Panu Lubomírovi přezdívali Funes. Vypadal, ale hlavně mluvil jako francouzský herec Louis de Funes. Malý postavou, téměř bez vlasů, ale ta výřečnost. Klábosil se sousedy, s lidmi na ulici, s prodavačkami v obchodě. A nejvíc na procházkách se svým milovaným zlatým retrívrem, kterého venčil po ulicích Zbraslavi dvakrát, někdy i třikrát denně.
Právě psi se stali jeho osudem. Na jedné z procházek se seznámil s Ilonou, o pětatřicet let mladší paničkou bílého kudrnatého bišonka. Dali se do řeči na psí téma a domluvili se, že zítra půjdou venčit společně. Procházek ve dvou přibývalo, až se z venčení vyklubala láska. Tady ale pohádka končí.
„Zamiloval jsem se a nemohl jsem s tím nic udělat. Měl jsem skvělou ženu, žili jsme v rodinném domku s dcerou a její rodinou, dařilo se mi v práci. Jenže Ilona mě okouzlila a já jsem se rozhodl jít za láskou hlava nehlava,“ vzpomíná Lubomír. Rozvedl se, prodal prosperující firmu, koupil velký byt, do kterého se přestěhoval s Ilonou a jejím bišonkem. Zlatého retrívra s bolavým srdcem zanechal ženě. Pes byl asi největším problémem při rozvodu.
Brzy po přestěhování Ilona otěhotněla. Lubomír se mohl zbláznit. Dělal, co jí na očích viděl, nakupoval výbavičku, uklízel, vařil, aby Ilonka mohla být v klidu a v pohodě. Po narození Matyáše se ale začalo něco zadrhávat.
Ilona začala chodilt na procházky s kočárkem se svou kamarádkou, která se stala maminkou o měsíc dříve než ona. Měli si o čem povídat, miminkovská témata jsou přeci nekonečná, podobně jako ta psí. Lubomír chodil na procházky jinou cestou s „vyženěným“ bišonkem.
„Myslím, že to byla právě Ilonina kámoška, která začala do našeho vztahu píchat. Pokaždé, když Ilona přišla z procházky, něco jí na mně vadilo. Najednou jsem byl pro ni málo akční, brzy neschopný, a pak nefunkční dědek. Ano, takto mě nakonec titulovala. Tušil jsem, že náš vztah se zbortil,“ lituje Lubomír.
Nakonec to vzalo rychlý spád. Ilona požádala Lubomíra, aby se odstěhoval. Chce prý vychovávat syna bez něj a časem si najít mladšího muže, který si s ním bude moci hrát fotbal, nejrůznější klukovské hry, na které on stačit nebude…
„Myslím, že už tehdy měla někoho konkrétního v merku. Ale já už jsem dál nepátral. Byt jsem jí nechal, od začátku byl napsaný na ni, ale já jsem ani neměl chuť se hádat, řešit majetkové vyrovnání. Byl jsem z toho tak zdrcený, že jsem si doslova sbalil kufr a vypadl,“ říká Lubomír.
K bývalé manželce se ale už nevrátil. Nechtěla jej ani vidět, stejně jako jeho dcera s rodinou. Zůstal naprosto sám v pronajaté garsonce. Z důchodu teď ještě platí alimenty. Přivydělávat si chodí jako ochranka do obchodního centra.
„Udělal jsem největší blbost svého života. Funes a jeho funus. Bláznivě jsem se zamiloval, láska mi zatemnila mozek. Varuji dědky jako jsem já – pokud se vám někdy něco podobného stane, přemýšlejte hlavou, vzpomeňte si na to, co všechno hezkého jste se svou ženou zažili, a utíkejte od té, která vám bude chtít zamotat hlavu. Jinak skončíte stejně jako já,“ varuje Lubomír.