V žižkovské hospodě se v 90. letech ještě mluvilo ústy, ne jenom to dnešní pořvávání do mobilu. Následující mluvení bylo mnou odposlechnuto a později mnou, bez názoru, napsáno:
Byli tam muži stojící a sedící. Ti stojící se vraceli z práce naštvaní na šéfa a doma je čekala běsnící manželka. Báli se usednout na židli a zdržet se, aby vztek manželky doma nebyl ještě horší. Dali si jenom to jedno pivo, na stojáka! Sedící v dlouhých pauzách občas vykřikovali krátké nesouvisející nářky, jenom do prostoru. Odpovědi okolních neočekávali.
Ta moje se v sobotu a neděli ani neučeše, je přeci už vdaná! K večeři mi vaří polévku ze sáčku!
Už 3x rozvedený tiše pronesl: Všechny jsou to krávy! Co chlapi neudělají pro kus promočeného masa! Roztřískala mi všechno starožitné nádobí. Manželka se rozhodla mýt okna podle kalendáře. Zrovna pršelo, on ale je musel omýt. Musel doma večer vytahovat s manželkou vyprané lůžkoviny. Nebavilo ho to. Už prý vyprala 3 pračky, je z toho sedřená. Seděla při tom, ve skutečnosti pral mužský elektrický proud v mužské pračce.
Přelévají se jim hormony. Každou chvilku jinak, dobře špatně, dobře špatně.
JUDr. Žumpa mluvil jen občas. Jaký je rozdíl mezi manželkou a žumpou? Žádný, obě jsou buď nasrané nebo vyčerpané. On si nechtěl z domova udělat peklo. Po těchto zjištěních dr. Žumpa raději zůstal starým mládencem.
Za vše prý může předčasná emancipace a současná feminizace. Ženy přerostly muže, chtějí být muži. Dnešní výplaty manželů jsou ženám jenom pro smích. Muž i po rozvodu musí živit invalidní manželku, i její předchozí dítě. Známost dva roky před svatbou je prý jiná, než 14 dnů po svatbě.
Žena prý vydrží více než člověk. Na svatbu je prý brzo i 14 dní před smrtí! Prý je lepší se dobře oběsit, než špatně oženit.
Ženáč tu nadával jenom na dvě věci. Na komunisty a na manželku. Ženy se musí pořád jen hladit a hladit, až se úplně vyhladí. Musí prý říkat každý večer manželce, že je krásná a má ji rád. Dnes jí to prý ale řekne naposledy a navždy!
Nebylo jednoduché vykrášlit si byt ženuškou. Měly životní kapacity na tři postupné manžele, vždy jen s hranou láskou. První jí dal byt a děti, druhý po rozvodu jejich rodinné auto, třetí po rozvodu chalupu. Víc už na manželech nevydobyly, věk jim však přibýval, dál už to nešlo, ani v Praze.
Vzdychal, manželka mu volá na pracoviště, při každé směšné události u nich doma. Upadl jí třeba hrnec na zem, vytekla jí vroucí voda na kamnech apod… Manželka má samomluvu, ona je nemocná, manžel je nemocný, děti jsou nemocné. Ona je chudá, manžel je chudý, děti jsou chudé. Až se nářkem rozplakala, tím byla konečně šťastná. Manželka je prý pořád doma, neodejde a neodejde. Manžel naříkal, že po příchodu domů žena nemá nakoupeno, uvařeno, děti rozeřvané, peníze utracené.
Ženy maří mužům životní plány. Chtěla svou živou panenku - dítě, nezvládala. Doma jenom mlátí čelistí. Manželství by bylo krásné, kdyby ho ženy nekazily. Chtít si z manželky udělat kamaráda, je nemožné. Nedá se žít se ženami, ani bez nich.
Manželka přenáší v bytě jeho věci, každý den jinam, on bez dotazování nenajde ráno ani své ponožky. Uvázat si na krk holku copatou, a za její lásku platit celou výplatou! Muž a žena, jsou jako pes a kočka, nesnesou se!
Takhle smutně a hanlivě mluvili muži o nastupujícím matriarchátu. Hrůza, co bude dále.
JUDr. Žumpa, zarputilý starý mládenec, konečně a podruhé promluvil. Niky Lauda uměl poměrně dobře řídit auto. Závodil i ve F1. Na rady přátel se konečně oženil. Po pár dnech v manželství se strašlivě vyboural! Novomanželka pak řekla sdělovacím prostředkům, že ona je úplně nevinná.