Z jejích listů vyráběli červené barvivo na textilie a používali je i jako přísadu do kosmetických přípravků. Na lék proti horečce byla zpracovávána lepkavá, mírně jedovatá bílá šťáva, kterou vánoční hvězda roní při odlomení listu či jiném poranění stejně jako všechny ostatní pryšce.
Jak rostlina „cestovala“
Symbol Vánoc se dostal ze Střední do Severní Ameriky někdy okolo roku 1828, kdy jejímu kouzlu podlehl americký velvyslanec Joel Poinsett. Tento lékař, a také vášnivý botanik, si vánoční hvězdu přivezl domů do Spojených států. Na začátku dvacátého století začal poinsettii pěstovat a prodávat jako vánoční rostlinu Paul Ecke, německý emigrant, kterého uchvátila nádherná květina rostoucí poblíž jeho farmy. V Evropě se okouzlující květina objevila dokonce už v roce 1804. Přírodovědec Alexander von Humboldt si během své cesty po Americe všiml rostliny se sytě rudými listeny a přivezl ji s sebou domů. V Berlíně byla posléze zařazena do katalogu rostlin a v roce 1833 jí botanik Carl Ludwig Willdenov přidělil botanické jméno Euphorbia pulcherrima, což znamená nejkrásnější z rodu euphorbias.
Z keře až do kalíšku
V subtropickém klimatu své domoviny se vánoční hvězda vyskytuje jako keř, který může dosahovat až čtyřmetrové výšky. Jako kulturní rostlina se však pěstuje s použitím prostředků omezujících růst, a tak existuje v podstatně menších formách. Dají se koupit i zakrslé rostliny, květináček těch nejmenších si můžeme postavit do kalíšku na vajíčka.
Vybíráme k pěstování
Chceme-li vánoční hvězdu pěstovat, vybereme si v obchodě zdravě vyhlížející rostlinu bez škůdců a s vlhkým substrátem, která ještě nemá otevřené pravé květy. Ty mají poměrně krátkou životnost a najdeme je na vrcholku rostliny ve skupince uprostřed barevných listenů jako malé zelené bobulky se žlutočerveným zakončením. Vyhlédnutou květinu si necháme důkladně zabalit, nejlépe do papíru v několika vrstvách, a uložíme do uzavřené tašky, aby ji při přenášení nepoškodil případný mráz. Po příchodu domů ji necháme stát ještě alespoň dvě hodiny v méně vytápěné předsíni, aby se aklimatizovala. Po vybalení ji ještě jednou důkladně prohlédneme, abychom si do bytu nezavlekli nějaké choroby či škůdce. Pod rostlinu položíme misku nebo ji vsuneme do okrasného obalu, který by měl mít průměr alespoň o dva centimetry větší než květináč, aby ke kořenům mohl pronikat vzduch. Volíme stanoviště s dostatkem přirozeného světla (nejlépe u okna) v místnosti s pokojovou teplotou (ještě lépe s teplotou nižší, okolo 15 - 18° C) a pokud možno s vyšší vzdušnou vlhkostí.
Za optimálních podmínek nám rostlina vydrží i několik měsíců. Nejlépe vynikne jako solitér. Vánoční hvězda nesnáší průvan. Pokud možno s ní také nemanipulujeme. Vrátíme-li ji na okno otočenou jinak, než byla původně, mohou jí opadat listy, které již do Vánoc neobrazí. Možné je též občasné přihnojení, ale také není u zakoupené rostliny nutné. Zaléváme pravidelně, a to vždy, když povrch substrátu mírně oschne. Ideální je odstátá voda pokojové teploty, která by neměla být příliš tvrdá. Lépe je zalévat vydatně jednou týdně než častěji v malých dávkách. Přebytečnou vodu z misky vyléváme.
Po odpočinku přesazujeme
Když opadají okrasné listeny i květenství, přesuneme rostlinu do chladnější světlé místnosti s teplotou kolem 16° C. Také omezíme zálivku, substrát může dokonce i občas proschnout. Alespoň jeden měsíc ji necháme užívat si vegetačního klidu, který může trvat až do května či června. Potom ji přesadíme následujícím způsobem: Vyjmeme ji z květináče a opatrně protřepeme kořeny, abychom je zbavili staré zeminy. Odumřelé části kořenů odstřihneme. Poté rostlinu zasadíme do substrátu namíchaného z rašeliny, kompostní zeminy a písku v poměru 4:1:1. Pokud se nechceme zabývat složením půdy, necháme si v odborné prodejně doporučit nejvhodnější již hotový substrát nebo si koupíme zeminu pro pokojové rostliny a přidáme do ní trochu rašeliny. Novou nádobu volíme jen o něco málo větší.
Při přesazování rostlinou potřásáme, aby se substrát dostal mezi kořeny. Zeminu nakonec mírně upěchujeme tak, aby její povrch byl nejméně jeden centimetr pod okrajem květináče. Po přesazení rostlinu o jednu třetinu až polovinu seřízneme zhruba jeden centimetr nad očky. Někteří pěstitelé ji sestřihují hned po odkvětu asi na výšku patnácti centimetrů. Při práci si musíme dát pozor, abychom si pokožku nepotřísnili vytékajícím hustým bílým mlékem. Hrozí případné alergické reakce.
Světlo je důležité!
Aby rostlina začala znovu růst, umístíme ji na světlé teplejší místo, více zaléváme a po zakořenění pravidelně od jara do listopadu přihnojujeme (jednou za 14 dní vícesložkovým hnojivem, pokud ovšem není pozvolna se uvolňující hnojivo součástí substrátu). Rostlina vyrazí množství výhonů, které probereme a necháme jen 3 - 5 nejsilnějších. Pokud to jen trochu jde, hvězdu letníme. Počátkem června ji vyneseme na světlé stanoviště, ale chráněné před přímými slunečními paprsky (postupně jí můžeme dopřávat sluníčka více). Starší kusy, které mohou dosahovat výšky až jednoho metru, se přesazují zhruba už jen jednou za tři roky. Když se koncem září růst rostliny zastaví a listeny začnou červenat, přeneseme ji do místnosti s teplotou 20o C (v noci by mělo být jen 18° C).
Rostlina kvete jen během tzv. krátkého dne, to znamená, že se u ní musí střídat den a noc tak, jak je tomu v přírodě. Vadí jí proto umělé světlo v místnosti nebo pronikající z ulice. Tmu by měla mít od pěti hodin odpoledne do osmi hodin ráno, a to do doby, než se listeny plně vybarví. Pokud doma nemáme vyhovující světelné podmínky, můžeme si pomoci překrytím rostliny černou látkou, krabicí či jinou nádobou.
Tak vidíte, že se pěstování vánoční hvězdy nemusíte vůbec bát! Teď už víte, že tvrzení, že je to složité a že by se laik do takové činnosti raději neměl pouštět, zase tak úplně pravdivé není.
