Sedmasedmdesátiletý Viktor dnes bydlí na okraji Prahy, kde pravidelně chodí na místní fotbal. Pouhým divákem ale není. Ivo Viktor se v FK Újezd nad Lesy angažuje jako kouč letních fotbalových kempů.
Někdejší Československo, a pak i Česko má z fotbalových šampionátů řadu medailí. Ale ta „velká“ zlatá je v historii našeho fotbalu jenom jedna. A vychytal jste ji vy, v Bělehradě v roce 1976...
Už to bude letos 43 let a rád na to vzpomínám. Sešlo se tehdy vše, co je potřeba. Výborní trenéři Václav Ježek a Jozef Vengloš, a také už zkušení, vyzrálí hráči. Měli jsme i kus štěstí a samozřejmě železné nervy Tondy Panenky. Pro mě osobně je to největší úspěch a nejlepší rok v celé mé kariéře.
Ta je svázána především s Duklou Praha. Jak jste se tam vy, kluk z Moravy, dostal?
Začínal jsem hrát jako čtrnáctiletý ve Spartaku Šternberk, pak jsem chytal v Prostějově a na vojně v Brně. To už byla 1. liga a po zranění kolegy Františka Schmuckera jsem si odbyl křest na stadionu na Julisce, kde jsme hráli proti Dukle. A trenér Dukly, pan Vejvoda, ukázal na mě. Také proto, že se mi podařilo chytit renomovanému reprezentantovi Frantovi Šafránkovi penaltu. A tak jsem přestoupil do tehdy slavné Dukly, což byla pocta a obrovský skok v kariéře.
Dukla byla v té době mezinárodní pojem a jistě nebylo snadné zapadnout, prosadit se, být úspěšný. Ale zase to musela být pro vás obrovská škola.
Nebylo to lehké a trvalo téměř dva roky, než jsem chytal stabilně. Tehdy zrovna končila generace „Chilanů“ (hráči, kteří na MS v Chile 1962 vybojovali stříbrné medaile – pozn. P.M.) s Masopustem, Pluskalem, Novákem a Jelínkem a začínala éra Vízka, Nehody, Gajdůška, Fialy, Rotta, Bergera, která byla úspěšná později. S Duklou jsme byli dvakrát mistři a třikrát jsme vyhráli ligový pohár. A já byl pětkrát zvolen fotbalistou roku. O tento rekord mě připravil až o tři desetiletí později Petr Čech.
Vy máte s reprezentací ale i další úctyhodné výkony. Chytal jste na MS v Mexiku v roce 1970, jen proti slavné Brazílii jste hrál pětkrát...
To ano. Ale vyhrát mistrovství Evropy je v našich podmínkách nejvíc. Neříkám, že bych si ničeho jiného nevážil. Nejde jen o medaile, ale i o některé zápasy. Fandové mi třeba připomínají výsledek 0 : 0 s mistry světa Angličany v Londýně v roce 1966.
Brankář je vždy považován za individualistu, vážnějšího, soustředěnějšího. Jsou opravdu gólmani takoví?
Každý jsme svůj, nelze úplně paušalizovat. Ale hra brankáře se hlavně po zavedení pravidla o malé domů změnila. Brankář dnes musí zvládat kopací techniku a operovat na velkém prostoru. Míče jsou rychlejší a standardní situace, trestné a rohové kopy, nebezpečnější.
Říká se, že česká brankářská škola má historii i dobrou pověst, souhlasíte?
Určitě. Vezměte si jen taková jména jako František Plánička, Viliam Schrojf, pak moje generace, Petr Čech a teď Tomáš Vaclík v Seville a řada dalších. Dokonce i v Újezdě, kde teď bydlím, vyrostl reprezentant Antonín Kramerius, který chytal 10 let za Spartu a za reprezentaci na olympiádě v Mexiku 1968
V Újezdě chodíte na fotbal, jaký z něj máte dojem?
Újezd nad Lesy má dvě krásná travnatá hřiště i zázemí. Za první mužstvo, které po vypadnutí z pražského přeboru bojuje znovu o postup, chytá bývalý ligový Jarda Blažek. S mládeží je to podobné, jako jinde, velký zájem je u obou přípravek, ale směrem k dospělosti klesá počet hráčů i výkonnostní úroveň. Nerodí se ani brankáři, takže další Kramerius zde asi neroste.
Jak se vám na okraji Prahy žije?
Bydlíme tady se ženou už téměř čtyři roky a moc se nám zde líbí. Nedaleko bydlí rodina naší dcery, blízko to máme do lesa, ideální terén pro cyklistiku, a přitom centrum Prahy na dosah za 20 minut vlakem. Letošní rok sice začal dost nešťastně – manželka si při procházce na sněhu zlomila nohu v kotníku – ale už se uzdravuje a společně se těšíme na léto.
Ivo Viktor (77)
Bývalý československý fotbalový brankář a později trenér. V reprezentaci odehrál v období let 1966–1977 celkem 63 mezistátních zápasů, z toho 17 jako kapitán. Brankář mistrů Evropy z roku 1976 v Bělehradě. Tam byl také zvolen nejlepším brankářem. V anketě Zlatý míč o nejlepšího evropského fotbalistu roku 1976 byl třetí.
Od roku 1963 až do ukončení své kariéry působil Viktor v Dukle Praha. Celkem byl pětkrát zvolen československým fotbalistou roku. V roce 1977 po zdravotních problémech ukončil hráčskou kariéru. Od té doby se fotbalu věnuje jako trenér. V roce 2012 mu prezident Václav Klaus udělil Medaili Za zásluhy.
Pavel Moudrý