Čím je žena starší, tím častěji přemýšlí nad tím, zda je účes, který nosí, ten pravý. Faktem je, že žen, které mají i ve vyšším věku kvalitní hustou hřívu, je méně než těch, které mají vlasy jemné, prořídlé, často takzvaně polétavé. Než na ně stříkat litry laku a dalších přípravků nebo trávit hodiny na natáčkách, je často lepší udělat radikální střih. Neplatí totiž tvrzení, že k jemným vlasům se krátký střih nehodí.
Pokud kadeřnice umí opravdu dobře stříhat, pak je velmi častým výsledkem, že i nekvalitní či jemné vlasy v krátké délce vypadají lépe a jsou nenáročné na údržbu.
Problémem je, že mnohé ženy se obávají přijít do kadeřnictví s obrázkem, s fotografií nějaké dámy, která má účes, jenž se jim líbí. Přece nebudu jako malá holka nosit do kadeřnictví fotku nějaké herečky, říkají si. Škoda. Většina kadeřnic tvrdí, že jsou velmi rády, když klientka přinese obrázky. Mají jasno, mohou říct: Ano, to bude vašim vlasům svědčit. Nebo naopak: Nezlobte se, ale myslím, že z vašich vlasů nikdy takový účes nevytvoříme, máte je prostě úplně jiné, než jsou ty na obrázku. Ale tak by to přece mělo být.
Tvorba účesu je proces, vlastně umění. Složitá věc, jejímž výsledkem by ale naopak měl být účes jednoduchý, přirozený, na údržbu nenáročný.
Tak tady je inspirace, že takové opravdu existují a dají se vyrobit i z vlasů jemných, ne příliš hustých. Ano, jsou hodně krátké, málokterá žena si na ně troufne. Ale většina z těch, která si troufla, pak na ně nedá dopustit.
