, ani seznamky, ani pomoc kamarádů,“ míní psychiatrička Tamara Tošnerová.
Všichni psychologové, ale hlavně lidé, kteří někdy nějaké to hledání protějšku ve vyšším věku zkusili, se však shodují v následujícím: Pokud se člověk rozhodne někoho hledat, mělo by to být pro to, že opravdu sám chce, touží svůj život změnit, nechce žít sám. Neměl by to však dělat proto, že ze všech stran slyší: Nebuď sám, najdi si někoho.