Dnes jsem si zřejmě hned ráno obula boty z toulavého telete. Sice jsem se přemohla a dopoledne vyžehlila dvě várky prádla, ale pak už to dál nešlo. Další domácí práce jsem odsunula po „indycku“ na jindy a už jsme spěchali na autobus.
Je všeobecně známo, že mou oblíbenou lokalitou je městečko Zlaté Hory a tam především Zlaté jezero, bydliště labutí rodiny. Tentokrát však cílem našeho výletu bylo Černé jezero, které se nachází rovněž v katastru Zlatých Hor.
Černé jezero je evropsky významná lokalita kvůli živočichům, kteří tam údajně žijí. Neměla jsem ještě nikdy to štěstí zahlédnout třeba čolka karpatského, jen jednou jsem tam zahlédla hajného, ale to asi nebude chráněný druh, že? Jezero není tak fotogenické jako zmíněné Zlaté jezero, ale vede k němu lesní cesta a je tam neskutečné ticho. Lépe řečeno bylo tam vždy ticho a les kolem dokola, kam oko dohlédlo, pohádka. Dnes tomu tak nebylo. Cesta blátivá, rozježděná od lesní techniky a nákladních aut. Les vykácený, holiny a smutek. A co to ticho? Toho jsme si opravdu neužili. Ve zbytku lesa pracovaly dva lesní stroje a manévroval tam obrovský náklaďák.
Statečně jsme pokračovali až k cíli. Udělala jsem pár fotek a s vidinou dobré kávy a úžasného dezertu ve zlatohorské kavárničce BOAST jsme se vydali na zpáteční cestu. Ze svého okna na panelovém sídlišti nám zamávala na pozdrav pro íčko naše Jana, kterou jsem smskou vytrhla od sledování sportu v televizi. Kousek dál už nás čekala kamarádka, s kterou jsme strávili příjemnou hodinu a půl v kavárně. No, znáte lepší zakončení výletu? Konec dobrý, všechno dobré.
Černé jezero, přírodní památka ČR, evropsky významná lokalita.