Fotku jsem vložila do celofánu, aby se nepoškodila, a mám ji dodnes. Samozřejmě je mi líto toho, čím si zpěvák a jeho rodina prošla. Naděje se střídá se zklamáním a pak přijde chvíle, kdy si uvědomíte, že konec je blízko.
Sama jsem to vše prožila docela nedávno, kdy nás opustil v 64 letech můj manžel. Rakovina. Manžel se vyučil jako p. Gott elektromontérem. Byl to velice slušný člověk, pracovitý, miloval svou rodinu. A přesto se něčím od pana Gotta lišil. Byl to "obyčejný" člověk.
Moc bych přála všem nemocným, aby zdravotníci nedělali rozdíly v přístupu ke Zlatým slavíkům a Slavíkům. Můj manžel se jmenoval Z. Slavík. Nikoliv Zlatý, ale Zdeněk. Byl nemocný zhruba ve stejné době jako Karel Gott. V propouštěcí zprávě manžela jsem se dočetla, že na pacientovi nezáleží, je jedno, jakou bude mít péči, protože stejně brzy zemře. Co následovalo, popisovat nebudu.
Ale asi tušíte, co chci napsat na závěr. Prosím, aby zdravotníci nedělali rozdíl mezi pacienty, aby se ke všem chovali se stejnou úctou a empatií. Pacienti a jejich nejbližší doufají, že u nich najdou pomoc a pochopení. Tak jako oba Slavíci a jejich rodiny. Bohužel, ne vždy je v životě vše fér.