Nechce se jim platit příplatky za neobsazené lůžko na pokoji, protože si umějí spočítat, že taková single dovolená u moře zpravidla přijde draho. Samota je tíží, jsou společensky založení, od dovolené očekávají, že na ní mají s kým sdílet zážitky. Zkoušejí proto najít kamaráda či kamarádku s podobnými zájmy. Někdy je důvod i ten, že se obávají vyrazit do ciziny sami. Jenže nemají ve svém okolí nikoho, kdo by s nimi na dovolenou do zahraničí jel. To jsou nejčastější důvody, proč lidé zkoušejí najít někoho, s kým by vyrazili třeba k moři.
Jenže strávit týden či více s člověkem, kterého v podstatě neznáme, chce notnou dávku odvahy, velkorysosti a pohodového nastavení mysli. Může z toho vzniknout pěkné kamarádství, společné zajímavé zážitky, setkání s novým člověkem a z toho plynoucí obohacení. Ale může to být i pořádný průšvih. Co když se z toho parťáka či parťačky vyklube morous, který má o dovolené úplně jiné představy? Co když nám ji ten cizí člověk nakonec úplně zkazí?
„Byl to akt čirého zoufalství,“ říká osmašedesátiletý Josef o tom, jak si loni na jaře hledal společníka na zájezd do Řecka. Jezdí tam v poslední době každý rok. Před osmi lety ovdověl, žena mu tragicky zemřela při dopravní nehodě. Říká, že právě léto u moře ho nabíjí a dodává mu sílu dál žít. Preferuje jednoduché ubytování na menších ostrovech, které si sám prochází nebo projíždí ve vypůjčeném autě. „Rád fotím, toulám se. Jenže jsem v posledních letech cítil, že je mi tam smutno. Rád bych si s někým popovídal, poseděl večer u vína. Dcera říkala, že je určitě hodně podobně osamělých chlapíků, kteří by si rádi vyrazili. A taky mě dost štvalo, že jsem jako single musel platit příplatky za neobsazené místo v pokoji, což běžně dělá pár tisíc, i když preferuju jednoduché apartmány a domky, nikoli hotelové rezorty,“ vypráví Josef.
Dal si inzeráty na různé cestovatelské weby i na stránky cestovních kanceláří, které tento typ inzerce umožnují. Opravdu, některé cestovní kanceláře tento způsob hledání společníků na cestování podporují, protože pozorují, že single turistů přibývá. A ne každý je single turistou, protože mu to tak vyhovuje.
„Ozvaly se mi tři dámy, evidentně to braly jako seznamku. Nemám zájem, já uvažoval o nějakém mužském mého věku,“ pokračuje Josef. „Nakonec se jeden ozval. Bývalý učitel v penzi, taky vdovec. Dali jsme si sraz, abychom se oťukali. Seznámil jsem ho se svým stylem cestování, poslal jsem mu své fotky. Ukázalo se, že je podobný typ jako já, taky už projel pár řeckých ostrovů, dokonce rád jezdí na motorce, nadšeně fotí. Nakonec jsme si zarezervovali apartmán na ostrově Kefalonie. Byla to fajn dovolená. Přes den jsme si každý chodili po svém, večer jsme poseděli nebo vyrazili do města. Jen jsme si předem ověřili, že tam budou oddělené postele. Přece jen spát na manželské posteli s cizím chlapem, to bych nedal. Nakonec se ještě ukázalo, že dotyčný skvěle vaří, takže jsem někdy přijel z výletu a měl jsem i připravenou večeři. Shodli jsme se, že si to asi zopakujeme.“
Mimořádný případ? Možná. Každopádně je to ukázka, že není třeba se bát experimentů.
Webů a stránek cestovních kanceláří s inzeráty s názvem hledám spolucestující na dovolenou přibývá a využívají je lidé různého věku, od dvacetiletých až po ty, kteří třeba překročili sedmdesátku. Lidé velmi často píší, že podmínkou je osobní setkání, při kterém si ověří, zda by spolu byli schopni sdílet společný pokoj. Ne vždy to totiž klapne. Nedobrou zkušenost má jednapadesátiletá Gabriela ze severní Moravy, která letos takovým způsobem hledala spolucestující na Rhodos. „Měla jsem zabookovaný velmi výhodný zájezd do hotelu a místa, které znám, jenže kamarádka onemocněla. Neměla jsem s kým jet a nechtělo se mi platit drahý příplatek za jedno lůžko v pokoji. Tak jsem rozeslala inzeráty, řekla jsem známým, ať se ptají svých známých. Ozvala se mi nějaká žena, ale když jsme se sešly, bylo jasné, že si nemáme co říct. Od prvního pohledu jsem věděla, že s ní jet nechci, že s ní nechci být na pokoji. Nedovedu to vysvětlit, ale prostě mi lezla na nervy už jen tu hodinu v kavárně. Byla afektovaná, pořád mi vyprávěla, že není žádná chudinka, která nemá s kým jet na dovolenou, ale že si potřebuje vyčistit hlavu při dámské jízdě. Prostě říkala hlouposti, tak jsem to zahrála do ztracena a nakonec jsem raději jela sama,“ vypráví Gabriela.
Cestovní kanceláře a agentury zaznamenávají, že rok od roku cestuje více lidí samo. Jde o odraz toho, že mnoho lidí žije takzvaně single a týká se to lidí různého věku. „Sólo zájezdy si nejčastěji kupují ženy ve věku čtyřicet a více let,“ uvedla Andrea Řezníčková, mluvčí agentury Invia, která prodává zájezdy různých cestovních kanceláří. „Ale z toho nelze vyčíst, že se zákonitě vždy jedná o lidi, kteří doma nemají partnera či partnerku, někteří lidé prostě rádi cestují sami, berou to tak, že na dovolené sami lépe načerpají síly,“ dodala.
„Trend sólo dovolených je viditelně na vzestupu nejen na českém trhu, ale v celé Evropě. Stojí za tím několik faktorů. Tím významným samozřejmě je, že hodně lidí žije single,“ řekla výkonná ředitelka Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Tereza Picková.
Na tom, že si někdo vyrazí na dovolenou sám, už nyní není nic divného. Nikdo se na něj nebude dívat jako na podivína nebo osamělého zoufalce. Na druhé straně jsou lidé, kteří prostě sami se sebou nedovedou být a dovolenou berou naopak jako příležitost se seznámit, bavit se, sdílet zážitky.
„Nedovedu si představit jet k moři sama. Co bych tam dělala? To bych týden s nikým nepromluvila? To bych sama seděla v hotelu u večeře? Vždyť by se na mě všichni dívali,“ říká osmapadesátiletá Olga, která se trápí tím, že její manžel s ní k moři jezdit nechce. Ona by naopak jela moc ráda. Takže se kvůli tomu každý rok pohádají. Přesto si nedovede představit, že by jela sólo, a žádnou kamarádku, která by s ní chtěla jet, nemá. „Uvažuju, že začnu nějakou parťačku shánět. Poptám se známých, třeba je v mém okolí žena, která je na tom podobně jako já a dáme to příští rok dohromady,“ uvažuje.
Faktem je, že hledačů společníků na dovolenou v zahraničí rok od roku přibývá. Stačí prozkoumat internet a člověk se až diví, kolik jedinců by rádo někam jelo, ale nemají s kým. Jistě, je to loterie, risk, poměrně dobrodružný pokus. Jenže bez riskování je život nudný a to lidé, kteří rádi cestují, zpravidla vědí nejlépe.
