I když jsem na těchto stránkách o parku v Měšicích četla, neodradilo mě to a pokusím se přijít se svojí troškou do mlýna. Nevím totiž proč, ale tento park a nedaleké okolí jako kdyby mi učarovaly. Možná je to tím, že se mi líbí stromy obrostlé břečťanem, možná je to trochou tajemna, když se parkem procházím při zamračené obloze. A když ze stromů padají kapky po nedávném dešti, o téměř mystiku je postaráno.
Obec Měšice se nachází nedaleko Neratovic i Prahy. Kromě pohodlné cesty autem je možné sem přijet z hlavního města autobusem MHD č. 351. Na vchod do zámeckého parku narazíte hned u první zastávky. Zeď vede po části obvodu parku až k budově bývalého zámku, ve kterém nyní sídlí nemocnice, Centrum integrované onkologické péče.
Zámek byl postaven místo kamenné tvrze v letech 1767 - 1775 pro rodinu Nosticů. Francouzská zahrada přecházela v anglický park, který byl svého času považován za jeden z nejkrásnějších v Čechách. Do dnešních dnů se zachovaly vysoké stromy, několik soch, fragmenty sloupů, podzemí. O historii zámku i přilehlého parku jsou k mání články laické i odborné, proto nebudu opakovat to, co je možné si přečíst jinde. Já při procházce tímto koutem jen vnímám krásu vzrostlých stromů a občas si posedím na lavičce a jen tak rozjímám.
Park je protkán několika cestičkami, po obvodu i různě se křižujícími. Narazíte na starou studnu, dřevěné houby a vybudovanou hmatovou stezku určenou pro bosé nohy. Na rozdíl od jiných, je tato řešena originálně - narazíte na schody, průchod mezi stromy, pařez i přemostění. Odhaduji, že stezka je dlouhá asi 65 m. V letních měsících se po ní prohánějí vřískající děti, někdy se zavřenýma očima hádají, po čem to vlastně šlapou. Není od věci zout boty z našich seniorských nohou a vyzkoušet totéž.
Při horkém počasí na travnatých plochách sedávají maminky s kočárky, ale i s miminky spokojeně spícími na dece ve stínu vysokých stromů. Na lavičkách odpočívají ti dříve narození a načerpávají energii pro další procházky. A pak jsou k vidění i osoby, které parkem o rozloze asi 15 hektarů jen projdou a pokračují do blízkého okolí.
I my jsme chtěli zjistit, jak to za hranicí parku vypadá. Vydali jsme se úvozem mezi poli k malému vodnímu toku, který jsme na mapě identifikovali jako Hovorčovický potok. Kolem dokola se rozprostírají louky, v létě s bzučícím hmyzem. Od skupiny keřů jsme pokračovali doleva okolo lavičky, ze které je krásný rozhled na rovinatou oblast, až k farmě, odkud se vztyčenými hlavami vycházeli koně s jezdci v sedle. Po žluté turistické značce jsme minuli malý rybníček a dostali jsme se do původní Velké bažantnice u Dolního měšického rybníka. Rybáři na břehu tiše seděli, v žádném vezírku se nemrskala ryba, i přesto všichni vypadali spokojeně. Došli jsme na silnici vedoucí do obce a kolem oploceného Malého měšického rybníka jsme dorazili ke zdi zámeckého parku, podél níž jsme náš "měšický" okruh dokončili.
Přiznám se, že v této lokalitě se procházíme často. Naposledy na konci letošního ledna, kdy se teplota vzduchu nedostala nad nulu, ale protože nefoukal ani klidný vánek a sluníčko mělo čistou oblohu, chladem jsme netrpěli. Obrázky jsem vybrala z našich různých návštěv v různém ročním období, a pokud se do těchto míst někdo vydá, jsem přesvědčena, že se mu park i okolí zalíbí.
