Sobota, den volna. Ale i takovýto den může přinést šokující chvíle plné překvapení, poznání neznámého, ale i zážitků na celý život. Sobotní otázka dne, kterou jistě všichni dobře znáte. Co s načatým dnem volna. Venku se střídaly mraky, doma žena zlobila taky, tak jaký pak saky fraky, jede se do města projít, a utratit zas nějaký prachy.
Jen jsem netušil, co vše zažiji hned na zastávce metra do centra města. Souprava metra záhy přijela, ale já málem nenastoupil. Důvod? Přišlo 5 mládenců, měli pomalovaná trička, a na hlavě…masky podivných psích stvoření, až jsem měl strach, že mě pokousají.
Doprovázel je jeden sympatický usměvavý muž s pruhovanou vlajkou. Nedalo mně to, a tak jsem se zvídavě optal, kam jedou, a co že kde v Praze děje. Dozvěděl jsem se, že v 12,30 vyráží z Václavského náměstí karnevalový průvod hrdosti gayů, leseb, bisexuálů a trans lidí (LGBT) Prague Pride Parade. Poděkoval jsem, vyfotil se s nimi, sedl si k oknu, a dumal potichu, zda se půjdu na ten průvod podívat, či mám i jít v průvodu centrem Prahy na Letnou, kde bylo i závěrečné ukončení celé akce. Stánky s občerstvením, hudební vystoupení, atd.
Z myšlenek mě vytrhl rázný hlas nade mnou. „Kontrola jízdenek…“ U sedadla stáli dva znudění muži a jeden mi mával před očima jakýmsi průkazem. Koukl jsem se na něj a hlasitě odpověděl: Já ji nemám. Oba muži rázně ožili. Tak vy jedete na černo?, vyhrkl jeden z nich tak hlasitě, že lidi ihned přestali mluvit, čudlikovat do mobilů a zrakem se upnuli na nás. Ano, jedu na černo, jak říkáte… Jeden z nich ihned vytáhl bloček na pokuty, a druhý chtěl občanský průkaz. Optal jsem se proč, a jako odpověď jsem dostal Info, že jezdit na černo se nevyplácí.
Tak jsem vstal a řekl nahlas. „Já vím a je mi to líto, ale paní pere světlé prádlo, a tak jsem si musel vzít na sebe to černé tričko, černé krátké kalhoty, a ponožky, proto jedu na černo. Ti dva ztuhli, podívali se na sebe a lidi kolem v metru, a že bylo docela plné, vybuchli v záchvatu smíchu. Jeden z kontrolorů se snažil zachránit situaci a vyhrkl… „Nedělejte si srandu, nemáte lístek“… Já zas kontroval, že lístek sice nemám, ano, jedu na černo, ale mám cestu zaplacenou přes mobilní aplikaci, a ukázal jsem mu SMS potvrzení o platbě. Přečetl si ji, vše sedělo, i hodina a minuta, podívali se na sebe, a smutně bloček na pokuty schovali do kapsy. Lidi doslova prskali smíchy. A výsledek? Oba dva se vrhli ke dveřím metra a na první zastávce rychle vystoupili.
No a já vystoupil s těmi člověkopsy a jejich doprovodem ve stanici MUZEU. Vyšel jsem ven, a myslel jsem, že jsem v Jiříkově vydění. Plné náměstí balonků, alegorických vozů, lidí se zajímavými kostýmy a hudby, turistů, kameramanů, dětí s rodiči, ale i známé tváře z televize a politiky.
Vše se řadilo na závěrečný průvod. Zaujal jsem místo pod stromem na pěší zóně k Náměstí Republiky, jelikož drobně pršelo, ale to nezabránilo plným chodníkům po obou stranách lidí, co se přišli na průvod podívat. A ve 12.30 to vše začalo.
V čele skoro dvouhodinového průvodu, kde se zúčastnilo odhadem 30 000 lidí, šel primátor města s doprovodem, a za nimi šel průvod. Lidé byli oblečeni do různých kostýmů, byli zajímavě obarveni, mladí starší, holky kluci dámy, muži… No nevědět, že je to Praha kolem, tak jsem si místy připadal na karnevalu v Riu.
Pochod byl zpestřen alegorickými vozy plnými usměvavých mávajících lidí, rytmickou hudbou, při které tančili a pohupovali se lidi na chodnících bez rozdílu věku, a to vše svádělo se přidat do průvodu.
Ano, jistě si někteří řeknou, že je to samý gay a lesba, ale… Je to jejich svět, oni v něm žijí a nás se to vůbec netýká. Chtějí jen, aby okolí je bralo takové, jací jsou, a měli stejná práva jako my ostatní. Myslím tím život ve dvou, výchovu dětí, společné manželství atd. A na první pohled či slovo s nimi v normálním životě to nikdo z nás nepozná. Bavíme se s lidmi běžně kolem nás, v práci v MHD, a jak víme, že zrovna ten či ten není zloděj, násilník, udavač, či dokonce vrah? Ale zde kolem mne samý úsměv, pohoda, nikdo nikam nepospíchal, nikdo nebyl očima zabořen do mobilu a šel přes mrtvoly… prostě byla cítit pohoda.
Dumal jsem zapojit se do davu lidí v průvodu, dostat třeba barevný papírový věnec na krk, a mávat na lidi za doprovodu hudby z vozů, co byli v průvodu přítomni. Váhal jsem váhal, až jsem si řekl, JDU. Přiměly mě k tomu dvě věci.
V průvodu šli lidi jako klasické rodiny, s kočárky, nebo s malými dětmi. Smáli se, mávali na lidi, děti měly z masek kolem sebe super zážitek, dostávaly bonbony, balonky, a k nim se přidávali turisté, lidi s chodníku, a šli s nimi na Letnou přes náměstí Republiky, k Vltavě, podél Vltavy přes most po schodech na Letnou.
Poznal jsem v průvodu známé tváře jak z práce, tak kdysi z různých akcí, lidi z televize, herce, kamarády s rodinami, a tak jsem se připojil i já.
No a řekněte, kdy se vám podaří jít s doprovodem hudby, centrem Prahy po hlavních ulicích uzavřených jen a jen pro vás? Tu sobotu to bylo vše podřízeno průvodu. No a Letná?
Plná stánků, hudby, posezení, atrakcí pro děti, dokonce přestalo i pršet. Ale opravdu některé masky, malované obličeje atd, klobouk dolů. Někdy jsem byl, jak už jsem psal, jak v Riu, ale taky jak v Benátkách…
A teď si každý myslete o mně…kdo to vlastně jsem? Hihi… Byla tu milá a hezká sobota, nevšední příjemné zážitky, a o tom to je.
Užít si každé minuty, co nám život dává, protože ať budeme dělat to či ono, stejně ho z nás nikdo nepřežije…
