Něco málo z novějších básní
Ještě malou chvíli
Živote posečkej, vždyť slunce ještě září,
za oknem muškáty, pach koní, koláč sladký,
vaudeville života a slza v její tváři,
Obejmout chiméru a usnout v klíně matky.
Živote posečkej, vždyť slunce ještě září,
na malou chvíli jen, jen ohlédnout se zpátky,
opít se představou a hledat osud v snáři,
unaven klesnout zase do náruče matky.
Živote posečkej, než uschne slza v tváři,
jen vstoupit tam zas zavřenými vrátky,
kde kvítky divizen v poledním slunci září
a potom usmířen spočinout v klíně matky.
Jacaranda
Příteli Ivovi Ch.
Až květy jacary naplní ulice
Políbit královnu za svitu měsíce
Se sklínkou ve dlani pak v ohňostroji květů
Otevřít dokořán dychtící náruč světu
Brodit se pomalu tou fialovou vůní
Kde kráska s korunkou na piedestalu trůní
Kde jižní vítr z hlouby věků
Přináší žhavý pozdrav létu
Pohladit slunce a sevřít do dlaní
A všechny zvony najednou vyzvání
Jen ještě malou chvíli snění
Než jižní vítr přeletí
Políbit krásku v rozechvění
Se sluncem usnout v objetí
Jen ještě prosím, malou chvíli
Ještě chci utrhnout si snítku jacaranda
Moudrosti života
Když moudrý dělá hlouposti,
tak svět se smíchem baví,
za hlavu hází starosti,
vždyť smích je přeci zdravý.
Když hlupák moudrost předstírá
a chce jí lidu hlásat,
tu smích najednou umírá,
však dav má nad čím jásat.
Je moudré dělat hlouposti
kde moudrosti se daří?
anebo dělat moudrosti
kde hloupost hospodaří?
Když hloupost krásně vykvete
máme tu problém rázem
jak nejlíp přežít tento svět?
jak moudrý, nebo blázen?