Zašli jsme se zeptat Mgr. Jany Hanzlíkové, náměstkyně pro řízení sekce sociální politiky na MPSV, expertky na politiku stárnutí a problematiku osob se zdravotním postižením a v oblasti péče o ohrožené děti a jejich rodiny.
Co je největším problémem v péči o seniory v ČR v současné době?
Než se zaměřím na problémy v oblasti péče, musím se alespoň krátce zmínit obecně o problémech, které senioři u nás nejvíce řeší. V poslední době jsou to vysoké náklady na bydlení, které zároveň představují značný podíl celkových výdajů domácností. Komplikuje to i velmi nízká nabídka finančně dostupného nájemního bydlení, které by zároveň vyhovovalo svou bezbariérovostí. Pokud si vezmeme, že průměrný starobní důchod je cca 13 500 Kč, u žen nedosahuje ani této výše, ale pohybuje se kolem 12 000, znamená to, že stále je část starších lidí nedostatečně finančně a materiálně zajištěná. A to jak v oblasti základních potřeb jako jsou bydlení, léky nebo jídlo, tak v oblasti aktivního života – v kultuře, sportu či cestování. I tyto důvody vedou u seniorů k osamělosti a sociálnímu vyloučení. To se může negativně projevovat na jejich fyzickém i duševním zdraví.
Závažným problémem je týrání a zneužívání seniorů jak v rodinách, tak v zařízeních. V ČR k tomuto nemáme mnoho dat, ale je pravděpodobné, že se jedná o větší problém, než si společnost uvědomuje. A to i z důvodu, že týrání může mít mnoho forem - od ztráty respektu a slovního napadání až po fyzické násilí. Navíc pro staršího člověka je řešení takového problému velmi náročné a často z mnoha důvodů téměř nemožné.
Již v roce 2014, když jsem s kolegy aktualizovala Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro roky 2013 -2017, jsem do prioritních opatření zařadila provádění výzkumů a monitoringu týrání a zneužívání seniorů, zvýšenou informovanost celé společnosti o tomto jevu a možnostech řešení. Jsem přesvědčena, že se o tom musí mnohem více mluvit, aby k tomu byla společnost mnohem všímavější a lidé, kteří jsou týraní, aby věděli, že existuje pomoc a řešení. Ve zmíněném plánu jsem také kladla důraz na podporu vztahů v rodinách, mezigenerační sounáležitost a dobrovolnictví, protože to považuji za jeden z důležitých aspektů řešení této problematiky. A proč se vracím k roku 2014? Protože již v té době bylo zřejmé, že tato opatření jsou velmi důležitá a na konci roku 2019 je to vidět stále jasněji.
Jsem ráda, že jsme s mými kolegy nyní v prosinci poslali do meziresortního připomínkového řízení novelu zákona o sociálních službách, která má navrženými změnami zvýšit kvalitu života a ochranu proti týrání osob v oblasti sociálních služeb, neboť navrhujeme zavedení stížnostního mechanismu pro klienty, nucenou správu v případě, že by některé zařízení sociálních služeb vážným způsobem porušovalo standardy kvality péče. Dále navrhujeme snížení počtu standardů z 15 na 5, aby se vytvořil dostatečný prostor pro zaměření právě na lidskoprávní oblast – nové podmínky by měly inspektorům sociálních služeb umožnit v mnohem větší míře se zabývat kvalitou života klientů, dodržováním jejich práv a přístupu pracovníků zařízení ke klientům.
V oblasti péče o seniory je důležitá skutečnost, že se zvyšuje věk dožití, ale stejně tak se nezvyšuje věk dožití ve zdraví, čeští senioři tak prožijí průměrně 15 let s nějakou zdravotní indispozicí, u mužů je to zhruba 13,5 let a u žen 18 let a s postupujícím věkem indispozice přibývají a komplikují se. To sebou nese a do budoucna ponese zvýšenou potřebnost zdravotních a sociálních služeb. Již nyní vidíme problém v omezeném přístupu k této péči, který se ještě zvětšuje ve venkovských oblastech. V souvislosti s tím se stále zvyšuje důležitost podpory neformální péče, tedy péče, která probíhá doma v přirozeném prostředí seniora. Té dává přednost devět z deseti seniorů. Neformální péče je často velmi náročná, přináší rodinám obrovské změny, specifické problémy pak přináší tzv. sendvičová generace, kdy ženy pečující o děti i blízké seniory či péče, kdy pečující jsou již sami senioři a mají vlastní zdravotní problémy. Situaci pečujících pak může výrazně komplikovat právě nedostupnost sociálních služeb a další podpory.
Při péči o seniory v zařízeních sociální péče je zase v současné době základním problémem nedostatek kvalifikovaného personálu, což samozřejmě souvisí s aktuální dobrou situací na trhu práce a také s tím, že zatím v sociálních službách není nastaveno standardizované personální zabezpečení. I to řešíme prostřednictvím novely zákona o sociálních službách, kde je stanoven personální standard. To ovšem vyřeší pouze jednotnost a povinnost dodržování standardu, ale nebude vyřešen problém s „fyzickým“ nedostatkem personálu.
Bude zaveden centrální registr žádostí o umístění v domově pro seniory?
V novele zákona o sociálních službách navrhujeme zavedení evidence žádostí, která bude vedena v registru, zapisovat údaje budou poskytovatelé minimálně jednou měsíčně. Neznamená to ale, že přijímání žádostí bude řešeno z centrální úrovně. I nadále bude platit, že konkrétní žádosti bude přijímat konkrétní poskytovatel a ten je bude vyřizovat. Stejně tak to bude i se smlouvami.
Nově formulovaná povinnost vést evidenci žádostí o sociální službu bude platit nejen pro domovy pro seniory, ale ve všech registrovaných sociálních službách.
Vedle evidence žádostí o službu poskytovatel povede evidenci žadatelů, se kterými nemohla být uzavřena smlouva o poskytnutí sociální služby z důvodů uvedených v zákoně a evidenci osob, se kterými byla smlouva uzavřena.
MPSV tak bude disponovat informacemi, kolik lidí žádá o sociální služby, proč a kolik je odmítnuto, kolika lidem jsou služby poskytovány a jaký je počet ukončených smluv.
Počítá se stále s výstavbou nových domovů pro seniory?
Vzhledem k demografickému vývoji, kdy v současné době jsou v ČR cca 2 miliony seniorů nad 65 let věku (tedy přibližně jedna pětina), v roce 2030 se již bude jednat o 2,4 milionu obyvatel (přibližně jedna čtvrtina), a v roce 2050 dokonce o 3 miliony, což bude téměř 30 % ze všech osob žijících v ČR, je jasné, že není dostatečný počet jak pobytových, tak i terénních a ambulantních sociálních služeb a je nutné s tímto vývojem počítat. Výstavba nových zařízení sociálních služeb, ale i rozvoj dalších služeb jsou především závislé na možnostech a projednávání státního rozpočtu. V současné době má MPSV dotační program zaměřený na rozvoj a obnovu materiálně technické základny sociálních služeb a Ministerstvo pro místní rozvoj několik programů na výstavbu či rekonstrukce, ale do budoucna bude především důležité, aby byly alokovány potřebné finanční částky. Dobrá zpráva je, že se nám nově podařila vyjednat podpora pro cílovou skupinu senioři i v investičním dotačním programu IROP.
Je podle Vašeho názoru dostatečná kontrola ve státních seniorských zařízeních ? Poslední kauzy svědčí o opaku...
V prioritách inspekce sociálních služeb je provádět kontrolu formou neohlášených inspekcí v zařízeních pobytových sociálních služeb typu Domovy se zvláštním režimem, Domovy pro osoby vyžadující zvláštní péči a v neposlední řádě i v Domovech pro seniory, protože klienti těchto služeb jsou vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu více ohroženi na svých lidských a občanských právech.
Inspekce probíhá dle současné legislativy a stávajících kritérií standardů kvality, což ne vždy umožní zjistit skutečný stav věci. Určitě kvalitě kontroly napomohl institut neohlášených inspekcí a jistě k tomu přispěje i nová možnost, která je zapracována do novely zákona o sociálních službách a to je kontrola pod změněnou identitou.
Vedle změn, které navrhujeme do novely, je také nutné navýšit počet inspektorů sociálních služeb na MPSV, což je uvedeno v několika strategických dokumentech, ale doposud se to nepodařilo. Je to nutné z důvodu zvýšení počtu realizovaných inspekcí, protože při současném počtu sociálních služeb v ČR je počet provedených inspekcí velmi nízký.
Již jste se zmínila o akčním plánu, který byl platný do roku 2017. Co je s navazujícím akčním plánem stárnutí? Kdo odpovídá za jeho naplňování?
Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 – 2017 je již uzavřen. Naposledy bylo vyhodnoceno jeho naplňování v roce 2018 za rok 2017. Já osobně se domnívám, že verze, kterou jsem s kolegy aktualizovala v roce 2014, byla velmi dobře zpracována a veškeré oblasti z tohoto akčního plánu jsou stále aktuální.
Co se týká navazujícího akčního plánu, jeho finální verzi jsem připravila k předložení vládě v červenci 2018, ale vzhledem ke změně vedení MPSV v tomto měsíci, byl poté dle pokynu ministryně upravován a změněn na Strategický rámec přípravy na stárnutí společnosti 2019 – 2025. Strategický rámec byl zařazen na jednání vlády 2. 9. 2019, kde bylo jeho projednávání odloženo, s tím, že ho ministryně MPSV nejprve musí předložit k projednání na koaliční radě.
Vzhledem k tomu, že strategický rámec je obecně pojatý dokument, bylo na základě výsledků meziresortního připomínkového řízení rozhodnuto, že budou ke strategickému rámci vypracovány akční plány na kratší období, které budou (stejně jako to bylo v Národním akčním plánu pro období 2013 -2017) obsahovat konkrétní opatření s určením gestorů, s časovým harmonogramem a finančním rámcem.
K druhé části otázky mohu říci, že jak vyplývá z usnesení vlády č. 218 z 30. března 2015, zodpovědnost za předložení tohoto strategického dokumentu vládě má ministryně práce a sociálních věcí.
Podporuje stát mezigenerační soužití? Jakým způsobem?
MPSV tyto aktivity podporuje dotačními programy, např. v dotačním programu Rodina, kde si mohou žadatelé zvolit podporu mezigeneračního soužití jako jednu z klíčových aktivit projektů. Zpravidla se jedná o aktivitu, která se realizuje v rámci rodinných center. Alokace tohoto dotačního programu byla v roce 2019 zhruba 96 mil. Kč.
Druhým dotačním programem je Podpora veřejně účelných aktivit seniorských a proseniorských organizací s celostátní působností, ve kterém je opět možné si žádat finanční prostředky na mezigenerační aktivity. Alokace tohoto programu byla v roce 2019 18 mil. Kč.
MPSV také realizuje projekt financovaný z ESF: Implementace politiky stárnutí na krajskou úroveň. V rámci tohoto projektu pracuje 14 krajských koordinátorů .
Proč v ČR málo funguje institut dobrovolnické práce?
Opravdu v současné době můžeme hovořit o stagnaci vývoje dobrovolnictví v ČR. A to i přesto, že v rámci Evropy s 29 % podílem dobrovolnictví na populaci nad 14 let věku jsme na osmém místě mezi členskými státy EU. Jsem přesvědčena, že se o dobrovolnictví málo hovoří, že se v médiích málo objevují příklady dobré praxe, které by mohly být pro mnohé lidi prvním impulsem k zamyšlení a k rozhodnutí to zkusit také. Také často říkám, že je moc důležité realizovat různé akce, v rámci kterých se dobrovolníci oceňují, protože je třeba dostat do povědomí lidí, že dobrovolnictví má smysl.
