Podvečer ve španělském městě Murcia. Vedle mě v zahrádce kavárny právě početná rodina parkuje vozík s babičkou, společně sedají ke stolku a objednávají si večeři, víno, kávu. Přichází další rodina. Dospělí, malé děti, kluk v pubertálním věku tlačí vozík s velmi starým pánem. Vítají se s už usazenou rodinou, pán na vozíčku říká dámě na vozíčku: Ahoj, děvče, jak se máš? A začínají si povídat. Rodiny vyvezly své seniory, ať se pobaví. Podobných výjevů vidím spoustu. V kavárnách tu sedí velmi staří pánové u sklenky vína nebo kávy několik hodin. Nikomu to nevadí, číšníci se k nim chovají uctivě.
Další večer, další španělské město. Cartagena. Stejná situace. Začínám mít pocit, že být seniorem ve Španělsku je jiné než v Česku. Nebo je snad v Česku běžně vidět, že by lidé vozili své nepohyblivé příbuzné do společnosti? Že by v kavárnách a cukrárnách sedávali staříci? Že by byli vidět večer v ulicích? Ne, v českých městech to vypadá, jako by v nich hodně staří lidé nežili a to i tehdy, když jsou dny dlouhé, večery teplé. A řekněme si na rovinu, že takových je nyní a jaře a v létě hodně, takže příznivým středomořským klimatem, které lidi láká večer ven, to asi nebude.
„Společenský život seniorů ve Španělsku je odvislý od fungování společenského života obecně. Lidé jsou tu zvyklí se mnohem více setkávat. Mají své kruhy známých a přátel, které udržují během celého života,“ vysvětluje Ema Pokorná, průvodkyně a tlumočnice, která žije v oblasti Murcia a hodně o ní ví. Pod pojmem kruhy myslí party známých a přátel, které si lidé udržují celý život. „Jde o spolužáky z nejnižších ročníků školy až po univerzitu, kolegy z práce, z různých kurzů. Běžně tady existují například asociace vdov či žen v domácnosti, což jsou dnes převážně seniorky, protože dříve bylo mnohem běžnější, že žena celý život byla doma. S těmito kruhy přátel se pravidelně, minimálně jednou ročně scházejí na oběd nebo na večeři, případně vymýšlejí i výlety. Jako průvodkyně to vidím často. Mívám tyto skupiny, které jezdí z celého Španělska. Přijede spolek žen nebo farní spolek do Murcie, objedná si prohlídku s průvodcem, pak mají oběd, odpoledne jdou na nákupy.“
Nalíčené a upravené
Procházím se přístavním městem Cartagena. Je odpoledne a v ulicích je vidět hodně postarších párů. Mnohé se vedou za ruce. Dámy jsou upravené, mají výrazné barevné halenky, šaty, sukně, nápadité šperky. Po chvíli se přistihuju, že nekoukám na výstavní secesní budovy ani na výlohy obchodů, ale sleduji lidi. Nevybavuju si žádné české město, ve kterém bych viděla odpoledne v ulicích tolik seniorských párů, natož tak zajímavě oblečené dámy. Na mnohých je vidět, že mají zdravotní problémy, že se jim jde obtížně. Některé mají hůlky, je vidět i paní s chodítkem, jiným dělá oporu partner či někdo mladší. Ale ony se na tu vycházku vyparádily. Mají sice pohodlné boty, ale přesto celkově vypadají elegantně, výrazně. Ony nejsou všechny stejné jako mnoho českých seniorek. Nemají stejné plandavé tříčtvrteční kalhoty, trička a trekové boty.
„Tady je zvykem, že lidé chodí do města nebo ve sváteční dny velmi upravení,“ pokračuje Ema Pokorná. „Zejména je to vidět na ženách. Dávají si záležet na doplňcích, líčí se do nejvyššího věku, chodí pravidelně jednou týdně do kadeřnictví. Jak se jednou vyslovil jeden můj známý: jsou to prostě dámy. Často je na první pohled, podle úpravy vzhledu poznat, kdo je tady žena cizinka, turistka a kdo místní. Tento způsob pochází údajně z doby frankismu, kdy bývalo zvykem, že ženy byly v domácnosti. Ovšem ne ve stylu žena na domácí práce, ale žena – reprezentativní ozdoba muže,“ vypráví moje průvodkyně.
Kasina pro seniory
Ema je zvyklá, že lidi, které provází, přivádí nejčastěji v naprostý úžas budova kasina v Murcii. Tak jistě, je to stavba nádherná, ale údiv se dostavuje, když se turisté dozvědí, že vlastně slouží seniorům. Kasino zde neznamená hráčské doupě, nýbrž jakýsi společenský klub pro seniory. Scházejí se tady na kávu, hrají domino, karty, společenské hry. Čtou noviny, organizují přednášky, zábavy, koncerty. Takové kluby jsou ve Španělsku v téměř každé malé vesnici.
„Ve Španělsku je zkrátka mnohem běžnější než v Česku bavit se venku, jíst mimo domov, jít do kavárny i na snídani. Jsou tady i častější rodinné oslavy a nevylučují se z nich právě ani dosti nemohoucí senioři. I když je člověk na vozíku, lidé ho na oslavu přivezou. Je běžné se účastnit rodinných oslav prakticky do smrti,“ vypráví Ema.
Dobře, ale jak rodiny zvládají péči o hodně staré nemocné seniory? Mají je doma, věnují se jim, berou je na zábavy a večeře, ale kde na to berou čas a finance? Takže, znovu čas na zkušenosti Emy Pokorné: „Péče o velmi staré a nemocné seniory ve většině případů probíhá doma. Rodiny najímají pečovatelky, buď na částečný úvazek nebo na určité hodiny. Běžné je, že takzvaná interna, tedy žena žijící v domě seniora, o kterého se stará, mívá volno jen v neděli. Tuto práci obvykle zastávaly cizinky, Ukrajinky nebo ženy z Latinské Ameriky, ale s krizí po roce 2008 častěji i Španělky. A je stále častější, že tyto služby nabízejí muži, zejména pokud jde o péči o muže seniory. Domovy, takzvané rezidence pro seniory tady také existují, ale umísťují se tam většinou senioři, až když jsou opravdu nemohoucí a potřebují lékařskou péči. Některé rezidence jsou ovšem velmi drahé.“
Murcii a okolí se říká ráj seniorů. Zejména proto, že tam je dobré koupání a další ideální podmínky pro dovolenou lidí vyššího věku. Myslela jsem si, že je to tak trochu reklamní tah ze strany cestovních kanceláří, že se to spojení týká hlavně seniorů turistů. Jenže jsem nakonec odjížděla s pocitem, že jde hlavně o ráj pro ty, kteří tu žijí. Protože si prostě ten ráj umí udělat.
