Malta – 5. díl, nádherný ostrov GOZO
Po čtyřech dnech poznávání hlavního ostrova nastal náš přesun na menší ostrůvek, zvaný Gozo. Zavazadla sbalená od večera, ráno bez zdržování odchod z domu na zastávku autobusu. Optimální spoj z Balluty Bay odjížděl těsně před devátou.
5. den: neděle 7. dubna
Z Balluta Bay do Cirkewwy
Nastupovaly jsme zde samy. Autobus přijel již dosti zaplněn. Těšilo nás, že zbyla ještě sedadla vedle sebe, abychom si mohly sdělovat cestou dojmy z pozorování krajiny. Když se jede podél moře, tak ani nepoznáte, kde jedno město končí a hned navazuje další. Tak husté je osídlení při pobřeží a početná síť hotelů v první linii u moře. Žádná pole, louky, nebo lesy, jak je tomu v celé naší české krajině. Stačí se však vzdálit od pobřeží do vnitrozemí, to je pak k vidění i nějaká zeleň – občas ovocné stromy, políčka s obilím i zeleninou, oddělená kamennými zídkami, někde menší borový háj, jinde olivovníky.
První naší mezistanicí byl dnes přístav CIRKEWWA na severu Malty. Čas jízdy z Balluty – bez pár minut skoro celá hodina.
Z Cirkewwy do Mgarru
Přístavní terminál byl prostorný, moderně vybavený, všude čisto. Během čekání na trajekt jsme měly čas sníst si bagetu a k ní kávu. Trochu nás tady zklamali, prodávali kávu jen do kelímku. Nebyla taková, jako od našeho oblíbeného číšníka, ale vlastně ani přes to nechutnala úplně špatně. Něco podobného, jako u nás z automatů. Sotva jsme vše zkonzumovaly, již se ozvalo hlášení, že vchod na trajekt je otevřený. Současně najížděla po rampě auta do podpalubí a my jsme na loď přicházely jinou chodbou. Jízda na ostrov Gozo se neplatila. Jízdenky se kupovaly až při cestě zpátky. Čekala nás jen krátká, zhruba půlhodinová plavba do přístavu Mgarr na Gozu. Moře bylo klidné a avizované delfíny nám nebylo souzeno dnes během plavby spatřit.
Z Mgarru přes Victorii do Xlendi (čti Šlendy)
Po vystoupení z lodi jsme uviděly stanoviště autobusů. Bez problémů jsme našly ten náš do Victorie, jely s ním na konečnou stanici Victoria Bay – autobusové nádraží. Zde jsme měly přestoupit na další spoj do Xlendi. Těšilo nás, že budoucí pan domácí, u něhož jsme v příštích dnech bydlely, nám všechny nástrahy cesty dopodrobna popsal v e-mailu (vlastně ne úplně všechny, to poznáte dál).
Venku začalo poprchávat, sedly jsme si do přístřešku a čekaly na náš autobus č. 306. Najížděla všechna možná čísla, jen ten náš stále nic. Všichni lidé již odjeli, jen my tam trčely. Netušily jsme, že některé autobusy mění po dojezdu čísla. Přestože ten náš stál jen tři metry od nás, tak nám díky této „proměně,“ kterou jsme nezaregistrovaly, ujel. Další jel až za hodinu, byla neděle! Po tomto zjištění s námi vztek lomcoval. To, co místní považovali za zcela běžné, tak pro nás byla přeměna čísel neočekávaná. Na to nás zapomněl svědomitý pan domácí předem upozornit. Když jsme mu daly mobilem na vědomí, že se konečně blížíme na místo, tak nás již vyhlížel venku před domem. Sdělily jsme mu příčinu našeho zpoždění, on se provinile pousmál a omluvil za to, že nám tak důležitou věc předem nesdělil. Již z nás počáteční rozmrzení opadlo a společně jsme se této situaci zasmály. On nás hned „odškodnil přípitkem“ - chutným nápojem na uvítanou.
XAGHRA, megalitické chrámy GGANTIJA (čti šára, džantyja)
I přes naše hodinové zpoždění jsme chtěly dnes stihnout zbytek naplánovaného programu. Věřte – nevěřte, ono se nám to povedlo. Hned po ubytování jsme se vypravily autobusem do obce Xaghra k největším megalitickým chrámům na celém souostroví. Jmenují se Ggantija - to v překladu znamená OBRYNĚ. Od vstupu se procházelo po chodníčcích, lemovaných pestrobarevnými květy. Pak se nám před očima otevřela nečekaně rozsáhlá scenérie, tvořená mohutnou kamennou hradbou. Pojmenování má vskutku výstižné. Je uvedeno, že tyto chrámy pocházejí z období 3 600 – 3 000 př. n. l. Páni, to jde o stavby starší, než egyptské pyramidy. Zdi tvoří množství megalitů. Největší kus měří 6x4 metry. Odborníci odhadují, že zeď mohla mít výšku až 16 metrů. Vápencové kolosy sem byly dopraveny ze vzdálenosti přibližně 1 km. Další zajímavosti jsou zdokumentovány v moderně vybaveném návštěvnickém centru.
Větrný mlýn TÁ KOLA
Byla by chyba ho nenavštívit, byl od megalitů na dohled, tak jsme dorazily nejen k němu, ale podívaly se i dovnitř. V historické budově z r. 1725 sídlí malé muzeum venkovského života. Je tam vystaveno nářadí, mlýnský kámen, poměrně prostorný obytný pokoj vybavený původním zařízením.
VICTORIA
Opevněná citadela nad hlavním městem Goza byla vidět již z dálky. Slunečný podvečer přímo vybízel, abychom zdolaly i výstup k ní. Na otálení nebyl čas. Co kdyby s námi znovu chtěly špásovat kapky deště. Nebylo by se čemu divit. Vždyť aprílové počasí už nás na ostrovech doprovázelo od našeho příletu. Tentokrát k nám však bylo nebe milostivé. Dovolilo nám vychutnat si daleké výhledy téměř přes celé Gozo, až k moři. Nádherný zážitek s námi sdílelo i pár návštěvníků, kteří sem v podvečer také zavítali s podobným očekáváním nevšední podívané. Nízko pověšené mraky, hnané větrem, promítaly své stíny na plochu políček a skrze sluneční paprsky barvily zeleň do více odstínů. Takové kontrasty se jen tak někde nevidí.
Mezitím se na město snášel soumrak a my jsme se autobusem spokojeně vrátily do našeho ubytování ve Xlendi.
Příští, již 6. díl, bude směřovat k Azurovému oknu (kdysi nejkrásnější úkaz na Gozu) a doplavíme se z Goza na malý ostrůvek Comino, kde se nachází oblíbená Modrá laguna.
