Snídaně, oběd, večeře. Tak dříve vypadala běžná skladba jídla pro většinu lidí. Mnozí chodili brzy ráno do práce, zaměstnání často bývala taková, že na nějaké chystání si svačinek či odbíhání si pro ně do supermarketů a bufetů nebyl čas. Supermarkety a bufety přeplněné nejrůznějšími dobrotami ani nebyly. Ale nyní? Mnozí lidé věnují přemýšlení nad tím, co budou jíst, výraznou část dne. Mnozí si přesně plánují, co si dají na snídani, co na svačinku, jak lehký bude oběd, jaké ovoce bude vhodné odpoledne, jaký druh jogurtu či oříšků a co ultralehkého si pak vloží do bříšek večer. Protože jeden z trendů zdravého stravování jasně velí: Jíst často, malé porce, nedopustit, aby přišel pocit hladu.
„Byla jsem v létě překvapená, jakým způsobem moje patnáctiletá vnučka jí. Neustále pojídá něco takzvaně zdravého. Müsli tyčinky, oříšky, suchary, pořád přitom popíjí nějaké umixované nápoje. Jenže na oběd pak nemá chuť, na večeři zase chroupe jen nějaký suchar. Nevím, ona i její máma tvrdí, že je to tak dobře, ale já mám pocit, že do sebe nedostane žádné pořádné jídlo a že má vlastně pořád hlad,“ říká jednasedmdesátiletá Jana. Ona je z generace, která byla zvyklá jíst výrazně odlišným způsobem. „Ráno jsem se po šesté celkem vydatně nasnídala, abych vydržela do oběda. Pauzu na oběd jsme měli okolo dvanácté, to jsme šli do podnikové jídelny. Nevařilo se tam špatně, byla to taková ta klasická jídla. Maso, rýže, omáčka. No a pak jsem večer rodině připravila nějaké obložené chleby nebo polévku. Ale jíst něco mezi tím, na to nebyl čas. Když, tak o víkendu, když jsem něco upekla, jsme si dali koláč nebo závin a kávičku,“ vypráví Jana.
Lidé, kteří si zvykli neustále něco jíst, jsou přesvědčeni, že pro své zdraví dělají to nejlepší. Jenže mnozí odborníci začínají mluvit o tom, že tomu tak není. I v tomto případě platí, že každý člověk je jiný, tudíž mu takzvaně sedí jiný způsob stravování.
„Lidé jsou teď skoro posedlí takzvaným nibblingem. To dříve nebývalo. Je to takové to uždibování. Někteří poradci radí lidem, aby jedli třeba šestkrát denně, jenž to pak sklouzne k tomu, že lidé jedí malinké porce, a tudíž přestávají jíst hlavní chody, tedy snídaně, obědy, večeře,“ říká Iva Málková, zakladatelka hnutí STOB a jedna z uznávaných odbornic na hubnutí. „Mnohdy lidé slyší rady, které jsou naprosto proti přirozeným potřebám těla,“ dodává a zmiňuje příklad muže, který si jí stěžoval, že trpí tím, že si stále každý den nosí spoustu malých krabiček s jídlem a snaží se je všechny spořádat. Neměl na ně chuť, vůbec mu tento způsob stravování nevyhovoval, ale kdosi mu to poradil, tak to tak dělal. A trápil se.
Naopak, mnozí lidé cítí, že jim přechod od tří velkých hlavních jídel k několika lehčím a menším dělá dobře. „Je to individuální, ale úplně největším problémem současnosti je, že člověk se nějakým způsobem stravuje nebo drží nějakou dietu prostě jen proto, že mu někdo řekl, že to tak má dělat. Ale nevnímá, co cítí on sám,“ podotýká Iva Málková.
Paradoxem je, že se nikdy tolik lidí nezabývalo přemýšlením nad skladbou svého jídelníčku a zároveň nikdy tolik lidí nemělo nadváhu, ba přímo netrpělo obezitou. Zdá se tedy, že nejrůznější trendy a módní vlivy ve způsobu stravování a v dietách nemají pražádný efekt. Jak je to možné?
„Obezita a s ní spojené zdravotní komplikace se objevily tehdy, když se část společnosti vydělila a přestala fyzicky pracovat. V průběhu staletí se množství a složení stravy měnilo, ale tehdy to vždy bylo vyvažováno fyzickou prací, pohybem a často také pravidelností stravy. Lidé chodili do práce, pracovali tvrdě, jedli třikrát denně. V posledních době však v našem denním režimu pohybu výrazně ubylo, náš život je pohodlný. Výsledkem jsou kila navíc a civilizační zdravotní rizika,“ uvádí lékař Petr Sucharda, odborník na léčbu obezity.
Takže nakoupit si hromady takzvaně zdravých tyčinek, jogurtů, ovoce, sucharů a dalších drobností, které do sebe člověk celý den láduje, ve výsledku často znamená jen zadělávání si na další kilogramy. A kdo to dělá ještě navíc proto, že mu to někdo řekl, ale přitom sám cítí, že na takové celodenní uždibování ani nemá chuť, dělá dvojnásob špatně. Zkrátka, uždibování nebo nibbling je sice v kurzu, ale vypadá to, že jde o přechodný módní trend, který časem bude k smíchu. A dnešní dívky, až budou v seniorském věku, budou říkat: „Pamatuješ, jak jsme pořád něco chroupaly a myslely si, že zhubeneme?“ Podobně jako dnešní seniorky říkají:
„Pamatuješ, jak jsme jedly svého času jenom vejce a myslely jsme, že zhubneme?“
„No jasně, a pamatuješ, jak jsme jedly jenom tukožroutskou polévku?“
„Jo a měly jste taky náušnici, která prý pomáhala hubnout?“
