Vášní seniorky Aleny Šnejdrlové je turistika. Ročně ujde přes tisíc kilometrů
Na vrcholu. FOTO: archiv Aleny Šnejdrlové

Vášní seniorky Aleny Šnejdrlové je turistika. Ročně ujde přes tisíc kilometrů

3. 2. 2020

Více než tisíc kilometrů ušla v průběhu loňského roku čtyřiašedesátiletá Alena Šnejdrlová z Olomouce. Na výlety vyráží podle počasí i dvakrát týdně. Nejdelší loňská trasa měřila 28 km. Všechny její turistické výlety zaznamenala v projektu "Do stovky" portálu i60.

Ujít více než 1000 km za rok, to je pořádná porce. Musíte být vlastně pořád na cestách. Jak to vůbec časově zvládáte?
Na cestách nejsem pořád. Dvakrát, třikrát do roka jedu na na více dní, ale jinak chodívám ven jednou nebo dvakrát týdně. Záleží na počasí a na volném čase. Když vyrážím sama, rozhodující je počasí. Rozhodnu se třeba až večer. Má být hezky, tak hurá na hory. Nejlíp někam na hřeben.

S kým nejčastěji chodíte, s manželem nebo sama?
Na túry vyrážím sama nebo občas přemluvím některou kamarádku. V sobotu obvykle s partou turistů z Přátel přírody Malá liška. Vloni jsem hledala na facebooku nějakou skupinu turistů z Olomouce a tato mě zaujala svou pestrou nabídkou akcí a věkovou rozmanitostí. Manžel se mou jde hodně sporadicky, jezdí spíš na kole.

Jak cesty plánujete? Máte nějaké tipy, podle kterých jezdíte do různých míst?
Když vyrážím na více dní, zajistím si ubytování, trasy si naplánuji už doma, ale stejně rozhoduje počasí. Vzhledem k tomu, že jezdím vlakem nebo autobusem, tak si jednodenní túry plánuji tak, aby byly dobře dostupné od nádraží. Většinou podle Mapy.cz, nebo někde vidím nějaké doporučení, nebyla jsem tam, tak jedu. Když jedu s Malou liškou, trasa je daná předem a většinou je to na místa, kde jsem ještě nebyla, za co jsem moc ráda.

Vaše výlety mají deset, patnáct, ale i pětadvacet kilometrů. Jak dlouho takový pětadvacetikilometrový výšlap trvá?
Ano, délka tras je různá. Podle naplánované trasy se stane, že když jdete s kamarádkou, tak povídáte a povídáte a najednou zjistíte, že jste úplně někde jinde. Buď se vrátíte, nebo jdete dál a najdete si ten správný cíl a hned je pár kilometrů navíc. Jak dlouho taková túra trvá, záleží na terénu. Konkrétně Velké Losiny, kde jsem s kamarádkou zabloudila, právě kvůli "zakecání", trvaly kolem 7 hodin. Fotíte, svačíte a pak zjistíte, že musíte pospíchat, protože jinak vám ujede vlak. Ale v Tatrách, tam jezdím sama, je zase jiný terén, převýšení. Když  jsem si naplánovala Hincovo pleso, jako cíl túry, a byla jsem tam už ráno v 9 hodin, tak se vám nechce tak brzy vracet. No tak jsem šla na Koprovský štít. Byl to můj sen, ale moc jsem si netroufala, říkala jsem si: "Babko, kam se hrabeš." Byl čas, tak jsem si řekla, že pomalu se tam vyškrábu. No a pak, když máte toto za sebou, jdete v euforii přes Popradské pleso, dáte si borůvkové knedlíky a nechce se vám dolů, tak se jdete podívat na Symbolický cintorín a s nádherným pocitem pokračujete na Štrbské pleso, kde obejdete celé pleso a pak na električku a máte 27 km a ani nevíte jak. Podobné to bylo i v srpnu v Tatrách, když jsem šla na Sedlo Prielom. Původně to měl být výstup na Východnou Vysokou, ale na Slovensku byl svátek a na Polskom hrebeni bylo moc lidí, většina šla na Vysokou, tak jsem to vzala přes Sedlo Prielom na Zbojníckou chatu dolu do Starého Smokovca. Je to dlouhá a dost náročná trasa s velkým převýšením. Na zpáteční cestě, za Zbojníckou chatou, mě zastihla bouřka, takže to trochu komplikovalo cestu. Možná bych tuto túru označila za nejnáročnější v roce 2019. Ale nádhernou! 

Popsala jste výlet, který byl loni nejnáročnější. A který byl nejhezčí, kde se vám nejvíce líbilo a proč?
Všechen čas, který trávím v přírodě, ať už sama nebo s kamarády, je nádherný. Ale jestli mám vyzvednout jeden výlet, tak je to pro mě výstup na Koprovský štít. Když stojíte na vrcholu hory se čtveřicí vám neznámých lidí a povídáte si o pocitech, je krásné počasí, co víc si přát. Aby se čas na chvilku zastavil...

Vracíte se na místa, která jste již prošla, anebo se snažíte poznávat místa nová?
Ráda poznávám nová místa, ale ráda se taky vracím na místa, kde jsem už byla. Hory jsou v každém ročním období jiné a dokážou překvapit v každém počasí. Nejenom Vysoké Tatry, ale i Jeseníky navštěvuji opakovaně.

Našla jste si díky turistice nějaké nové přátele?
Když chodíte sám po horách, vlastně nikdy nejste sám. Někoho potkáte, pozdravíte se, dáte do řeči, zase se odpojíte. Tak jsem se potkala s Jankou z Liptovského Mikuláše, dokonce jsem si vyměnily telefonní čísla a vždy, když jsem v Tatrách, tak se jí hlásím. Večer probereme po telefonu moje túry a  někdy mi poradí, kam jít. A díky Malé lišce mám taky kamarády, s kterými můžu o víkendu na výlety.

Říká se, že chůze je nejzdravější pohyb. Je to tak?
Ano, máte pravdu, chůze je nejzdravější pohyb a hlavně nejpřirozenější. Vždyť chodit umíme všichni. Vím, že když už člověka bolí klouby, jde to hůř, ale když to ještě jde, tak chci chodit ven do přírody co nejvíce a dívat se na tu krásu.

Co vám turistika přináší?
Právě tu radost z pohybu, poznávání nových míst, lidí, to je to, co mi turistika přináší.

 

Také rádi chodíte? A chcete vědět, kolik ujdete kilometrů za rok? Zaznamenávejte své túry a výlety v projektu "Do stovky". Tak ať vám to letos hezky šlape!

cestování Do stovky 2020 turistika
Hodnocení:
(5 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?