Obavy, strach, úzkosti, strach. Pro mnohé lidi to jsou každodenní společníci. Ale pozor, nemusí to být vždy na škodu.
Někteří lidé dovedou každý problém takzvaně hodit za hlavu. Jiní se trápí každou maličkostí. Zdálo by se, že ti lehkomyslnější a vyrovnanější jsou spokojenější. Jenže psychologové často mluví o tom, že lidé, kteří se okolí zdají přehnaně úzkostliví, jsou mnohdy lépe vybaveni pro to, aby čelili opravdu kritickým situacím. Kate Sweeny a Michael Dooley z Kalifornské univerzity jsou propagátory teorie, že lidé, kteří často cítí obavy z budoucnosti, jsou ve skutečnosti v lepší psychické kondici než ti, kteří o ničem nepochybují a jsou stále spokojení. Určité obavy podle nich probouzejí v lidech aktivitu a schopnost překonávat překážky. „Obavy nejsou něco, co je třeba zahánět, potlačovat a zastírat je. Do lidské mysli patří a jsou prospěšné. Tedy samozřejmě ve střídmé formě, není řeč o případech, kdy doslova člověka ochromují a nedovolují mu vést normální život,“ uvedli tito psychologové.
Nejistotě a obavám z budoucnosti často podléhají lidé vyššího věku. Příkladem je osmašedesátiletá Marcela z jižní Moravy. „Vždy jsem měla sklony k úzkostlivosti. Když byly děti malé, byla jsem taková ta přecitlivělá matka, která by je raději nikam nepouštěla. Což v té době okolí považovalo za podivné. Moje děti nikdy neběhaly po sídlišti s klíčem na krku, já je nepouštěla z dohledu. Ale čím jsem starší, tím jsou moje strachy a obavy silnější. V noci se budím a myslím na vnoučata. Ráno volám dceři a ptám se, jestli jsou všichni v pořádku. Když syn cestoval do Ameriky, výrazně se mi zhoršil zdravotní stav. Lékař nemohl přijít na to, proč, ale já se mu sama přiznala, že jsem v šíleném stresu z toho, že syn letí přes oceán v letadle,“ vypráví Marcela.
Její manžel se jí smál a říkával, že je přecitlivělá, a protože se nyní v penzi nudí, vymýšlí hlouposti. „Jenže já si nemůžu pomoct. Velmi často přemýšlím nad tím, jaký bude svět za dvacet, padesát let. Nenapadá mě nic dobrého, pěkného,“ říká Marcela.
Před nedávnem měl její muž autonehodu. Skončil s vážnými zraněními v nemocnici. A okolí zíralo, jak Marcela, ta Marcela s nálepkou věčně ustarané a úzkostlivé osůbky, se najednou změnila v pragmatickou manažerku. Zvládá sama starost o velký dům a dva velké psy, pomáhá kolegům v manželově firmě, aby po dobu jeho nepřítomnosti mohla dál fungovat. Za mužem jezdí do nemocnice, podílí se na jeho rehabilitacích, teď začala přestavovat dům, aby se v něm mohl dobře pohybovat. „Maminka najednou vůbec nenaříká, nelituje se, nevymýšlí hlouposti. Zatímco my hysterčili, co budeme s nemocným nepohyblivým tátou dělat, ona se ke všemu postavila pragmaticky a zvládá to. Jako by se tím přemýšlením nad katastrofami sama na skutečnou katastrofu připravila,“ vypráví její dcera.
Právě proto není nutno každého, kdo není prvoplánový optimista a podléhá nějakým obavám, rovnou považovat za slabou a nejistou osobnost. Američtí psychologové se ptali více než stovky lidí, kteří o sobě tvrdili, že často pociťují obavy z budoucnosti a strach o své blízké, co jim ten strach přináší dobrého. Zdá se to být zvláštní, ale autoři výzkumu vycházeli z názoru, že takové strachy jsou k něčemu dobré. Lidé velmi často odpovídali, že díky neustálým obavám si dovedou život dobře organizovat, jsou opatrní, zkrátka chtějí tomu, čeho se bojí, předcházet. Často jsou velmi svědomití, zodpovědní, pracovití a mají mnohdy velmi dobré analytické schopnosti.
„Mám pocit, že mě moje úzkosti vedou k dobré předvídavosti,“ říká pětapadesátiletá Kateřina. Před časem odmítla jet s přáteli na hory, protože měl řídit muž, o kterém velmi dobře ví, že občas řídí pod vlivem alkoholu. Kamarádi jí říkali, ať neblázní, že dotyčný by si něco takového nedovolil, když poveze více lidí. Navíc se vyjíždělo ráno. „Já odmítla jet. Celý život mám noční můru, že se jednou stanu účastníkem nehody. Toho kamaráda nesnáším, už to ani není kamarád od doby, co jsem zjistila, že klidně s námi sedí večer v hospůdce, dá si pár piv a pak řídí auto,“ vypráví Kateřina. Její přátelé se nabourali. Vyšlo najevo, že dotyčný opravdu měl v krvi zbytkový alkohol. Všichni se poté Kateřiny ptali, jak to mohla vědět, zda neměla nějakou předtuchu. „Žádná předtucha. Já se prostě bojím, a proto neriskuju,“ říká.
Strach, nejistota, obavy a úzkosti jsou často dobrým pomocníkem v práci nebo při studiu. Lidé, kteří je znají, se často pečlivěji připravují, snaží se předejít nepříjemným situacím, zkrátka přistupují k životu zodpovědně.
Samozřejmě jsou případy, kdy úzkost a obavy z budoucnosti přerostou do formy, která vážně komplikuje život dotyčnému i jeho blízkým. V takových případech mnohdy pomůže jen odborník. Ale to jsou výjimečné případy. Mnohem více lidí prožívá nepříjemné strachy v mírnější formě a to vůbec nemusí být na škodu.
