I tenkrát padal lehce sníh,
co rozpouštěl se na chodníku,
v dáli slyšeli jsme smích,
který podobal se hříchu.
Pak zaznělo dvakrát ano
po pochodu svatebním,
jak je všeobecně známo,
stal jsi se ty mužem mým.
Byla středa, třináctého,
venku poletoval sníh,
já už měla muže svého
a slyšela dětský smích.
Věnováno mému nemocnému manželovi k 52.výročí svatby.