Dvaašedesátiletá Pavla z malé obce na severu Moravy před časem odpověděla na internetové seznamce na inzerát. Psala si s jistým pánem, pak ale komunikace vázla a nakonec ani nedošlo k osobnímu setkání. Pavle ten muž začal připadat divný poté, co žádal, aby mu poslala své fotografie ve spodním prádle nebo v noční košili. Prostě s ním ukončila komunikaci. Po čase jí přišel mail s nabídkou na schůzku.
„Přišlo to z adresy, kterou neznám, celé to vyznělo divně. Dotyčný se podepsal jako můj dlouholetý obdivovatel, což mi přišlo podezřelé a směšné. Já rozhodně nejsem typ, který by měl dlouholeté obdivovatele. Navíc mi takové formulace přijdou k smíchu,“ vypráví Pavla, která je přes deset let rozvedená, žije v malém domku a od doby, co se její dvě dospělé děti odstěhovaly do Prahy, se cítí občas osamělá. Pak si všimla, že se jí v autobuse za zády posmívají dvě sousedky. „Něco si o mně špitaly, smály se, byla to trapná situace,“ říká.
Později zjistila, že muž, který si s ní původně dopisoval, je příbuzný jedné ženy ze stejné obce, kde žije. A dotyčná vytvořila fámu, že se Pavla seznamuje přes internet, že takzvaně balí osamělé muže, že má spoustu takzvaných virtuálních milenců a že jim posílá své erotické fotky. „Ve vesnici se každý drb šíří rychlostí blesku. Takže milé sousedky mi pak psaly ty fiktivní maily, předstíraly, že jsou seznámeníchtiví muži, prostě si ze mě dělaly legraci. Bylo to ponižující, trapné. Získala jsem pověst ženské, která za každou cenu chce sehnat chlapa, a přitom to bylo poprvé v životě, kdy jsem na nějaký inzerát odpověděla a zaslat fotky v prádle jsem přece odmítla. Jenže dotyčného to asi naštvalo a tak o mně vytvořil drby, které řekl své příbuzné. Evidentně to je nějaký úchyl. Představíte si ženu, která ve dvaašedesáti někomu cizímu posílá polonahé fotky? Nenapadlo mě, že lidé jsou tak indiskrétní a zlí,“ vypráví Pavla.
Podobné posílání mailů z fiktivních adres, vydávání se za někoho jiného, uvádění někoho v omyl, to všechno jsou věci, které se dají nazvat kyberšikanou. Typickým příkladem jsou situace, kdy žena někomu pošle své více či méně odhalené fotografie a dotyčný je pak zneužije. Třeba ji vydírá, že je zveřejní, chce za to od ní nějaké služby, peníze a podobně. Nebo ji naopak pomlouvá, protože mu v žádostech nevyhověla, urazil ho její nezájem, a tak se jí mstí.
Donedávna se však mělo za to, že podobné potíže mají především mladí lidé, kteří na internetu poněkud neuváženě zacházejí se svými osobními údaji, se svým soukromím. Vyšla najevo řada případů, kdy si mladé dívky, často i nezletilé, píší s chlapcem, kterého nikdy neviděly, a pak se ukáže, že je to ve skutečnosti třeba padesátiletý pedofil, který měl už několikrát potíže se zákonem.
Jenže do podobných potíží se mohou dostat lidé v každém věku. Jistý pětapadesátiletý muž nedávno dostával mailem výhrůžky poté, co se na jedné internetové diskusi vyjádřil ke kácení stromů ve městě, ve kterém žije. Lidé, kteří usilovali o výstavbu parkoviště a chtěli kvůli tomu stromy vykácet, mu vyhrožovali, uráželi ho. A to jen proto, že upozornil na jejich záměr a v diskusi navrhl, aby lidé proti kácení sepsali petici. „Bylo to velmi nepříjemné, pak už jsem se téměř bál otevřít mail, protože jsem tam pokaždé měl nějaký hnusný vzkaz,“ říká.
„Naše výzkumy ukázaly, že se téma kybernásilí týká i seniorů a seniorek, už dávno to není jen otázka v životě mladých lidí,“ uvedla Michaela Svatošová z neziskové organizace Gender studies, která před časem rozjela projekt s názvem Stop kybernásilí na mužích a ženách. „Problém souvisí s tím, že mnozí senioři a seniorky jsou aktivní ve virtuální sféře. Takže starší blogerka nebo aktivistka z malé vesnice nebo člověk, který přispívá často na různá diskusní fóra a chaty, může zažít stejnou míru kybernásilí jako mladý člověk žijící ve velkém městě,“ vysvětlila.
Mnozí lidé nevědí, co přesně si pod pojmem kybernásilí či kyberšikana představit. Mohou to být nevyžádané obtěžující maily stejně jako urážky za napsání nějakého názoru v diskusi. Může to být vytvoření pomluv, drbů. A v tom jsou mnohé ženy mistryně, ať je jim dvacet nebo sedmdesát. Nedávno jedna sedmdesátiletá žena rozeslala všem svým kamarádkám mail o tom, že jedna jejich společná známá po mozkové mrtvici nemůže chodit, nevidí a je neschopna žít bez pomoci druhých. A dodala k tomu větu: „Vrátilo se jí všechno zlé, co v životě udělala.“ Potíž byla v tom, že jedna z adresátek byla dobrou přítelkyní nemocné paní. Tudíž o mailu řekla jí i její rodině. A druhá potíž: Ta žena sice prodělala mrtvici, ale v rámci možností se zotavila, je schopna žít normálně v domácnosti, částečně vidí, chodí a rodina jí velmi pomáhá v běžném životě. Takže, když se její dcera a syn dozvěděli, jak ošklivé maily o mamince její známá šíří, počkali si na ni a pořádně ji seřvali. Byla z toho ostuda po celé chatové osadě a všichni si z toho vzali poučení, že internet rozhodně není prostor, kde by člověk mohl ventilovat svou zlobu, aniž by za to nesl následky. Kybernásilí a kyberšikana totiž nemusí být jen vyhrožování či vydírání. Někdy jeho znaky naplní i jeduplné nenávistné komentáře a výlevy v diskusích, přeposílání nevyžádaných hloupých mailů, záměrné šíření dezinformací.
„Máme zkušenost s tím, že někteří senioři neznají technické způsoby, jak si například zablokovat nežádoucí obsah, jak nastavit antivirovou a antispamovou ochranu, jak si zablokovat uživatele, který je v komunikaci obtěžuje. Proto se někteří stávají cílem internetových podvodníků nebo internetové šikany,“ uvedl Kamil Kopecký, který vede projekt e-bezpečí zabývající se seznamováním veřejnosti s riziky pohybu na internetu.
Na druhé straně přibývá lidí vyššího věku, kteří umí s moderními technologiemi zacházet skvěle a sami ze své vůle rádi navštěvují různé kurzy, ve kterých se v tomto umění ještě více zdokonalují. Protože v internetovém světě už neplatí rozlišování na mladé a staré, ale jen na zkušené a nezkušené, důvěřivé a obezřetné, lehkomyslné a rozvážné.
