Stejně jako v poslední době přibylo seniorů, pro které se internet stal běžnou součástí jejich životů, přibylo i lidí, kteří si myslí, že senioři mohou být na internetu cílem různých podvodů. Je to logické, mnozí podvodníci vycházejí ze starého známého klišé, že lidé vyššího věku jsou důvěřiví a méně se orientují v nástrahách virtuálního světa. Částečně se jim tato úvaha vyplácí, ale opravdu jen částečně. Považovat všechny lidi vyššího věku, kteří jsou aktivní na internetu, za homogenní skupinu stejných jedinců je samozřejmě hloupost. To, jak je současná seniorská populace velmi rozmanitá, se projevuje i mezi seniory, kteří používají internet.
Typický internetový senior? Samozřejmě, že žádná taková škatulka neexistuje. Může to být klidně šedesátník, který používá internet jen k běžnému vyhledávání informací, stejně jako třeba osmdesátník, který umí pracovat s různými složitými programy, vytváří vlastní prezentace, zpracovává fotografie a pravidelně si skypuje s vnoučaty, která žijí v New Yorku. Jenže právě to si internetoví podvodníci neuvědomují a myslí si, že když je někdo starý, musí být zákonitě naivní, důvěřivý, zkrátka snadná kořist.
Bohužel, někdy se jim však toto uvažování vyplácí.
„Divil jsem se, proč mám v poslední době mail zahlcený nevyžádanými zprávami a podivnými nabídkami. Například mi tam pořád chodily nabídky na přípravky na zlepšení erekce. Jednou jsme u mailu seděli s manželkou a ta koukala. Přímo jsem se před ní styděl. Vypadalo to, že takové věci na netu vyhledávám, že si je snad nechávám posílat,“ říká jednasedmdesátiletý Milan. Pak mu došlo, že se několikrát účastnil různých dotazníků a klikal na odkazy, které vyžadovaly, aby zadal mailovou adresu. „Zřejmě je moje adresa v nejrůznějších databázích obchodníků se vším možným. Teď mě to štve, ale je to moje chyba,“ podotýká.
Mnohem větší neopatrnost projevila devětasedmdesátiletá Helena, která na internetu reagovala na výzvu, že právě ona vyhrála určitý finanční obnos. Odkaz vyžadoval, aby zadala svůj telefon a adresu. „Pak mě neustále volali nějací lidé s tím, že se musím dostavit na nějakou akci, kde výhru dostanu. Když jsem to řekla vnučce, vynadala mi. Šlo o klasický pokus, jak člověka někam nalákat, aby si tam koupil něco co nechce, protože k tomu dostane takzvaně nějakou výhru, tedy něco navíc. Zjistila jsem, že si ta firma tipuje seniory podobně jako když dříve frčely takové ty podvodné seniorské prodejní zájezdy,“ vysvětluje Helena.
Tomu, že se právě lidé vyššího věku stávají oběťmi internetových podvodníků, se už věnuje několik projektů zabývajících se bezpečností na internetu.
„Lidé by si měli uvědomit, že nic není zadarmo. A to platí i na internetu. Ne vždy musíte platit penězi, často platíte osobními údaji, třeba existující živou e-mailovou adresou,“ uvedl Karel Kopecký z projektu E-Bezpečí. „Tím, že se internetové služby rozšířily mezi běžnou populaci, začali být senioři na internetu aktivní. Pracují s e-mailem, vyhledávají informace, diskutují, obchodují, účastní se internetových aukcí. Stejně jako v reálném světě se i ve světě virtuálním se setkávají s různými formami chování a stávají se oběťmi podvodů,“ vysvětluje a upozorňuje však i na to, že lidé mnohdy tyto špatné zkušenosti tají. Je to podobné jako v reálném životě. Uvědomí si, že naletěli a nemají zájem, aby to o nich někdo věděl.
Podobnou zkušenost má šedesátiletý muž z Ostravska, který na internetové aukci chtěl koupit své přítelkyni obrázek. Věděl, že by jí tím udělal radost, protože šlo o motiv, který má ráda. Poslal peníze na uvedenou adresu, ale obrázek nikdy nedorazil. „Šlo o čtyři stovky, takže to nebyla částka, kvůli které by bylo třeba dělat humbuk. Na druhé straně čtyři stovky jsou čtyři stovky. Pokud to ten člověk takto dělá běžně, zřejmě si slušně vydělá. A pokud je každý takový jako já, že to nikde nehlásí a o vrácení peněz nebojuje, bude mu to procházet dál. Jenže já nevím, kam se obrátit. Na policii by se mi přece vysmáli, kdybych řekl, že sem poslal peníze někomu, koho vlastně neznám,“ vysvětluje dotyčný podvedený.
Mnozí lidé se naučili pracovat s internetem, umějí na něm diskutovat, komunikovat a vyhledávat informace, ale podcenili jednu věc. Ne vždy si informace pořádně ověřují. Mnohdy nevědí jak, nikdo je to nenaučil. Zejména ti dříve narození jsou zvyklí, že co bylo psáno bylo dáno. Pamatují dobu, kdy existovali jen několik novin, jedna televize a tudíž všechny informace, které se v nich dozvěděli, považovali za pravdivé. Těžko se vyrovnávají s tím, že nyní každý web píše něco jiného. Mnohdy nedovedou odlišit co je názor a co článek, nakolik je jeho autor důvěryhodný, která recenze či hodnocení výrobku či služby je nezávislá a která naopak placená tím, kdo výrobek či službu nabízí. Není divu, virtuální svět skrývá mnohem více nástrah, než na jaké byli z dřívějška z reálného světa zvyklí. Ostatně, velmi často se takto na internetu chovají i lidé mladí, kteří už v takzvané internetové době jsou od malička. A stejně jsou neopatrní, nevědí si v mnoha směrech rady.
Právě proto na důvěřivé lidi na internetu různí podvodníci často cílí. Je tedy na každém člověku, aby jim to jejich snažení neusnadňoval. Zkrátka, internet je jednou z oblastí, ve které senioři mohou světu ukázat, že nejsou žádné stádo a že je není radno podceňovat.
