Kde jste se poprvé potkali? Co se vám z té doby vybaví?
Luděk: To nebyla láska na první pohled, ale na celý život. Natáčeli jsme na Staroměstském náměstí a Adina tam v rámci praxe na filmové škole dělala klapku. Bylo docela chladno, líbila se mi, tak jsem jí v pauze půjčil kabát.
Adriana: Studovala jsem produkci na filmové škole v Čimelicích a poslali mě na praxi na Barrandov. Tohle bylo poprvé, kdy jsem šla takzvaně na plac. Dali mi do ruky klapku a já byla úplně nemožná, nikdy jsem s tím nedělala. Byla jsem z toho celá rozpačitá.
A při tom jste se s Luďkem seznámila?
Adriana: Tam jsem ho poprvé viděla. Stál na orloji a něco montoval. Pak sešel dolů a říkal, slečno, my se asi odněkud známe. Já na to, že asi ne. A Luděk mi pak prozradil, že si mě s někým spletl a myslel, že jsem někdo úplně jiný. Nicméně už jsme se dali do řeči. Opravdu mi půjčil kabát, byl strašně milý a sympatický.
Jak vzpomínáte na vaše první rande?
Adriana: Po natáčení mě Luděk pozval na grog k Princovi na Staroměstském náměstí. Moje maminka dělala kousek odtud ředitelku mateřské školky, a protože věděla, že natáčíme, přišla se podívat. Hledala mě, ale já nikde, až jí někdo řekl, že jsem s Luďkem v restauraci. Vběhla za námi, pozdravila a to bylo jejich první setkání.
Znali jste se vy dva už před tím?
Adriana: Já samozřejmě Luďka znala z filmů, Jáchyma jsem viděla v kině snad třikrát. Když mi bylo kolem třinácti, měli jsme takovou partu kluků a holek. Všichni se ptali, už jsi to viděla? Já říkám, že ne, a oni, my už na tom byli aspoň pětkrát, to musíš vidět. Takže jsem na to šla, strašně se mi to líbilo, a protože jsme byli ta parta, tak jsme pak na to šli znovu.
Luděk: Já Adinu do té doby neznal.
Jak vy jste se, Adriano, vlastně stala herečkou?
Adriana: Po maturitě, to už jsem se znala s Luďkem, jednou onemocněla Miluška Voborníková. A Semafor měl zrovna ve Frýdku-Místku představení. No a Slávka Šimka a Luďka napadlo, že bych mohla za Milušku zaskočit. Tak jsem zaskočila, pak jsem chvílemi i alternovala, když náhodou vypadla. Potom nám někdo nabídl, jestli bychom nechtěli dělat s Luďkem nějaké besedy, že to lidi chtějí.
Luděk: Byly docela úspěšné, lidi zajímalo naše seznámení a takové ty věci.
Adriana: Měli jsme hodně zájezdových představení, například Pro mě za mě o mně, Muž v dívčí škole, Kanál číslo 1 a další. To už jsme vystupovali pod názvem Směšné divadlo Luďka Soboty. Měli jsme třeba hodně oblíbenou scénku, kde zpívám. Já totiž zpívám tak falešně, až je to komické. Když mě slyšel Ivan Mládek, hned šel za Luďkem. To snad není možný, říkal mu, z toho musíš udělat výstup. A Luděk vymyslel celé číslo, které jsme dělali i na těch besedách.
Luděk: Mělo to obrovský úspěch, ale já vždycky jenom trnul, aby náhodou nezačala zpívat čistě. Což se na štěstí nikdy nestalo.
Luďku, když teď vidíte sám sebe v nějakém filmu ze sedmdesátých let, co tomu říkáte? Líbíte se sám sobě?
Luděk: Já se hlavně divím, co je to za mladého kluka, který má odvahu improvizovat i ve filmu. Protože já už teď tu odvahu nemám. A na své filmy se skoro nedívám.
Kde teď vystupujete?
Luděk: Momentálně ve třech představeních. Se starou semaforskou partou, což je Adriana, Jirka Krampol, Viktor Sodoma, Miluška Voborníková, Jana Mařasová a Petr Jablonský v představeních Návštěvní den u Miloslava Šimka a Zajíc v pytli. Vystupujeme v Divadle Semafor v Dejvicích a na zájezdech. Taky v představení Šest žen, které napsal Jiří Suchý. Tam se objevím jenom v jednom výstupu, ale pan Suchý řekl, že mu to stačí, protože tam jsem jako tak zvaný guest star, což je prý zvykem na západě.
V čem jste spolu hráli?
Adriana: Já hrála ve filmech Ještě větší blbec, než jsme doufali a Nebát se a nakrást. Jinak jsme vystupovali spíš v televizi. Silvestry, zábavné pořady, Senzibilšou...
Z čeho jste kdy měli největší radost?
Luděk a Adriana: Ze všech představení, která se nám povedla.
Co vás momentálně nejvíc zaměstnává?
Luděk: Právě teď moje nová kniha. Jmenuje se Holé a trapné dýchání. Název je taková hra se slovy. Kdysi jsem absolvoval holotropní dýchání, což je vynález našeho psychiatra žijícího v USA.
Co se vám vybaví, když se řekne Semafor?
Luděk: Hlavně skvělá parta, podle které napsali Paleček s Janíkem písničku, jmenovala se Jsme parta snů. Hrávali jsme třicetkrát do měsíce, kromě letních prázdnin. Diváci vyprodali Semafor za jedno dopoledne. Aby měli lístky, stáli před pokladnou už večer a my je viděli, když končilo představení. Brali si spacáky a čekali do rána, než se pokladna otevře. To už asi nikdy neuvidím.
Jak se vám pracovalo s Miloslavem Šimkem?
Luděk: Na tu spolupráci se Slávkem taky rád vzpomínám. Dobře jsme se doplňovali. Jednou se nás Miloš Kopecký ptal, jak píšeme. Vysvětlil jsem mu, že já mám většinou nápad a Slávek to umí dotáhnout k pointě. Řekl, že je to ideální.
Jaké jste se vlastně se Šimkem potkali?
Luděk: S libereckou Ypsilonkou jsme často hostovali v Praze. Já ani nevěděl, že mě Slávek viděl hrát, když jsme hostovali v Rokoku a pak Na Zábradlí. Pak mi Karel Hvížďala nabídl, abych se šel podívat na představení Šimkovy skupiny. Nijak zvlášť se mi nechtělo, ale přesvědčil mě, že to může být dobrý. Moc jsem tomu nevěřil, protože jsem je viděl v televizi a že bych z toho byl nadšený, to nebyl. Nicméně jsem s Hvížďalou šel. A že jsme byli z branže, tak nám Slávek nejenom zajistil lístky, ale rovnou mi i nabídl, jestli bych s ním nechtěl vést jeho skupinu v Semaforu místo Jiřího Grossmanna. A jestli bych s ním nechtěl psát. Rovnou taky řekl, že má dvě podmínky.
Napínáte mě...
Luděk: Za prvé jestli kromě hraní taky píšu. A za druhé, jestli hraju tenis. Obojí jsem splňoval.
Jaké je vaše nejkrásnější období v životě, které byste chtěli znovu prožít?
Adriana: Určitě to, které jsem strávila s babičkou. Často na ni vzpomínám.
Luděk: Moje nejhezčí období byla Ypsilonka v Liberci. Asi že jsem byl ještě dost mladý a že jsem se věnoval nejen improvizovanému divadlu, které mě fascinovalo, ale i hezkým dívkám. Jestli bych si to ale chtěl znovu zažít, to si nejsem jistý.
Co vám dělá největší radost?
Luděk: Když se dopoledne proberu, je hezky a nic mě nebolí.
Kdy a kde odpočíváte?
Luděk: Nejvíc v létě na zahradě.
Kde strávíte letošní léto?
Luděk: Začátek léta na Gibraltaru, na to se těším, tam jsme ještě nebyli. Konec léta na Sicílii a prostředek doma na zahradě.
Kdo z vás dvou je větší lenoch?
Luděk: Větší lenoch jsem já, moje žena je naštěstí pracovitá.
Kam se rádi vracíte? Máte nějaké oblíbené místo?
Luděk: Rád se vracím na naši zahradu.
