To je tak. Už pár dní se chci ještě před zimou podívat na Miladu, tedy ústecké jezero. Psala jsme už o něm několikrát, takže detaily psát nemusím. Od pátku do neděle mi do toho vždycky něco přišlo. V pátek 14 kg hub, které přivezla dcera ze Splavů, v sobotu počasí a v neděli rodinná sešlost. Šance se naskytla v pondělí, kdy bylo nebe modré a slunce krásně svítilo. Jak jsem tak stála u sporáku, podívala jsem se z okna a co nevidím, mraky.
Abych to neprotahovala, vtom mě to trklo. Na Miladu pojedeme hned. Oběd klidně počká, ale příroda nepočká. Vytrhla jsem muže z rozjímání, nahodila účes, abych nikoho neděsila, přibalili jsme vodu a piškoty pro pejsky a alou k vodě. Jeli jsme tentokrát na stranu jezera, kterou jsme zatím nenavštívili. Trochu jsem se bála, abych měla co fotit, ale bylo to zbytečné. I tato část Milady má co nabídnout. Mraky, které mezitím notně zhoustly, se krásně odrážely od vodní hladiny, podzim to tu jaksepatří vybarvil, zkrátka radost pohledět. Sem tam jsme potkali výletníky, kteří se také přišli pokochat odcházejícím podzimem, klid narušovalo jen hejno hus.
Náš výlet se nedá počítat na kilometry, ale abych se cítila dobře a spokojeně mi to stačí. A když k tomu ještě přidám spoustu fotek, není co dodat. Zkuste se tedy se mnou také projít po břehu Jezera Milada, přeji všem pohodu a radost.