Jsou nenároční a vypadají mile. Mnohdy jsou výsledkem trendu posledních let, kdy chovatelé záměrně spojují psy s extrémně milým, přímo štěněcím výrazem. Výsledkem jsou pejsci, kteří působí, jako by se usmívali či chápali, co člověk právě cítí. Ale pozor, vůbec nemusí jít o drahá plemena, někdy stačí zajít do útulku a člověk hned ví, o čem je řeč. Prochází kolem kotců a najednou v jednom vidí psa, který se tváří tak nějak jinak. Jako by říkal: patřím k tobě, směju se na tebe, čekám na tebe. A je to úkaz přírody, žádné cílené šlechtění.
Takže může jít o náhodné setkání stejně jako o cílený předem naplánovaný výběr, kdy si člověk řekne: Chci antistresového psíka. Právě oni jsou velmi vhodní pro lidi ve vyšším věku, lidi osamělé, pro pejskaře nezkušené. Tady je několik tipů na taková plemena.
Coton de tulear. Je to bílá chlupatá věc. Jeho chovatelé říkají, že lepšího kamaráda člověk nenajde. Jedná se o psa mimořádně citlivého, který se přímo vžívá do pocitů člověka. Když je majiteli smutno nebo je nemocný, tulí se k němu, dloube do něj čumáčkem, zahřívá ho. Když je doma veselo, řádí, běhá po bytě. Je nenáročný na výchovu, jako by sám chápal, co od něj člověk chce. Jediným úskalím je to, že je náročný na úpravu srsti, musí se rozčesávat, jinak hrozí zacuchání a kožní potíže. Nejde jen o záležitost estetickou, ale především zdravotní.
Bišonek. O bišoncích se říká, že se smějí. Někteří jedinci opravdu mají tak milý výraz, že působí, jako by se neustále usmívali. Samozřejmě, že si to jen my lidé namlouváme, protože, pokud má pejsek koutky tlamičky nepatrně zvednuté nahoru, působí, že se usmívá, i když mu právě dobře není. Bišonci jsou plemeno, které nutně potřebuje být blízko u člověka. Neustále se na něj lepí, tlačí, tulí se. S tím je třeba počítat. Bišonek, který by byl často sám nebo mu v rodině nebyla věnována pozornost, by se trápil. Proto je ideální společník pro lidi, kteří hledají opravdového antistresového kamaráda. Také je nutné jeho srst často rozčesávat a pravidelně ho stříhat, což se může ukázat být poněkud finančně náročné. Ovšem bišonek tu investici patřičně vynahradí. Není hezčího rána, než když otevřete oči a těsně u vašeho obličeje máte velkou sněhovou kouli, která se na vás směje.
Mops. Někomu se nelíbí, někdo na ně nedá dopustit. Ideální plemeno po lidi, kteří si nemohou ze zdravotních důvodů dovolit dlouhé procházky a dovádění s pejskem. Rád se povaluje, tulí, mazlí. Jeho roztomilý smáčknutý čumák vzbuzuje automaticky úsměv, ale pozor, u některých jedinců znamená také vážné zdravotní problémy s dýcháním. U tohoto plemene je obzvláště vhodné při výběru zkoumat, z jaké rodové linie pochází, zda v ní nejsou zdravotní potíže. Ale pokud si takový mops sedne s majitelem, který je podobně líný a pohodový jako on, je z toho krásný vztah.
Pudl. Toto plemeno bylo v minulosti velmi oblíbené, nyní je jeho představitelů vidět čím dál méně. Vytlačují ho jiní malí hraví pejsci podobných vlastností. Ovšem mnozí lidé na pudlíky nedají dopustit. Jsou hraví, veselí, učenliví, takoví šašci a baviči. Kdo chce společníka, na kterého je radost se dívat, když si hraje a vymýšlí lumpárny, je pudl ideální volbou. Zejména pokud jde o ty malé, když bychom hledali společníka pro seniora či člověka se zdravotními potížemi. Ne nadarmo se dříve o pudlech říkalo, že to jsou pejsci, které si s oblibou pořizovaly staré dámy.
Pražský krysařík. Má hodně odpůrců. No ano, pro mnohé lidi je to taková třesoucí se podivná bytost s nožičkami tenkými tak, jako by se měly každou chvíli zlomit. Ovšem pro lidi, kteří tráví většinu času v bytě, nechodí na dlouhé vycházky a chtějí malinkého společníka, kterého je možné v případě potřeby strčit do tašky, jde o ideální volbu. Pozor na příliš velké mazlení, někteří jedinci jsou opravdu velmi křehcí. Jejich srst však nevyžaduje údržbu a snědí toho minimum. Takže jako parťák pro někoho, kdo si nemůže dovolit na psa vynakládat hodně peněz, ideální volba.
Ovšem plemen je nyní tolik, že si každý samozřejmě může najít spoustu dalších typů, které ho chytnou za srdce. Vždy je však vhodné si o plemeni předem zjistit co nejvíce. A počítat s tím, že každý pejsek je jako šťěňátko poněkud divočejší, než bude v dospělosti. I líný mops si jako štěně rád zařádí, ale když mu bude sedm let, bude nejšťastnější přitulený k člověku na gauči.
