V mém věku už je na změny pozdě.
Manžel nechce, abych vařila jiná jídla, trvá na tom, na co je zvyklý.
Na zdravé jídlo nemám dost peněz.
Fuj, to nejím.
Tyto věty velmi často zní často od lidí vyššího věku, když přijde řeč na téma jídlo. A také velmi často dochází ke konfliktům a hádkám.
„Babi, ty vaříš pořád knedlíky, omáčky. Měli byste jíst ryby, celozrnné pečivo, více bílkovin. Tím, jak jíte, si ničíte zdraví.“
„Ty si myslíš, že si z penze můžeme kupovat ryby? Copak si to můžeme dovolit?“
„Ale vždyť dva kousky čerstvé ryby tady v supermarketu stojí stovku.“
„Milá zlatá, pro tebe je stovka málo, protože ji dáš běžně za oběd v restauraci a další dáš denně za kávičky s kamarádkami, ale my s dědou za stovku pořídíme jídlo pro dva na celý den i na déle.“
Zároveň existují případy, kdy lidé mají k jídlu přístup naprosto odlišný.
„Ráda si kupuju krásné časopisy o vaření, měníme si je s kamarádkami. Taky si hledáme neobvyklé recepty na internetu. Děláme si kulinářské večery, kdy se vždy scházíme u některé z nás a ochutnáváme zajímavosti. Způsob stravování není jen o penězích, některé z nás si nemohou vyskakovat. Já jsem vdova a taky musím přemýšlet, za co utrácím. Ale chci si zbytek života užít a k tomu patří dobré jídlo. Já si pod pojmem dobré jídlo nepředstavuju svíčkovou nebo hrnec buřtguláše, ale třeba cizrnové placičky, jogurtový dip s římským kmínem nebo krevetový koktejl,“ vypráví jednasedmdesátiletá Věra. Když pozve na jídlo svou sestru, slyší od ní často: „To není jídlo, tohle tvoje uzobávaní nesmyslů.“
Nedostatek financí je velmi častým argumentem, kterým někteří lidé odmítají zdravější způsob stravování. Jenže v některých případech jde spíše o výmluvu, za kterou se skrývá nechuť změnit zaběhnuté zvyklosti.
Z průzkumu společnosti NMS Market Research vyplynulo, že osm z deseti českých seniorů si je vědomo toho, že by jídlo, které denně konzumují, mělo obsahovat jiné výživové hodnoty než tomu je ve skutečnosti. Více než polovina dotázaných uvedla, že ví, že jejich stravovací návyky jsou špatné. Pětačtyřicet procent dotázaných to zdůvodnilo nedostatkem peněz, dále padaly důvody jako nedostatek podpory od partnera, od rodiny, pohodlnost, nedostatek vůle ke změně. Jen tři procenta seniorů uvedla, že jsou přesvědčeni, že celý život jedí zdravě.
Velmi podobné údaje vyplynuly i z dalšího průzkumu. „Na dotaz, zda si lidé myslí, že mají dobré informace, jak by se senioři měli stravovat, převažovaly odpovědi, že ano. Průzkum ukázal, že sedmdesát čtyři procent Čechů považuje otázku stravování seniorů za důležitou a o stravování svých seniorských příbuzných se zajímají. Přes šedesát procent považuje jejich stravování za spíše nezdravé, devět procent za vysloveně nezdravé,“ uvedl Tomáš Kučera ze společnosti Rondo Data, která průzkum realizovala.
Téma stravování seniorů je důležité, protože populace stárne. Nejde o vytváření umělých diskusí, neshod či hádek, na které stačí odpovědět: Ať si každý jí co chce. Jistě, na jedné straně je jasné, že si každý člověk může zvolit, čím se chce stravovat. Na straně druhé každý musí počítat s tím, že ve vyšším věku se jeho stravovací návyky začnou více projevovat. A jestliže se lidský věk prodlužuje a cílem každého je prožít co největší část z něho v dobré zdravotní kondici, není možné se tvářit, že to, co jíme, s tím nesouvisí.
S tím, jak člověk stárne, ubývá svalová hmota a klesá bazální energetický výdej. Proto je třeba se zaměřit na to, aby ve stravě byl dostatek bílkovin. Problém je, že si pod tím pojmem mnozí lidé ani neumějí nic představit.
„Štvou mě ty řeči, jak by senioři měli jíst bílkoviny. Opravdu nemám na to kupovat si kila kvalitního hovězího.“
"Neblázni, bílkoviny máš přece v luštěninách, ve vejcích, ve spoustě obyčejných levných potravin. Já často vařím čočku, cizrnu, sypu si dýňová semínka do jogurtu, do rizota. Takový salát z cizrny, jarní cibulky, rajčat a dýňových semínek je skvělý, lehký, zdravý a levný.“
„Mně salát nestačí, jsem zvyklá pořádně jíst.“
„Tak jez dál pořádně, ale nenaříkej, že máš nadváhu, že tě bolí klouby, že máš oteklé nohy. Já mám od doby, co nad jídlem více přemýšlím, méně zdravotních problémů.“
„To si jen namlouváš, protože jsi zpitomělá, že všech těch rad, co se má či nemá jíst. Naši rodiče jedli všechno, normálně a byli zdraví.“
„No akorát že v šedesáti měli kondici dnešních osmdesátníků a v pětašedesáti umřeli.“
Ano, takové debaty jsou opravdu velmi časté. A jsou důkazem, že lidé vyššího věku jsou skupina značně různorodá, s naprosto odlišnými přístupy k životu. Takže, až se zase někdy někde objeví článek pojednávající o tom, že čeští senioři jedí tak či onak, je dobré ho brát s nadhledem. Jedí různě. Stejně různě jedí i ostatní věkové kategorie. I mezi mladými je přece velká skupina těch, kteří se ládují pizzou, zapíjejí ji sladkými nápoji a je jim jedno, jaký to má vliv na jejich zdraví. Stejně jako je mezi nimi velká skupina těch, kteří pečlivě zkoumají složení každého výrobku vyhýbají se všemu, co nepovažuji na naprosto přírodní a jsou takzvaně zdravým způsobem stravování přímo posedlí.
