Když Marta ráno otevřela oči, jako by pocítila ve vzduchu závan jakéhosi napětí. Rychle vstala a hbitě se začala se věnovat každodenní ranní rutině, aby nepříjemný vjem potlačila. A docela se jí to dařilo. Po ranní vlahé sprše (žádné otužování nepěstovala), na sebe chvíli cenila zuby v zrcadle. Pak pendlovala mezi šatnou a teploměrem za oknem a zvažovala, co by si mohla vzít na sebe. Nakonec zvolila jednoduché šedomodré krátké šaty a přes ně lehký kabátek. Ráno bude chladno, odpoledne může kabátek odložit. Ženu, kterou viděla v zrcadle, lehce nalíčila, aby to byla ta, na kterou je okolí zvyklé. Každodenní kolotoč se mohl rozjet.
Pracovní den obvykle začínala pořádným hrnkem černého čaje a procházením nepřečtené mailové pošty. Byla to dobrá kombinace, většinou než ten lahodný a povzbuzující nápoj dopila, měla poštu přečtenou. Dnes ji ale vyrušilo zvonění telefonu. Dispečerka jí přepojila telefon od zákazníka, prý se nenechal odbýt a chce mluvit pouze s ní. Marta si během svého podnikání musela zvyknout na vyřizování telefonátů s velmi rozmanitým obsahem. Vždycky se snažila chovat zdvořile a jednat diplomaticky. Některé telefonáty, většinou reklamace na služby její firmy, však byly docela vyčerpávající. I dnes měla pocit, že by se po ukončení telefonátu mohla jít znovu osprchovat. Místo toho si jen opláchla ruce a otevřela si okno, aby se mohla zhluboka nadechnout.
Z rozrušeného hlasu nového klienta po chvíli pochopila, že si stěžuje na včerejší hlídání svého syna. „Hlídačka“ prý přišla o půl hodiny později, málem kvůli tomu zmeškal začátek koncertu. Po návratu domů prý zjistil, že se někdo přehraboval ve věcech v ložnici. A v dětském pokoji zůstal nepředstavitelný nepořádek. Naštěstí klientovi došla po čase slova a Martě se podařilo ho alespoň na dálku zklidnit. Slíbila mu, že celou věc prošetří a seznámí ho s výsledkem. Věděla, že nejdříve musí vyslechnout i druhou stranu.
Diana studovala medicínu a pro Martu pracovala již třetím rokem. Byla spolehlivá, nekonfliktní a u klientů i jejich potomků oblíbená. Když dítě usnulo, mohla někdy využít zbylý čas i k učení. Dokonce jí nevadilo vracet se na kolej v pozdních nočních hodinách. Dosud s ní nebyly žádné problémy. Mnozí klienti si na hlídání dětí přáli výhradně ji. Ze záznamu, který Marta vyhledala v interním systému firmy, bylo zřejmé, že objednávka přišla dvě hodiny před požadovaným začátkem hlídání a vzápětí ji akceptovala i Diana. Marta se jí dovolala na první pokus. Jak předpokládala, Diana popsala včerejší hlídání trochu jinak. Ano, přišla o dvacet minut později, protože jí nejel autobus. Ale klientovi volala hned, jak to zjistila a ten jí ujistil, že to nebude vadit. Průběh hlídání byl normální, jen chlapec nemohl ve svém pokoji usnout bez oblíbeného maňáska. Dlouho ho po bytě hledali, až ho našli v ložnici. Klient po návratu z koncertu byl mírně „ovlivněný“ a dožadoval se Dianiny pozornosti nad rámec jejích úkolů. Podařilo se jí rychle z bytu odejít, ale trochu ji to rozhodilo. Dokonce začala i přemýšlet o tom, zda jí takový přivýdělek stojí za to.
Marta Dianu znala a neměla důvod ji nevěřit. Nedokázala by se jí teď zeptat znovu, zda jí opravdu říká pravdu. To, co slyšela z obou stran se jí převalovalo v hlavě a nedokázala to nějak rozumně uchopit. Bylo jí však jasné, že to bude muset nějak řešit. Neměla však čas na dlouhé přemýšlení, kdosi zaklepal na dveře její kanceláře. Potvrdilo se to, co už mnohokrát v životě zažila. Problém nepřichází nikdy sám, přitahuje další. Vedoucí technického úseku jí přinesl výpověď. A trval na ní i po dlouhém a náročném rozhovoru. Byl to blesk z čistého nebe, tohle by jí nikdy nenapadlo. Byl to mladý člověk, který nastoupil do její firmy hned po škole a postupně se vypracoval až na vedoucí pozici. Vlastně si ho vychovala k obrazu svému. Mohla se na něj vždycky spolehnout, technické zázemí její firmy šlapalo jako hodinky. Z této oblasti se k ní dostávalo jen miminum problémů. A s ostatními zaměstnanci také vycházel dobře. Asi něco nepostřehla nebo něco zanedbala. Nechtělo se jí věřit, že hlavním důvodem odchodu tohoto člověka je jen potřeba si vyzkoušet nějakou jinou práci. Pro její generaci to byla myšlenka nejen nezvyklá, ale snad i zakázaná. Kdo měl „dobrou“ práci, držel se jí jako klíště a často s ní vydržel až do důchodu. Dnes je situace na pracovním trhu docela jiná. Lidí je nedostatek, kdo něco umí a je ochoten pracovat, sežene práci bez problémů a může si i vybírat. Tohle opravdu podcenila. A možná i něco víc. Co to vlastně říkal o stárnoucím technickém vybavení? Bude se na to muset podívat. A probrat to s ním dřív, než z firmy odejde. A bude muset rychle hledat někoho, kdo by ho nahradil. Měla pocit, jako by jí někdo chtěl podrazit nohy. Zatím se jen zakymácela, ale neupadla. Sundala si brýle. A jedna brýlová postranička jí zůstala v ruce. Hleděla na to nechápavě. Pak chvíli hledala na pracovním stole minišroubek z brýlí, ale nenašla ho. Náhradní brýle nemá ani doma a bez brýlí fungovat nemůže. Musí se zastavit v nejbližší optice a spojí to s brzkým obědem. Možná se jí bude s plným žaludkem i lépe přemýšlet. Potřebovala by hodně dobrý nápad. Nebo jednu spásnou myšlenku. Nebo spíš několik spásných myšlenek!
Ani plný žaludek Martě nepřinesl žádný pozitivní efekt. Ostatně z nabízených možností si vybrala to nejméně vhodné jídlo. A to jen proto, že myslela úplně na něco jiného. Zastavila se s rozbitými brýlemi v nejbližší optice s nadějí, že budou mít příslušný šroubek a postraničku jí jednoduše přišroubují. Byla však rychle vyvedena z omylu. Její brýle mají jiný systém připevnění postranic, musí si prý dojít do optiky, kde brýle zakoupila. Když doklopýtala na botách na podpadku k příslušné optice, oddechla si, že nemají polední pauzu. Ale verdikt nad rozbitými brýlemi ji nepotěšil. Prý jsou šest let staré, náhradní díly se na ně nevyrábějí. Jediná možnost jak je opravit, je zkusit někde u dodavatele sehnat novou postraničku. Informace o tom, zda je někde na skladě, bude asi za dva dny. Kdyby věděla, jak dlouho bude na opravu brýlí ve skutečnosti čekat, neváhala by a koupila by si nové brýle.
Když se vrátila do práce, rozhodla se, že začne řešit to nejdůležitější. Řešit všechno naráz nemá smysl ani to dost dobře nejde. Stěžující si klient chvíli počká, než jí napadne, jak z toho vybruslit. Brýle zatím hrdě používá s jednou postraničkou, občas si je postrčí po nose nahoru a snaží se myslet na to, že se nemá předkláně.. Výpověď vedoucího zaměstnance však ohrožuje existenci firmy. Marta musí co nejdřív za něj najít náhradu. Za pracovním stolem si začala postupně procházet seznam svých zaměstnanců. Znala je osobně, všechny do firmy přijímala. Ale potřebovala ke svému přemýšlení o tom, jak nahradit odcházejího odborníka, nějaký odrazový můstek. Bohužel se jí potvrdilo to, co intuitivně cítila. Nikdo vhodný na tuto pozici ve firmě není. Co teď? Na pracovním trhu je zrovna v této době práceschopných lidí nedostatek. Na internetu si prošla pár serverů s nadějí, že někdo z blízkého okolí hledá podobnou práci. Bohužel. Teď by se hrozně ráda s někým poradila, ale nikoho vhodného nezná. Má zavolat synovi do Londýna? Asi ne, jenom by ho vyrušovala a stejně o firmě nic neví a s hledáním zaměstnanců nemá zkušenosti. A dceři, která je na rodičovské dovolené? I to zamítla, ta má úplně jiné starosti. Má začít hned inzerovat nebo spíš zkusit najít někoho na doporučení svých podřízených? V její mysli se mísily nezodpovězené otázky s pochybostmi. Cítila se bezradná a osamělá mnohem více než jindy.
Ještě než odešla z práce, napadlo ji svolat na zítřejší dopoledne poradu se svými nejbližšími podřízenými. Ráno je prý moudřejší večera. Snad to bude pravda. Den blbec se jí znovu připomněl večer. Prasknul jí hrnek, když do něj nalévala horkou vodu. Kromě toho, že se lekla, popálila si část stehna. Usínala s chladivým obkladem na noze. Ale spala kupodivu dobře.
Dodatek pro ty, kteří mají rádi jasno:
Marta čekala na opravu brýlí celkem devět nekonečných dní. Nespokojený klient se ozval hned druhý den a Martu velmi překvapil. Omluvil se jí za neoprávněnou stížnost. Prý měl zlost a nějak to nezvládl. Inu, některé věci se časem vyřeší samy.