Ráno raníčko Bertice vstala, do tašky všechno narovnala.
Pro sestru, pro švagra dárky veze, snad se to do tašky všechno vleze.
Syn ji na služební cestě, vyložil v pořádku v krajském městě.
I přes špatné počasí, nálada je skvělá,
přesto jsem po jízdě v autě, polámaná celá.
Příbuzní už stáli v pozoru, vítáme Tě, poběž Evčo honem nahoru.
Po kávičce, svačině, náramně se bavíme.
Lidičky, ten čas tak rychle letí, než jsem se nadála, už je půl třetí.
Synek už mne vyzvedává,
všichni se loučíme,
každý z nás mává...
Ještě jedno zastavení na nás mamko čeká, oznamuje v autě synek, tak trochu mne leká.
Po dvaceti kilometrech zajíždíme do vesnice, všude kolem krásné lesy, nadšená jsem převelice.
Krajina se otevřela, dech se mi až zatatají, na zelé louce všude, koníčkové běhají.
Před rančem nás vítá neteř, její manžel vedle ní, mám prý výraz v obličeji, jak když vidím zjevení:)))
Tohle milé překvapení plánoval syn dopředu - přivezu vám Vlaďko, Zdendo, svojí mamku ve středu!!!
Moje radost nezná meze, tak tohle je nádhera, všichni vědí co mé duši velkou radost udělá.
Všude šmejdím koukám, lezu, snad i na koně si vlezu.
Tohle se však nestalo, u přání jen zůstalo:))))
Loučíme se, máváme, domů oba spěcháme.
Cesta rychle ubíhala,
v půl sedmé jsem spokojená,
před svým domem vysedala.
Zdraví vás velice, " žokejka " Bertice